Sedmadvacátého února 2003 se kleťští astronomové Miloš Tichý a Michal Kočer zaradovali, když na snímku z teleskopu spatřili další dosud nikým nepoznanou planetku. V historii zdejší observatoře již tisící.

Na to, aby svůj jubilejní objev mohli patřičně oslavit, si však hvězdáři museli počkat dalších deset let. Miloš Tichý vysvětlil, že po objevení planetka dostane jen předběžné označení. Pak je třeba spočítat její dráhu natolik dobře, aby se v příštích deseti letech nemohla ztratit z dosahu nejmodernějších teleskopů. Teprve když se to podaří, dostane planetka takzvané definitivní číslo a zařadí se mezi čekatele na své pojmenování.

V případě tisící planetky objevené z Kleti to trvalo právě deset let, do letoška. Teď se astronomové zamýšlejí nad tím, jaké jméno by planetka mohla nést. „Jsme patrioti, takže název bude pravděpodobně odkazovat k jihočeskému místopisu nebo některé ze zdejších slavných osobností," předeslala Jana Tichá, ředitelka Hvězdárny a planetária České Budějovice s pobočkou na Kleti.

Upozornila však, že názor jihočeských astronomů není pro konečné pojmenování planetky určující. „Název musíme navrhnout Mezinárodní astronomické unii pro jména planetek a komet. Jsem sice předsedkyní této komise, to nám však žádnou protekci při snaze o prosazení našeho nápadu nepřinese, spíše naopak," zasmála se Jana Tichá.

Tisící kleťská planetka je 
v porovnání s ostatními objevy pracovníků jihočeské observatoře malý drobeček. 
V průměru měří tři kilometry, takže podle přirovnání Jany Tiché by průměrně zdatný turista z jedné její strany na druhou přešel za necelou hodinu.

„Planetka, která není viditelná pouhým okem, ale jen na snímcích velkých astronomických dalekohledů, se 
v současnosti nachází v souhvězdí Blíženců. Patří mezi planetky hlavního pásu, tedy ty, které krouží kolem Slunce mezi drahou Marsu a Jupiteru," přiblížila Jana Tichá. Doplnila, že kolem Slunce oběhne kleťský jubilant jednou za 5,28 roku.

Ačkoliv v objevování menších těles, tedy komet a planetek, jsou astronomové z Kleti nejlepší v republice a na 23. místě v celosvětovém žebříčku, jde jen o jejich „vedlejšák".

Hlavním úkolem observatoře na nejvyšším vrcholu Blanského lesa je totiž poznávat a zaměřovat ta tělesa ve sluneční soustavě, která by se teoreticky mohla srazit se Zemí a uškodit tak lidstvu. Podobně jako se to stalo minulý pátek na jižním Urale. Stejně, tedy při upřesňování dráhy jedné z již dříve objevených planetek, astronomové objevili i tu jubilejní, tisící.

Už teď je jisté, že u tohoto kulatého čísla nezůstane. Vesmír je totiž pro objevitele prakticky nevyčerpatelnou studnicí. Kromě osmi velkých planet, které krouží kolem Slunce, 
se tady totiž nachází nepřeberné množství menších těles, tedy planetek nebo komet.

„Kdy se vesmír z tohoto pohledu vyčerpá, to záleží především na tom, jak malé těleso ještě budeme označovat jako planetku," vysvětlila Jana Tichá. „Pro jeden americký tým jsme například potvrzovali objev planetky, která 
v průměru měřila asi jen pět metrů. Takových těles je tam nahoře ještě veliká zásoba, takže záleží především na dokonalosti pozorovací technologie, co vše ještě budeme schopni zaměřit," doplnila ředitelka českobudějovické hvězdárny, pod níž kleťská observatoř patří.

Navíc už dnes čekají astronomové z Kleti na přidělení již zmíněného definitivního čísla několika desítkám dalších objevených planetek. „Tisícovkou tedy rozhodně nekončíme," ujistil Miloš Tichý.

A čím to, že se právě kleťská observatoř řadí v objevování nových planetek mezi světovou špičku? „Pozorování se pečlivě věnujeme každou jasnou noc, kterých je 120 až 200 do roka. Navíc na Kleti je jediná observatoř v Česku, která leží nad hranicí inverze," vyjmenoval Miloš Tichý. „Ale také proto, že jsme dobří."

Z každé další planetky mám radost. Stejně jako houbař ze všech svých úlovků

Nejmenší planetka, kterou na kleťské observatoři kdy objevili, měla stejné rozměry jako těleso, jež se 
v pátek srazilo se Zemí na jižním Urale. „Naopak naše největší planetka by se zhruba vešla mezi Prahu a České Budějovice," přirovnává vedoucí observatoře Miloš Tichý.

Objevili jste tisící kleťskou planetku jiným způsobem než tu první, jejíž zpozorování se datuje do roku 1977?
Podobně jako lidé dříve fotili na klasický film a dnes mají všichni digitální fotoaparáty, i my jsme začali planetky snímat klasickou fotografickou metodou. Už v roce 1993 jsme ale přešli na elektroniku – naším pomocníkem se stal dalekohled s CCD kamerou.
A od roku 2002 využíváme teleskop Klenot, což je největší evropský dalekohled určený na sledování planetek a komet.
Dnes už astronom nemusí mrznout v kopuli observatoře. Sedí pěkně v teploučku 
u počítače, na jehož obrazovku se přenášejí snímky pořízené teleskopem.

Jak se vlastně stane, že objevíte některou novou planetku?
Každou noc pracujeme podle daného plánu pozorování. Objevování planetek je nadstandard k naší běžné práci, kterou je zpřesňování drah planetek. Tudíž si určíme, jaké dráhy je třeba tu noc zpřesnit. Když pak prohlížíme jednotlivá pole nasnímaná teleskopem, může se stát, že zpozorujeme neznámé těleso. Pak spočítáme jeho dráhu, abychom věděli, zda je to planetka hlavního pásu, anebo blízkozemní. Ve druhém případě vyšleme informaci celosvětové centrále, která ověří, o jaké těleso přesně jde a případně informuje kolegy po celém světě, kteří jsou nám nápomocni při dalším zaměřování dráhy tělesa. Jen pro představu, s jakou přesností tělesa zaměřujeme –  když vidíte na obloze měsíc v úplňku a rozdělili byste ho na 18 tisíc dílků, tak my měříme s přesností na jeden dílek z těch 18 tisíc.

Jaké rozměry měla největší a kolik měřila nejmenší planetka, které jste na Kleti objevili?
Naše největší planetka dosahuje průměru 150 kilometrů, takže by se nám vešla přibližně mezi České Budějovice a Prahu. Naopak nejmenší planetka měří 15 metrů. Je tedy stejně velká jako ta, která se v pátek srazila se zemí nad jižním Uralem. Nám zatím žádná planetka nevybuchla. Zatím poslední nízkozemní planetka, kterou jsme objevili v roce 2006, minula Zemi o 600 tisíc kilometrů. Na Kleti jsme se ale podíleli 
na sledování planetky, která se v říjnu střetla se Zemí 
v Súdánu. Spolupracovali jsme se na sledování planetky, která se v říjnu 2008 srazila se Zemí v Súdánu. Ta byla jen třímetrová.

Máte z nově objevených planetek i při tom počtu stále ještě radost?
Samozřejmě že ano. Je to jako když jdete na houby. Objevíte první a máte radost, narazíte na další a neradujete se o nic méně. Je pravdou, že při práci ten radostný pocit obvykle nemůžu kvůli dalším a dalším pracovním úkolům vyjádřit.