Hulvát je ten, kdo zavře ženské dveře před nosem, mluví sprostě, pere se a mohl by i zabít. Gentleman je naopak ten, kdo chodí v obleku, ženě pomůže z kabátu, s taškami a objedná v restauraci. Proč? Protože se to těm ženským zkrátka líbí. S dětmi ze Základní školy v Plané nad Lužncií jsme si tentokrát povídali o bontonu.

Víte, co to je bonton?
Dominika: Je to filmová společnost.

A nemá tohle slovo také nějakou souvislost s pravidly slušného chování?
Dominika: Že by ta společnost o tom točila nějaké filmy?

Bonton jsou pravidla slušného chování. Proč by se jim měli lidé učit?
Veronika: Abychom se ve společnosti nechovali špatně.
Kristýna: Aby nebyla ve světě taková kriminalita.
Veronika: Kdyby se to neučili, vypadalo by to tu hrozně, nevěděli by, jak se mají k sobě chovat, u oběda by třeba nevěděli, do jaké ruky si mají vzít vidličku…
Jana: Šli bychom po ulici, někdo by nás pozdravil a my ne, tak to by bylo hloupý. Taky bychom se měli učit pravidlům slušného chování, abychom pouštěli v autobuse sednout starší lidi.
Kamila: Když uvidíme někoho zraněného, víme, že mu máme pomoct.
Kristýna: Abychom se spolu neprali.
Filip: A nenadávali si a byli k sobě slušní.

Co tahle pravidla slušného chování obnáší?
Kristýna: Umět pozdravit nebo poděkovat.
Kamila: Když někdo mluví, neskákat mu do řeči.
Jana: Abychom nechodili po nesprávné straně silnice.
Debora: Mít k druhým úctu.
Veronika: Když se ve škole učíme, tak máme poslouchat, neblbnout, neházet po sobě křídy a všechno možné.
Kristýna: Abychom nikomu nenadávali.
Debora: Nesmát se někomu s hendikepem.
Kristýna: Dodržování školního řádu.

Jak se mají chovat třeba děti k rodičům nebo učitelům?
Filip: Poslouchat je, neodmlouvat a být na ně hodný.
Veronika: Být vděční za to, co pro nás dělají.
Kamila: Pomáhat jim s nějakou prací.

Co chování v autobuse?
Kristýna: Staršího člověka pustit sednout.
Debora: Nebo někoho, kdo má berle.
Filip: Paní s malým dítětem, která třeba nemá kočárek.
Kristýna: Těhotnou.
Jana: A paní s kočárkem bychom měli taky pomoct nastoupit.

Slušná mluva?
Veronika: Nemluvit sprostě.
Debora: Nepomlouvat někoho za zády.
Filip: Mluvit spisovně. Nepoužívat samý takový divný výrazy.

A u vás ve škole, mluví se slušně?
Všichni: Moc ne.

Jak to máte vy osobně?
Filip: Když jsem venku s kamarádama, tak úplně slušně nemluvím, ale ve škole si to učitelé hlídají.
Veronika: Když nás třeba kluci otravujou, tak jim i něco sprostýho řekneme.

Kdo je to gentleman?
Jana: Nemluví sprostě, pustí ženskou sednout.
Filip: Když jde nějaká paní a podržím jí dveře, tak jsem gentleman.
Debora: Když má těžké tašky, tak jí je vezme.
Kamila: V restauraci jí podrží židli, když se chce posadit.
Veronika: Když jdu do restaurace, tak mi pomůže z kabátu a dá ho na věšák. A taky by chlap měl objednat.

Jak byste ho popsali?
Kamila: Má oblek.
Veronika: Gentleman je prostě ten, který se chová dobře k ženám.

Proč je to tak důležité, aby se páni chovali k ženám gentlemansky? Kluci, proč byste to měli dělat?
Lukáš: Protože se jim to líbí a dělá se to tak.

