VYBERTE SI REGION

Po původu dělových koulí pátrali úředníci tři měsíce

Tábor - V dalším díle historie Tábora autor zmiňuje postavu  generála Oliviera Wallise, který do města nad Jordán přijel v září roku 1775. 

27.2.2016
SDÍLEJ:

Jordán v Táboře. Foto: Josef Musil

Sedmnáctého září 1775 přijel do Tábora generál Olivier Wallis, aby zchladil horké hlavy vesničanů, kteří by se potenciálně mohli přidat k selským bouřím. Generálova návštěva udělala poslední tečku za opatřeními proti vzdoru prostých lidí.

Olivier Wallis na táborském náměstí oznámil, že Marie Terezie vydala robotní patent ze srpna toho roku, kterým se poddaným udělují velké úlevy.
Zatímco pak sedláci odcházeli domů, aby tam oznámili novinu, generál zamířil do Českých Budějovic. Táborští úředníci ale měli pořád plné ruce práce s dokumentováním nalezených zbraní mezi sedláky. Císařská byrokracie žádala, aby každý jednotlivý kus očíslovali a popsali.
Při tom došlo ke komické příhodě. Panští pohůnci sice bedlivě hledali zbraně na vesnicích, ale jaksi si nevšimli, že v Táboře se povalují dělové koule a nikdo si s tím hlavu neláme. Jak už to v takových případech bývá, bdělý občan se přece jen najde. Ten však málokdy upozorní své nejbližší nadřízené a informaci potměšile sdělí právě nadřízeným těchto nadřízených.

A tak se stalo, že ze slovutného podkomořského úřadu přišel do Tábora dotaz, jak že se to s koulemi má. Zároveň pan podkomoří žádal, aby úředníci objasnili původ tohoto masivního střeliva. Žádost v Táboře obdrželi 12. června.

Tři měsíce se úředníci vrtali v archivu a hledali nějaké potvrzení, podle něhož by se zjistilo, kdo, kdy a proč vlastně tyhle koule pořídil. Jestli nějaký doklad objevili, těžko říct. Faktem je, že 22. září koule uložili do depozitu na radnici k ostatním nalezeným zbraním.
V bouřlivém roce 1775 ale všichni svou mysl nezaměstnávali jen selskými rebeliemi. Táboráci si žili všedním životem, k němuž patří i dohady se sousedy a úřady. Zde je několik zajímavých zpráv, jak trudný byl život řemeslníků, kteří se věnovali vaření ledku draselného.

Ledku se v té době říkalo salitr a někdy také sanytr či salnytr. Bylo ho potřeba, protože se používal k výrobě střelného prachu. Jenže málokdo chtěl bydlet v blízkosti výrobny ledku neboli salitrnici. Z jam, ve kterých výrobci nechávali zetlít živočišné i rostlinné zbytky, stoupal nepříjemný zápach. A vody vytékající ze salitrnice by se napil jen sebevrah. Zato salitrník, aby zjistil, že už je směs správně uzrálá, musel ji ochutnat.

Takovou práci si v Táboře zvolil Josef Labský a takto s ním jednali: „Má se škoda na Vokounovskym domě skrze saliterníka učiněná per arte peritos (tj. znalci) u přítomnosti Labskýho spatřit, a on k vynahražení týž přidržet," říká zpráva z 6. listopadu. „Při tom se mu napomenouti dáti má, by zem, kde ji kopá, vyvážel neb vynášel, nikoliv ale v lochách (tj. sklepech) louhy vařil, a to, co vykopá, zase vyplnil a do předešlého stavu zase uvedl, aniž taky tak hluboce zem kopati má, aby na gruntech tady škodil, nýbrž jen tak, jak dle patentů zavázán jest."

Labský už nechtěl pracovat v pronajatém domě a hodlal si zřídit vlastní výrobnu u Jordána. A hned tu byly obtíže. „Má se Labskýmu intimirovat, že sanitr u Jordána se vařiti nedá," rozhodlo město 15. března následujícího roku. Na úřadě mu osobně řekli stejnou informaci, která se pak objevila v zápise: „Je mu zapovězíno, by saliter u Jordána skrze vyplejvat mohoucí škodu nevařil."

Labský se přesto nedal odbýt, jak dokládá další zpráva. „Urozený pan Tobiáš s p. Sosnou spatříce to místo, relationirovali (tj. oznámili), že se vše beze škody státi může."
Patnáctého dubna 1776 dostal Labský povolení na výstavbu „laboratoria pro vaření sanitru u Jordána". Vařit tam směl, ale nepovolili mu, aby objekt užíval k bydlení. A také se musel zavázat, že uhradí jakoukoliv škodu, kterou by kvůli jeho výrobě utrpěl Jordán.

Josef Musil

Autor: Redakce

27.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Tiskárny kolabují. Blíží se Tabook a s ním 4000 knih

Tábor - Knižní festival začne v Táboře 29. září, potrvá tři dny. Přijedou Miloš Doležal či Lucia Piussi.

Poslední rozloučení

Přehled smutečních rozloučení v obřadních síních a kostelech v okrese.

Odvrácená tvář potravinových doplňků

Jsou snadno dostupné a slibují úlevu od mnoha obtíží a problémů. Výrobci je prezentují jako „přírodní prostředky" a vzbuzují u klientely falešný pocit neškodnosti a bezpečí. Ve skutečnosti číhá v chabě regulovaných vodách trhu s potravinovými doplňky na konzumenty celá řada nebezpečí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies