Polovinu rozsáhlého objektu do roku 2011 vlastnil Pozemkový fond, od nějž ho koupil za osm tisíc korun Luboš Novotný. Před měsícem koupil druhou polovinu od restituentů Süsserů.

„Jsem odtud a chtěl bych to dát dohromady. Za vlastnictví státu už dostaly domy zabrat dost. Když do toho nikdo nepůjde, dalších třicet let na dům nikdo ani nesáhne. Nedělám to z nudy a peníze na to také nejsou, ale chci památku zachránit. Kdo nic nedělá, nic nezkazí," říká majitel, jehož pradědeček dělal v pivovaru sládka.

Z pivovarského dvora už vyvozil tuny odpadků, které tam lidi za léta naházeli. Jako první chce vrátit části objektu střechu, kterou před rokem někdo ukradl. Na stavbu použije materiál z nedalekého a historicky rovněž cenného špejcharu, jejž také koupil. Sýpka není v dobré kondici, a tak do měsíce a půl půjde zřejmě dolů.

„Koupil jsem dvě historické budovy, abych jednu zachránil. Špejchar holt nepřežije a necítím se vinný. Když jsme byli malé děti, ptali jsme se rodičů na zámek a on už nebyl. Až se mě budou ptát mé děti na pivovar, chci říct: byl tu a zkusil jsem to. Nic si neslibuji. Přiznávám, že peníze na celkovou opravu nejsou, ale aspoň objekt zabezpečit, dát pod střechu a zachránit tak budovu a čápy na ní. Předkové se na stavbě nadřeli holýma rukama a my s tou vší technikou to necháme spadnout? To je ostuda," dodává Novotný a doufá, že právě skrz chráněné čápy, které nyní krmí své mladé na pivovarském komíně, se plánu záchrany někdo chytne a pomůže mu.

Možná muzeum?

Vášnivý sběratel historických vozů a milovník starých věci s úsměvem říká, že pivovar beztak koupil svým malým dcerám kvůli vznešeným ptákům. A aby se holky nehádaly, dostali čápi jména Péťa a Péťa.

„To byl další z důvodů. Znáte děti, rády si hrají v opuštěných domech a nezakážete jim to. Nechci, aby se někomu něco stalo a vzhledem ke špatnému stavu je ta možnost veliká," podotýká Luboš Novotný, který už zachránil bývalý kravín, hostinec v sousedních Kvasejovicích a jeden dům. Určité plány s objektem zatím nemá. V úvahu přichází využít ho na sklady, nebo z něj udělat muzeum starých automobilů, jejichž je fanouškem.

Parcelní číslo 55 se skládá z více části. Když přijíždíte od Soběslavi do Přehořova, jako první potkáte budovu, v níž bydleli zaměstnanci pivovaru a byly v ní sklady – zřejmě pálenky. Následuje lihovarnická část, v níž se pálila kořalka, a budova se třemi komíny patří pivovaru. Okolí je důmyslně vymyšlené. Naproti pivovaru se nachází sklepy, v nichž bylo pivo skladováno, led tam prý vydržel od zimy do léta a ještě dnes je v nich cítit chlad. Sklepení tvoří místnosti propojené chodbami. Traduje se, že z nich vedla pod zámeckou zahradou tajná chodba až na zámek. V těsné blízkosti pivovaru, naproti sklepům je hned bývalý hostinec.

Pivo až ve Vídni

Podle kroniky Přehořova byl panský pivovar s lihovarem postavený v letech 1815 až 1825 a náležel k velkostatku. V roce 1928 se uvádí, že bylo uvařeno 7000 hektolitrů piva a vyrobeno 295 hektolitrů surového lihu.

Dnes už málokdo ví, že zdejší pivovar svého času vařil velice kvalitní pivo, na kterém si pochutnávali znalci nejen ve speciální táborské hospodě, nebo ve vyhlášeném soběslavském hotelu U Slunce, ale koňské potahy ho pravidelně vozily až do luxusních restaurací ve Vídni. Pivovar vlastnil Otto Pollak.

Činnost pivovaru byla ukončena v roce 1931, kdy byl prodán Gabrielou Pollakovou třeboňskému Karlu Schwarzenberkovi. Ten ihned pivovar zrušil a zřídil tam od 15. června 1931 pouze sklad třeboňského piva. Jako skladník zde pracoval Antonín Heger.

V červnu roku 1942 shořela kolna ve dvoře u lihovaru. Z 2. na 3. července 1950 pak udeřil při velké bouři do komínu na pivovaru blesk. Dodnes jsou po zásahu v cihlách oválného komína stopy.

Ke konci srpna 1951 se sjelo několik lidí a demontovali zařízení zdejšího lihovaru za určitou cenu, další věci byly dány do sběru. V únoru 1956 upravila národní podnik Masna Tábor bývalou kvasírnu v lihovaru na skladiště konzerv.

Z budov bývalého pivovaru se v roce 1957 staly úpravami sýpky a garáže pro traktor a nákladní auto, které zakoupilo JZD. Během roku 1963 došlo ke generální opravě bývalého lihovaru, stěny byly opraveny a obíleny. Pracovní četu vedl nějaký pan Holub a budova dle zápisů působila na příchozí velmi pěkným dojmem.

„Byl tam sklad a sušička obilí. Také se tam šrotovalo. Nějak tak to fungovalo do revoluce. Vím také, že tam bylo hodně krásných lahví s vyrytým názvem pivovaru," vzpomíná bývalý starosta Miroslav Volavka.

Krásu pivovaru dodnes připomínají hezké kovové zdobené pivovarské sloupy uvnitř budovy, ty nikdo nestihl ukradnout, a komín, který je však v havarijním stavu. Do roku 2010 vlastnil polovinu pivovaru stát a polovinu dědicové Süsserovi. Stát svou část prodal nějaké firmě, která však stavu objektu nepomohla, naopak. Odvezla z něj veskrze poslední věci, které se daly zpeněžit. V roce 2011 tuto část pivovaru koupil Luboš Novotný a letos i druhou polovinu. Objekt se žlutavými fasádami se snad dočká záchrany.

David Peltán