VYBERTE SI REGION

Šikana existuje, ale je třeba ji včas zachytit. To se zatím daří

Tábor - Prvky nebezpečného chování dětí se objevují i na Táborsku. Žáci postrádají mantinely, míní zkušení kantoři. 

26.2.2016
SDÍLEJ:

Škola. Ilustrační fotoAutor: Nikol Diviaková

Poznámka, napomenutí, důtka, snížená známka z chování. To je tak vše, co učitel zmůže. Nedejbože, aby na malého tyrana vztáhl ruku. Skončil by na dlažbě. A problémové děti toho zneužívají.

 Jaké má podoby:
• chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat
• opakované fyzické a psychické útoky vůči jedinci, který se neumí nebo nemůže bránit
• přímá podoba šikany: fyzické útoky, loupeže, poškozování věcí, slovní útoky, pomluvy, vyhrožování, ponižování, sexuální obtěžování, kyberšikana
• nepřímá podoba šikany: demonstrativní přehlížení, ignorace

Kantoři by měli mít větší pravomoci, odpovídá ředitel školy z Husovy ulice Petr Zamrzla, když padne otázka na šikanu. Nezastírá, že tento aktuální problém zasáhl i jeho školu. Naštěstí v menší míře než v pražských Malešicích, kde po dlouhodobém šikanování angličtinářka zemřela.

„Ano, se šikanou se setkáváme, ale spíše mezi dětmi. Jde o drobné záchvěvy, které většinou hned podchytíme. Žádný náš případ se určitě nevyrovná tomu, co se odehrál v pražské průmyslovce. Děti nejsou zlobivější než dřív, jen ztratily mantinely. Jsou schopné s učitelem diskutovat, odpovídat mu jako sobě rovnému. Autorita dospělého už jim ale nic neříká," míní Petr Zamrzla.
Na ztrátu autority si tělocvikářka z průmyslové školy Michaela Čížková nestěžuje. Vzpomíná si ale na případ starý 17 let, kdy jí žák soustavně odmlouval. „Přemýšlela jsem, jak na něj, tak jsem ho jednou při předklonu nakopla, a už byl klid," směje se rázná tělocvikářka.
S výukou chlapců má bohatou zkušenost a přiznává, že k šikaně mají tendence zejména ti, kteří si na slabších jedincích léčí své mindráky. „Čím menší má žák IQ, tím víc inklinuje k šikaně." 

Větší pravomoci kantorům

Michaela Čížková se ve školství pohybuje už 37 let. Má odučeno 14 let na Táborském soukromém gymnáziu, působila i na sezimovoústeckém COP i na obchodní škole. Dnes dělá sportovního instruktora v domě mládeže na táborské průmyslovce. Jak sama říká, je rázná a zejména s chlapci si vždycky musela umět poradit. „Je ale samozřejmě nutné, aby se v případě konfliktu za učitele někdo postavil, je to i o vedení školy, tam to často pokulhává. Je to boj o žáka a učitel má strach o místo," míní.

To je podle ní i případ pražské angličtinářky Ludmily W. (55). „Měla určitě strach přiznat, že právě jí se tohle děje. Nejspíš se bála o práci a brala tu situaci za osobní selhání. Možná se nikomu nesvěřila z toho důvodu, že by se o ní vyprávělo, že svoji práci nezvládá. Takoví výrostci si umí najít objekt, tohle přece není první případ a ve společnosti se to neřeší. Tohle je jen špička ledovce," zlobí se Michaela Čížková a dodává, že chlapci, kteří učitelku šikanovali, by měli jít do nápravného ústavu. Na otázku, zda by měli mít kantoři větší pravomoci, třikrát opakuje: „Jednoznačně!"

