Při procházce s pejskem u Holečkových sadů čekalo před dvěma lety na Hanu Svitákovou ze Zárybičné Lhoty velké překvapení, objevila tam totiž dopisy z roku 1896. „Bylo to v období povodní, takže jsme přebývali u syna na Starém Městě, a protože nemám ráda, když se někde po ulicích válí odpadky, snažím se je při procházkách uklízet," říká Hana Svitáková.

Když uviděla opodál u odpadkového koše balíček zabalený do několika igelitek, zvědavost jí nedala a otevřela ho. Našla zažloutlé dopisy. Doma se se svým nálezem svěřila manželovi, ten však její nadšení nesdílel. „Říkal mi, ať je vyhodím, tak jsem radši dělala mrtvého brouka," směje se paní Svitáková.
Dopisy ale milovnice památek a starých věcí vyhodit nemohla, proto zavolala na městský úřad a žádala o číslo na táborského kronikáře. S tím jí však nevyhověli. 

„Dostala jsem kontakt na nějakou jinou paní s tím, že mi číslo na kronikáře nemohou poskytnout. Na to číslo jsem se snažila volat mockrát, nikdo ho však nezvedal," nechápavě krčí rameny. Dokumenty tedy zůstaly očištěné a vyrovnané u Hany Svitákové celé dva roky.

Až letos, když pomáhala u příležitosti Dne Země uklízet u Jordánu, dostala tip odnést dopisy do Husitského muzea. „Vůbec mě to předtím nenapadlo, protože jsem si říkala, že to nemá s husitstvím nic společného," uvažuje nahlas. Husitské muzeum ale obvykle přijímá pouze hmotné artefakty, s dokumenty je proto lepší se rovnou obrátit na příslušný archiv ve vašem městě.
Než se ale dozvíte, jestli jste našli kus ztracené historie nebo bezcennost, chvíli si počkáte. Identifikace starých spisů se totiž na nějakou dobu protáhne, zejména kvůli administrativním povinnostem archivářů.

Mezi stěnami okresního archivu 

„Nejprve musí být dopisy darovány oficiální cestou archivu. Dárce si pak může vybrat, jestli si přeje uveřejnit své jméno nebo zůstat v anonymitě. Teprve po vyplnění předávacího protokolu se tyto dokumenty stanou archiváliemi a my zahájíme rešerši," vysvětluje postup ředitelka Státního okresního archivu v Táboře Alena Daňková.

Po zběžném prolistování dopisů si je jistá pouze tím, že jsou pozůstatkem systematické úřední činnosti. „Patrně se mohly poztrácet v roce 1931 při stěhování agendy okresního úřadu po vystavění nové budovy Na Parkánech. Nejsou znehodnocené vlhkem nebo plísní, to svědčí o jejich dobrém uskladnění," zamýšlí se Alena Daňková. V dřívějších dobách totiž nebývaly pro archiválie vhodné ukládací podmínky. Mohlo se proto stát, že se dopisy zatoulaly. Dnes ale práci v archivu hodně usnadňují počítače.

Kdy je nutné zajít k odborníkům

Pokud byste se ocitli v podobné situaci jako Hana Svitáková, staré listiny odevzdávat nemusíte. Ze zákona jste ale povinni nahlásit nejbližšímu muzeu nebo Archeologickému ústavu všechny hmotné objevy, tedy pozůstatky lidské činnosti do počátku novověku. Pokud tak neučiníte, hrozí vám pokuta.
Alena Daňková ale přesto zdůrazňuje, že i staré listiny mají svou cenu. Archiváři jsou totiž díky poctivým nálezcům schopni snadněji doplnit určitou část archivních souborů.

Aneta Matyšová