VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Skladatel a mlynář Karel Kazimour si nejvíce pochutnal na buchtách a hrnku kafe

Radětice - Dnes uplyne 125 let od narození mlynáře, hudebního skladatele a muzikanta z Radětic Karla Kazimoura. Zemřel jako politický vězeň

15.4.2014
SDÍLEJ:

RODINNÝ SNÍMEK. Fotografie z 15. srpna 1926 zachycuje Karla Kazimoura, jeho matku Annu, dceru Blaženu a manželku Marii, která drží na klíně dceru Vlastu (prvorozená). Foto: Archiv Miloslava Kazimoura

Na pravém přítoku Lužnice, na říčce, jejíž břehy obklopují olše a vrhají na hladinu Smutné temný stín, stojí dodnes u Radětic Viktorův mlýn. Tam se roku 1885 díky sňatku s Annou Mrzenovou přistěhoval Josef Kazimour a o čtyři roky později přichází na svět jako jedno ze čtyř dětí syn Karel. Otec z něj chtěl mít mlynáře na plný úvazek, osud ale nakonec vybral Karlovi jinou cestu: cestu hudebního skladatele a muzikanta s bílou mlynářskou čapkou, od jehož narození dnes uplyne 125 let.

„Všechny Kazimourovy děti byly nadané a dobře se učily. Po otci zdědily odvahu, podnikavost a matematický talent, po matce pracovitost, vytrvalost a výborný hudební sluch," zachytil vzpomínky na svého dědečka Petr Filip.

Housle na přímluvu

KAREL KAZIMOUR.Nejvíce se však nadání projevilo u Karla. I přes jeho talent ale rodiče neuvažovali, že by se hudbě mohl věnovat. Už předem mu bylo určeno, že zdědí mlýn. Až ve dvanácti letech se jeho otec nechal přemluvit od učitele a pořídil mladému po hudbě dychtícímu Karlovi housle. Ty bravurně ovládal už za dva roky.

Tehdy navštěvoval Karel měšťanku v Bechyni a odešel na dva roky studovat obchodní školu v Budějovicích. Tady se učil na violoncello. „V této době vzniká polka Do skoku, jejíž notový zápis z roku 1909 se dochoval," doplňuje vzpomínky Petr Filip.

Jak už to bývalo, po studiích přišla na řadu vojna. Aktivní službu nastoupil Karel Kazimour u 102. pěšího pluku rakouské armády v Benešově u Prahy. Stal se členem plukovní kapely, což mu později zachránilo život. Se svým mladším bratrem Josefem musel totiž po vypuknutí války odejít na frontu.

„Po první světové válce se vrací domů do Viktorova mlýna nejdříve Karel. Ten se před frontou a bojovými akcemi zachránil tím, že uměl hrát na několik hudebních nástrojů. Stal se členem plukovní kapely 102. pluku, která měla hlavní stanoviště v maďarské Békéscsabě. Kromě infekce střevním tyfem, z níž se vyléčil, ho ve válce nic horšího nepotkalo," napsala v pamětech o životě ve Viktorově mlýně dnes devadesátiletá dcera skladatele Vlasta Filipová, která žije ve Strakonicích.

Bojoval smyčcem

Z Maďarska, tehdy Uherska, přišel v prosinci roku 1915 do Viktorova mlýna od Karla dopis: „Já dostal k Mikuláši hvězdu na límec, jsem tedy teď pan kaprál, a zároveň jsem se stal z houslisty basistou. Jakouš šel totiž do špitálu a teď neměli basistu. Já jsem holt takový člověk pro všecko. Dnes už potírám basu v divadle. Kapelník jede na Vánoce do Prahy a první basista bude pak za něho dirigovat, a tak zůstane jediný basista v celé hudbě."

Vlasta Filipová k válečnému dění dodává: „Josef se vrátil až dlouho po konci války jako ruský legionář v hodnosti kapitána. Starý otec Kazimour vyzýval syna, aby zůstal v armádě Masarykovy republiky, kde při svých schopnostech mohl dosáhnout hodnosti generála. Možnost zůstat v armádě odmítl a odešel studovat na báňského inženýra."