V tom se s ní shoduje také učitelka českého jazyka ze ZŠ Zborovská v Táboře Marcela Bauerová. „My v podstatě proti zlobivým dětem nemůžeme nijak zakročit. Jsou věci, které si musíme nechat líbit, protože není řešení. Například když žák neposlouchá, učitele nerespektuje a schválně provokuje. Takového žáka najdete v každé třídě," tvrdí.
Řešení vidí ve změně myšlení lidí. „Učitel byl dříve někdo a úctu k němu měli lidé odmala. Dnes už to tak není," říká. Její kolegyně Michaela Čížková by zase uvítala změnu zákona. „Učitel je veřejná osoba a měl by mít nějakou ochranu," navrhuje. 

Pravý význam slova šikana děti často ani neznají

Hana Prošková vedle svého pedagogického úvazku pracuje na Základní škole na náměstí Mikuláše z Husi jako metodička prevence sociálně patologických jevů, mezi něž se řadí i šikana. Jak sama hned na úvod potvrzuje, toto slovo je dnes velmi frekventované. „V současné době děti používají slovo šikana naprosto běžně, bohužel ale neumějí rozlišit, co šikana skutečně je a co není, a tak jím pojmenovávají i třeba výchovné prohřešky."

Jak k tématu šikany přistupujete u vás ve škole?
V prvé řadě se snažím žáky naučit, co je a co není žalování. Abychom mohli problémy řešit, musíme o nich vědět. Je třeba si u dětí vybudovat důvěru, aby věděly, že ke mně mohou přijít a vše mi říct. Nemohou z toho ale mít pocit, že na spolužáky nebo pedagogy žalují, bonzují, a tak se je snažíme naučit i tomu, co je skutečné žalování.

Důležitá je tedy důvěra mezi žáky a pedagogy?
Žáci musí vědět, že mohou ke mně do kabinetu přijít a svěřit se, třeba i anonymně, to znamená, že jejich jméno nebude pak s celou záležitostí spojováno.

Existují na vaší škole nějaké programy, kterými se snažíte šikaně předejít?
Máme vytvořený podrobný program, plán proti šikaně. Deset učitelů ze školy se zúčastnilo školení prevence šikany a jiných patologických jevů. Snažíme se v tomto směru co nejvíce vzdělat.

Vy pracujete tedy i jako výchovná poradkyně?
Ne, jako metodička prevence. K tomu máme ve škole zároveň i dva výchovné poradce. Jeden se zaměřuje na integraci dětí a druhý pak pomáhá s volbou povolání.

Co je ve správné prevenci proti šikaně opravdu důležité?
Určitě role třídních. Třídní učitelé nás musí informovat a společně s nimi pak můžeme problémy ve třídách řešit.

Spolupracujete s nějakými institucemi?
Spolupracujeme hodně s okresní metodičkou prevence sociálně patologických jevů. Zajišťujeme preventivní programy pro žáky od první do deváté třídy. V každém ročníku má program nějaké téma. V prvním například Jak jsme vyhnali zlobílka, v osmé třídě se zaměřujeme na kyberšikanu, v deváté pak třeba na AIDS, prevenci pohlavních nemocí a podobně. Když se nějaký problém vyskytne, pozveme si odborníka. Často bývá lepší, když k dětem mluví někdo z venku než učitel, kterého znají.

Autor: Redakce

26.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ochozy táborského stadionu opět přivítají i Zuzanu Hejnovou

Jižní Čechy - Um dřevosochařů, slavnosti piva, vrcholná atletika, keramický trh, triatlon. To je jen malá ukázka skladby tohoto týdne na jihu Čech. 

Mighty Sounds v Táboře přilákal na 14 tisíc lidí

Tábor - Hudební festival přilákal na letiště Čápův dvůr téměř 14 tisíc lidí. Začal v pátek a končí v neděli v noci. 

Padlé stromy do řeky je nutné hlásit povodí

Bouřky a vítr vyvracejí stromy s železnou pravidelností. Jen v noci ze čtvrtka na pátek vyjížděli hasiči ke čtyřiceti. Pokud padnou do vody, už to není jejich starost.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.