Popadly děti za ruku 
a utíkaly z domu

Anna Baťková musela ukočírovat tři děti najednou.

„Byly vyplašený, vůbec nevěděly, co se děje. Brečely, dcera se ještě uhodila do hlavy, ale jinak dobrý," popisuje jedna z evakuovaných. Jejich byt se nachází v těsném sousedství hořícího prostoru ve třetím patře.

Probudil ji křik. To když kdosi volal, že hoří. Pak viděla blikající majáky a okamžitě začala burcovat zbylé členy rodiny, aby se probudili a rychle vyskočili z postelí.

Všichni se uprostřed noci potkali na jednom chodníku. Rozespalí, vyděšení, někteří jen v pyžamech. Všude kolem plno policistů, záchranářů, hasičů, starosta a úředníci.

Pak přijel přivolaný autobus a zamířili s ním na Sídliště nad Lužnicí, kde pro ně město připravilo náhradní ubytování. Matky s malými dětmi šly do azylového domu, ostatní do bývalé základní školy.

Kdo se před útěkem ve spěchu nestihl obléct, dostal od hasičů teplákové soupravy. Pak už museli hlásit svá jména a nastupovat do autobusu.
„Já jsem třeba v tom zmatku dala dceři každou botu jinou," dodávala už se smíchem Anna Baťková. Na takové detaily ale nikdo v tu chvíli nekoukal.

Usnout se nedařilo

Na spánek však tu noc či brzké ráno už neměl nikdo ani pomyšlení. V novém prostředí a po nepříjemném zážitku se oči nechtěly zavřít.
„Nechtěly usnout ani děti, ty hlavně chtěly jít domů," dodává Alena Kováčová.

„Moc dobře se o nás postarali. Já jsem byla v azylovém domě, kde jsme dostali i snídani, kafíčko nebo čaj," přidává Alena Kováčová.

Když jsme za lidmi přišli již zase před jejich dům, kde si hodinu počkali, než padlo povolení k návratu do bytů, byla na nich znát únava. Ale také úleva, že to nejhorší mají již za sebou a že jejich byty nepřišly k úhoně.

„Já jsem se nebál," hlásí hrdinně malý Patrik Miko. Jeden požár v domě totiž už zažil. „Na hračky jsem nemyslel, normálně jsem utíkal ven a koukal, jestli běží i bráchové. Už jsem ale rád zase doma."

U zábradlí posedává i paní Miloslava Pincová. Před sebou tašku věcí, které stihla posbírat. Ani ve zmatku totiž nezapomněla na to nejdůležitější: léky na cukrovku.

„Užívám je třikrát denně, tak jsem je musela mít, nikdo jsme nevěděl, jak dlouho budeme pryč, " říká starší žena a vzpomíná, jak se jí v kouři těžce dýchalo. „Nedusila jsem se, ale příjemné to nebylo."

Pak padla dvanácté hodina a z amplionů se ozval hlas sirén. Bylo poledne první středy v měsíci, takže šlo o pravidelnou zkoušku, ale v ten samý moment policisté lidem oznámili, že se mohou rozejít do svých bytů.

Ukázněnost, takovou známku dostala včerejší evakuace

Jakmile se obsah zplodin přiblíží k hranici nebezpečné koncentrace, hasiči písknou evakuaci lidí. Přesně tento moment včera nastal.

„A dokud se řádně objekt nevyvětrá, nemohou se lidé do něj vrátit," říká šéf táborských hasičů Petr Hojsák.

Nešlo to o něco dřív, když hořelo jen v jednom bytě?
Nešlo, hrozilo totiž, že uprostřed noci by usnuli a mohlo by dojít k poškození jejich zdraví. Nebo dokonce k úmrtí.

Koho všeho jste narychlo zalarmovali?
Starostu, který velice rychle zajistil ubytování a další úředníky. My jsme zajistili dopravu a nezbytné vybavení jako lehátka, deky a oblečení.

Jaká vládla atmosféra?
Musím říct, že jsem byl mile překvapen. Většinou když lidi ženeme v noci na ulici, zavládne mírná hysterie. V tomto případě ale proběhlo vše ukázněně a klidně.

Kolik času zabralo než mohli odjet do náhradního ubytování?
Probíhá to tak, že hasiči obíhají jednotlivé byty a vyzývají k jejich opuštění. Pokud někdo potřebuje pomoci, tak i to je úkol hasičů. Evakuace musí trvat v řádech několika minut, protože hrozí nebezpečí, že dojde k ohrožení zdraví a životů. Velitel zásahu určí místo, kde se mají shromáždit. Na chodníku pak s nimi komunikovali policisté a strážníci, kteří pomáhali s evidencí. Celkem trvalo asi dvě hodiny, než se zajistilo ubytování a odvoz. Než autobus odjel, ještě jednou jsme zkontrolovali celý dům, zda v něm někdo nezůstal. Dokud se nájemníci nevrátili, dům hlídali policisté, aby se nikomu nic neztratilo.

Museli hasiči do některého bytu vykopávat dveře?
To nebylo nutné.

Co jste lidem poskytli na cestu?
Na stanici máme pro tyto případy nezbytné vybavení, jako jsou deky, lehátka, teplákové soupravy i boty. V omezeném množství máme ošacení v několika velikostech. Oblečení vracet nemusejí.

Lidé se mohli před polednem vracet, to znamená, že dům staticky narušený není?
Statika narušená není, šlo pouze o nebezpečí zplodin. Navíc požár jsme hasili maximálně třicet minut a použili vysokotlaký proud, kdy je malá spotřeba vody. Tím nedochází k takovému prolití. Takže prostory jsou obyvatelné.

Za posledních necelých pět let jde o největší evakuaci a přitom bez problémů. Máte v evidenci nějaké komplikovanější?
Ke komplikovanějším patří případy, kdy se lidé nadýchají tak, že je hasiči musejí už vynášet ven. To je nedávný případ z Plané nad Lužnicí, kdy jsme zachraňovali pět lidí.

Osobně si nepamatuji rozsahem větší evakuaci než byla tato v Lužnické ulici. Kromě povodní, ale to bylo na evakuace víc času.