MLÝN. Viktorův mlýn před sto lety, kdy v něm žila rodina Karla Kazimoura. Jeho potomci vlastnili mlýn až do roku 2007.  Muzikant z Radětic u Bechyně se tedy vrátil do rodného mlýna, stará se o jeho chod, hlavu má plnou hudby, zapisuje si oblíbené melodie a zapojuje se do veřejného života v Bechyni a okolí. Je prostě všude, kde se hraje a zpívá. Je mu 33 let a je stále svobodný. Ne na dlouho. Dne 24. dubna 1922 uzavírá ve farním chrámu ve Veselíčku sňatek s Marií Sosnovcovou. Dcera Vlasta se narodila o 14 měsíců později.

„Když maminka po porodu prvně vstala a vešla do velkého pokoje, uviděla krásně rozkvetlé pole máků Na štěpnici. Tatínek mi vybral jméno Vlasta. Myslím si, že by jako první dítě viděl raději syna," popsala. V roce 1924 se narodila její sestra Blažena a po ní ještě bratr Karel.

Takto na svého manžela zavzpomínala Marie Kazimourová v pamětech Petra Filipa: „Karel byl moc hodný člověk. Za celých dvacet let manželství jsme si neřekli zlé slovo. Byl veselý, pracovitý a podnikavý. Rád kupoval všelijaké užitečné věci do domácnosti a hospodářství. Nejradši měl buchty a hrnek kafe, v létě žahour z čerstvých jahod. Někdy hrával dětem na housle a měl radost, když při tom tancovaly. Hrát na housle je však sám neučil. Neměl k tomu čas ani trpělivost. Říkal, že mu to jejich vrzání ničí uši. A tak Vlasta, Bláža i Karlík chodili na hodiny houslí k panu řídícímu Kvičínskému do Haškovcovy Lhoty."

Dílo K. Kazimoura

Skladby:• Od Pontia k Pilátovi 1934
• Do skoku (polka) 1909
• Miluška (mazurka) 1909
• Píseň lesa (valčík) 1936
• Ta naše pěchota (pochodová píseň) 1936
• Touha (píseň a valčík) 1934
• Nad horou svítá (pochod) 1936
• Travička zelená (pochod) 1936
• Stará romance (valčík) 1936
• Našim děvám (polka)
• Bechyňské zkazky (valčík) 1937 

Kromě rodiny byla jeho největší láskou muzika, které se věnoval celý život. Byl členem různých spolků, hrál a dirigoval v bechyňské kapele. Kromě toho byl členem předsednictva okresní záložny v Bechyni, což se mu stalo osudným.

Za svůj život napsal osmdesát drobnějších skladeb, převážně písní a tanců. Mnohé z nich vznikly pro potřeby ochotnického divadla nebo sokolské jednoty. Napsal také sedmnáct skladeb v úpravě pro smíšený orchestr. K některým písním vytvořil i vlastní text. Zemřel v roce 1942, kdy byl popraven Němci.

Miloslav Kazimour z Radětic vzpomíná na své předky:

Němci popravili třicet chlapů. Mezi nimi i mého dědu

Miloslav KazimourRadětice – Mlynář a skladatel Karel Kazimour se dočkal tří potomků: Vlasty, Blaženy a Karla. Karel, který byl další generací mlynářů, měl poté dva syny, Miloslava a Jiřího. Poslední dny svého dědy popsal podle rodinného vyprávění pětapadesátiletý Miloslav Kazimour, který dodnes žije v Raděticích a živil se jako stavař.

„Děda měl 28. června 1942
v plánu cestu do Milevska za školním inspektorem Horným, aby našel místo v nějaké blízké škole pro tetu Vlastu. Do Milevska ale nedojel a vrátil se z Bernartic domů. Pak přijeli Němci, odvezli ho a neřekli kam. Byl odsouzen k smrti i ztrátě majetku a 2. července v Lubech u Klatov zastřelen.