Holky, chovají se k vám kluci gentlemansky?
Kristýna: Ne. Nadávají nám.
Jana: Když jdu do třídy, tak mi ještě zabouchnou dveře před nosem.
Veronika: V hodině nás otravujou. Narážejí na nás lavice.
Jana: Mlátí nás tužkama, hází po nás mokrou houbu.
Kamila: Berou nám věci, penály, tašky.

Není to spíš projev nějaké náklonnosti?
Veronika: Jenom u někoho. To se dá ale poznat. Že se ta holka nějakýmu klukovi líbí.

V čem by se měli kluci polepšit?
Kristýna: Neměli by nám brát věci.
Veronika: Mohli by nám otevírat dveře.
Kamila: A nosit nám třeba tašky.
Jana: A kdyby nám je už vzali, tak že je pak někam nehoděj, ale donesou tam, kam patří a nemrsknou s nima na zem..
Debora: Že by nám nemuseli nadávat, hned jak přijdeme do školy.

Kluci, co vy na to?
Filip: Já bych třeba zvládnul podržet holce dveře.
Lukáš: Nošení tašky bych taky zvládnul, ale nemohl bych to dělat jenom já, protože to bych pak vypadal fakt divně.

A jak by se měly chovat holky, abyste vy změnili svoje chování k nim?
Lukáš: Nemusely by se pořád tak tlemit.
Filip: S tím souhlasím. A taky by nám mohly s něčím pomoct, když je poprosíme. Třeba když o hodinách něco nevíme, tak by mohly poradit nebo napovědět.

Víte, kdo by měl první vcházet do výtahu a proč?
Jana: První vchází muž. Aby ta ženská nemusela mačkat ty knoflíky.
Veronika: Aby jí podržel ty dveře.
Kamila: Muž. Kdyby tam totiž úplnou náhodou ten výtah nebyl, tak aby spadl první.

Kdo vchází první do restaurace?
Jana: Muž. Kdyby se tam třeba zrovna někdo pral, tak aby nebouchli tu ženskou.

Víte, kdo to byl Guth-Jarkowski?
Kamila: Vymyslel společenské chování.

K čemu jsou užitečné taneční kurzy?
Kristýna: Aby se lidi naučili tancovat.
Debora: Kdyby muž pozval ženu na ples, tak aby to uměla.
Filip: Abychom se uměli chovat.

Kdo je to hulvát?
Kristýna: Člověk, který se nechová slušně.
Kamila: Mluví sprostě.
Filip: Když jde ženská, zavře jí dveře před nosem.
Kristýna: Krade věci.
Kamila: Pere se. Nebo třeba i někoho zabil.
Debora: Nepečuje o sebe, chodí v roztrhaných věcech.

Má to člověk, který dodržuje pravidla slušného chování, v životě jednoduší nebo naopak těžší?
Veronika: Má spíš výhody. Protože ten, kdo to neumí, tak nic neví.
Jana: Když se nebudeme umět chovat, budeme za hlupáky.
Filip: V práci by se nám to mohlo hodit, ale když jsme třeba ve společnosti kamarádů, tak by bylo divný mluvit spisovně. Je důležité umět to, ale záleží na tom, kde se pohybujeme.
Jana: …v jakém jsme kolektivu.
Kamila: Slušné chování člověku určitě pomůže, aby dostal dobrou práci.
Kristýna: Když se chová slušně kluk, tak mu to může pomoct u nějaký holky.
Debora: Když se pohybuje někde, kde je třeba mluva a komunikace důležitá, tak ti ostatní na něj víc dají.
Lukáš: Měl by to člověk umět. Měl by to ale umět i nepoužít. Když se bude pohybovat v nižší společnosti, tak aby tam zapadl. Mohlo by pro něj být nebezpečné vypadat vzdělaně.
Dominika: Podle mě má výhody. Kdo se neumí dobře chovat, s tím se ani ostatní nechtějí bavit.