Teprve Slované začali éru trvalého osídlení Táborska

Před několika tisíci lety nebylo na Táborsku mnoho míst, která by nabízela příznivé podmínky k životu. Nebylo tu ani lehké hledat cestu za snazší obživou. Přesto, jak prokazují archeologické nálezy, tudy lidé od pradávna procházeli a na suchých úrodnějších místech se dokonce usazovali.
Teprve příchodem Slovanů se začíná odvíjet dějinná nit kraje v nepřetržitém sledu a přibývá pramenných svědectví, i když jich stále není tolik.

Lovci od Ústí

O pobytu pravěkého člověka v regionu nelze zatím mnoho říci.

Úštěpové jádro snad ze starší doby kamenné (paleolit, více než 8000 let př.n.l.) z pískovny u Veselí nad Lužnicí vzbuzuje pochybnost nejasnými nálezovými okolnostmi a není jisté, zda šlo o záměrně vytvořený pracovní nástroj.

Teprve opracované kamenné úštěpy ze Sezimova Ústí a dalších lokalit jsou nespornými doklady práce místních usedlíků, lovců a sběračů střední doby kamenné (mezolit, 8-6 tisíc let před n.l.). Dvě až tři desítky hlazených kamenných sekerek a vrtaných sekeromlatů dosvědčují čilejší pracovní ruch zemědělců, pastevců a výrobců mladší doby kamenné (neolit, zhruba 6000-2900 př.n.l.).

Od střední doby bronzové (zhruba od roku 1500 př.n.l.) osídloval náš kraj lid s mohylovou kulturou, jehož pozůstatky lze nalézt zejména v povodí nedaleké říčky Smutné mezi dnešní Bechyní a Jistebnicí. Mladší mohylové kultury jsou doloženy v oblasti Bechyňska, Malšicka a Opařanska.

Starší doba železná čili halštatská (700-300 př.n.l.) se projevila dalším rozšířením sídel i památníků mohylového typu. Kmenová příslušnost tohoto lidu není ani na Táborsku vyjasněna, právě tak jako přežívání jeho kultury v mladší době železné – laténské (400-300 př.n.l. –přelom letopočtu).

Vznik občin organizovaných na teritoriálním (nikoli rodinném) základu v čele s vojenskou šlechtou a jejím vůdcem dokládá unikátní objev velmožské mohyly s vozem ve Skalici u Soběslavi.

Budoucí výzkumy jistě dosavadní poznatky o osídlení mladší doby železné keltského období doplní a upřesní.

Keltský kančík

V obvodu Tábora známe první lidské osídlení již z prvního tisíciletí př. n. l., z té doby se tu zachovaly pod dlažbou dnešního Špitálského náměstí zbytky milavečské a stradonické keramiky.

K jednomu z nejvýznamnějších nálezů historicko uměleckých předmětů došlo v Táboře před 140 lety. V místě bývalého pivovaru, kde stával hrad Hradiště, byla při kopání základů objevena bronzová soška kančíka, která svědčí spolu s dalšími nálezy laténské keramiky o tom, že na táborské ostrožně pobývali Keltové.

Avšak ani po jejich odchodu nepostrádalo toto místo spojení se světem. Prokazují to nálezy mincí římských císařů Hadriána a Konstantina I. z 2. a 4. století n. l. Starší laténský kančík, patrně votivního charakteru, a mladší římské mince jsou jedinými hodnověrnějšími nálezy a zároveň doklady možného osídlení táborské ostrožny v době kolem přelomu a na počátku našeho letopočtu.

Častější nálezy laténské keramiky, tzv. stradonického typu, stejně jako nálezy starší knovízské keramiky z areálu města nebylo možno dosud bezpečně ověřit, a proto jich nelze použít jako dokladů osídlení ostrožny v době bronzové a laténské, třebaže z okolí Tábora máme řadu archeologických nálezů, jenž nám osídlení bezpečně dokládají.

Samy táborské nálezy utvrzovaly však některé badatele v názoru, že by na ostrožnu bylo možno lokalizovat osadu Koridorgis, uvedenou na mapě Klaudia Ptolemaia.

Ačkoli tento názor nemůžeme zcela vyloučit, zdá se být málo pravděpodobný. Jednak pro nedostatek důkazů, jednak proto, že dnes známe z povodí Vltavy řadu významných keltských středisek, s nimiž bychom spíše mohli ono jméno spojit.

Jestliže měla táborská ostrožna bohatší doklady předdějinného osídlení, pak leží ukryty pod vrstvami středověkých nánosů a sutin, nebo byly zničeny při terénních úpravách, jež tu byly prováděny po celá staletí od počátku 15. století.

Pohřební rituál

Co asi přivedlo pradávné Kelty při jejich pozvolných přesunech Evropou právě sem, na skalnatou ostrožnu nad Lužnicí? Jak se dostaly do táborské půdy stříbrné mince až z dalekého Říma, tehdejšího ohniska evropské kultury a civilizace?

Domníváme se, že právě zvláštní terénní uskupení tohoto místa nabízelo něco, co v širém okolí lidé od pradávna hledali. Keltům zřejmě vyhovovala bezpečná poloha vyvýšené plošiny, která se dávno před vybudováním jordánské hráze svými příkrými svahy hluboce vyčleňovala z okolní krajiny.
Cizí obchodníci pravděpodobně využívali vazby na dálkové stezky, které tu kdysi spojovaly Polabí se středním Podunajím.

Z období po zlomu letopočtu se v poslední době i v jižních Čechách množí doklady osídlení (např. Sedlec, Zliv), ale před unáhlenými domněnkami o kontinuitě osídlení Táborska varuje absence jakýchkoli stop osídlení od tzv. doby římské přes dobu stěhování národů až do příchodu prvních Slovanů.
Doposud se na Táborsku nepodařilo nalézt ani stopy slovanských sídel ze 6. a 7. století, jež vyznačovala keramika tzv. pražského typu.

Základním chronologickým vodítkem ke studiu počátků Slovanů na jihu Čech jsou mohylovitá pohřebiště starší a střední doby hradištní (6.stol. – 950 n.l.).

Podle současného stavu poznání se zdá, že žárové mohyly na Táborsku vznikaly převážně až v 8. století, kostrové mohyly byly nasypány většinou v první polovině století následujícího. Změna pohřebního ritu nejspíše již souvisela s postupem křesťanství, jehož vlivu odpovídají i plochá kostrová pohřebiště od poloviny 9. století.

(Zdroj: - Tábor, Antonín Hejna, 1970
- Tábor - NKP, Ing.arch. Pavel Korčák, CSc. a kol., 1976
- Dějiny Tábora do roku 1421 – I.díl, I.svazek, PhDr. František Šmahel, CSc. a kol., 1988).

Miloš Roháček