Byl zajat proto, že od Severina Krzáka, který byl také jako děda členem představenstva záložny v Bechyni, věděl, že v bernartických lesích jsou schovaní parašutisté z Anglie. Na schůzi Krzák přečetl dopis od svého syna Rudolfa, který utekl do Anglie, sloužil tam jako letec a o parašutistech zřejmě věděl. To měl děda oznámit gestapu, a to neudělal.
Tajemství bylo ale přece prozrazeno. Všichni se dušovali, že o tom nebudou mluvit, ale starosta Mrzena ze Svatkovic měl syna, který bydlel u vysloužilého policajta Hronka v Písku. Mrzena se četníkovi pochlubil s tím, že u Bernartic jsou nějací parašutisté. Nevěděl, že ten Hronek je konfident gestapa. Mrzena odjel, Hronek kontaktoval gespapáky a tím se rozjela mašinérie.

Bylo zatčeno několik rodin a výslechy byly kruté. Nejdříve zatkli starostu ze Svatkovic Mrzenu, Krzákovy, Hrubcovy… je zajímavé, že Hrubcových bylo v Bernarticích víc. Němci nevěděli koho, tak pro jistotu zatkly všechny rodiny. Krzákovu rodinu vystříleli kompletně. Z Bernarticka vystříleli sedmadvacet lidí, mezi nimi i chlapy z Hodětína. Propustili jenom pár penzistů, protože nesměli překročit třicet popravených. Bernarticím vlastně hrozil osud Lidic.

Při mučení Severin Krzák vyzradil jméno Karla Kazimoura. Dědu při výslechu bili, vyrazili mu všechny zuby a on všechno popřel. Stejně ho ale odsoudili a sebrali mu majetek. Babička vlastnila polovinu mlýna a děda druhou, ta připadla říši. Nemajetné výměnkáře propustili."

Tento dopis zaslal jeden ze spoluvězňů Karla Kazimoura jeho bratru Josefovi:

Vážený pane!
Dnes jsem obdržel Váš dopis ze dne 3. 6., ve kterém se dotazujete na osud a poslední dny Vašeho p. bratra. Byl jsem s vaším p. bratrem až do 2. července 1942, kdy byl asi v 1/2 6 večer odveden s ostatními zatčenými obyvateli městečka Bernartic, a jak jsem se později dověděl, byl tentýž den popraven. Prosil nás, abychom vrátíme – li se jednou živi z německých věznic domů, podali zprávu o jeho osudu Vám, poněvadž předpokládal, že jeho paní choť s dcerkami a synáčkem se uchýlí k vám do Kasejovic. Poněvadž to není daleko od Klatov, slíbil jsem, že mu jeho přání splním.
Jak mi vyprávěl, řekl mu p. Krzák při cestě do schůze zastupitelstva kampeličky, že p. Krzáka navštívili dva myslivci, kteří prý mu měli odevzdat dopis od jeho syna, který se v té době nalézal v Anglii.
Když byl pak p. Krzák a ostatními obyvateli Bernartic zatčen, udal toto do protokolu. Váš p. bratr při výslechu všechno zapřel, tak byl konfrontován s p. Krzákem, který mu toto opakoval do očí. Tím byl soud Vašeho bratra zpečetěn.

Autor: Kateřina Krejčová

15.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Bechyňské doteky ukončí nedělní mše.
5

Nedělní mše ukončí páté Bechyňské doteky

Ilustrační foto drogy.

Za pervitin mu hrozí až 10 let vězení

OBRAZEM: Noční vichřice odnesla supermarketu půlku střechy

Veselí nad Lužnicí - Vichřice, která udeřila během noci, vyvracela stromy a odnesla i půlku střechy supermarketu Tesco.

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Jižní Čechy - Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani jižní Čechy.

Na co zajít o víkendu do kina

Táborsko - Přinášíme vám víkendový program kin.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Jaroslavice – Na místě, kde kdysi stála vesnice Jaroslavice, je nyní Hněvkovická přehrada. V sobotu se na loučce u přehrady setkají rodáci této zatopené vesnice a zavzpomínají na staré časy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení