Pana R. B. uznal Okresní soud v Táboře v březnu 2010 vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.
10. září 2009 kolem 19. hodiny totiž řídil motocykl Suzuki, přestože měl v tu dobu řízení zakázáno.
Za tento trestný čin a za sbíhající se pokus ublížení na zdraví mu soud uložil souhrnný trest 400 hodin obecně prospěšných prací, peněžitý trest 10 000 Kč a zákaz řízení na dva roky. Rozsudek nabyl právní moci.

Proti výroku o trestu ale podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ČR (NS) stížnost pro porušení zákona. Uvedl, že k popsanému jednání došlo za účinnosti zákona platného do konce roku 2009, a okresní soud rozhodoval již za účinnosti trestního zákoníku. Dospěl správně k závěru, že nová právní úprava není pro obviněného příznivější.
Nový zákoník ale také říká, že pachateli nelze uložit trest ve výměře přesahující horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje. Proto nelze za účinnosti nového zákoníku uložit trest OPP nad 300 hodin.
NS uzavřel, že zákon v případě pana B. porušen byl.

Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Trest OPP soud může od roku 2010 uložit ve výměře od 50 do 300 hodin.
Obviněný byl stíhán pro trestný čin spáchaný 10. září 2009, tedy ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku, a rozsudek byl vydán již za účinnosti nové normy. Protože její použití by pro obviněného nebylo příznivější, soud ho správně uznal vinným podle zákona účinného do konce roku 2009. Při tom ale nemohl uložit trest přesahující horní hranici sazby, kterou připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, tedy oněch 300 hodin OPP.

Tím, že soud obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, porušil tedy zákon.
Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru NS je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby zásadně považovat za uložení trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Rozmezí trestních sazeb je stanoveno tak, aby směřovaly k naplnění účelu trestu. K dosažení účelu trestu tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice sazby má proto za následek, že takovýto trest zásadně nemůže splnit účel, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trest᠆ní sazba.

Nejvyšší soud proto vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. B., a rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Soudu pak uložil věc znovu projednat a rozhodnout.
(ns, vm)