Pátrala jsem, kde si zabruslím

Uprostřed horkého dne jsem se vypravila do ulic Tábora s jediným zadáním z redakce: vydávat se za turistku a zjistit, kdo mi dobře poskytne radu, kde si v Táboře zajezdit na in-line bruslích.
Pomyslnými „oběťmi" se stali občané města, ale také strážník či pracovnice v informačním centru.

Jako první se vydávám směrem na Žižkovo náměstí, kde mezi Husitským muzeem a radnicí sídlí jedno z táborských infocenter.
Již ale několik kroků od redakce na ulici 9. května potkávám ženu středního věku, která vychází z cestovní kanceláře. Odhaduji ji na místní obyvatelku, a tak ji zastavuji se zadanou otázkou.

„Vnoučata jezdí na Komoře. Tam je to hezké. Jsou tam i lavičky a občerstvení. Z centra je to pěšky kousek a sveze vás tam i městský autobus," informuje mne ve zkratce a než se stačím zeptat na další podrobnosti, už se se mnou loučí. Ale jsem spokojená, už alespoň vím, že existuje jakási Komora a že k ní dojedu i autobusem. Shodně jako paní na ulici mi odpovídá i mladý muž za přepážkou infocentra i městští strážníci, které jsem navštívila přímo na služebně na opačné straně náměstí. Jinde si prý nezabruslím.
V infocentru na nádraží mne ale od bruslení skoro zrazují.

Zatímco v prvním íčku dostávám podrobné informace, v druhém byly jen kusé a neznalý turista by z nich moudrý nebyl.
„Stezku pro kolečkové brusle byste našla na Komoře, kde je speciální ovál, který měří téměř kilometr. Jinak se dá podél řeky dojet až na Harrachovku. O místo na cestě se ale budete dělit s pěšími a cyklisty," s přehledem vychrlí mladý muž za pultem íčka na Žižkově náměstí.

Nevím, jestli mám být potěšena, že mě odkazují stále na jedno a to samé místo. Pídím se tedy po dalších možnostech sportovního vyžití v Táboře. To už v ruce tisknu mapu s vyznačenými cyklotrasami kolem Lužnice a ochotný muž mi na cestu přidává i tipy na další výlety. Doporučuje mi například vyjížďku ke zřícenině Kozího hrádku či ke hradu v Borotíně.

Poučení k dobru

Cestou z náměstí jsem doufala, že v ulicích města narazím na městského strážníka. Neměla jsem ale štěstí, a proto zvoním na jejich služebnu. O mnoho moudřejší ale nejsem, strážník mi poskytne stejnou odpověď. Navíc mne ale poučí, že kdybych se na ovál vydala na kole, které si tam odstavím do stojanu, rozhodně se o svůj stroj bát nemusím. A to i kdybych seděla ve zdejší restauraci. Ze zadní části areálu totiž dění sleduje oko kamery. Tak to mám hned lepší pocit.

Když za sebou zavírám dveře budovy služebny, přemýšlím, jestli má ještě cenu zkoušet štěstí ve druhém informačním centru, a vážit tak cestu přes celé město až na vlakové nádraží. Nakonec ji absolvuji a ještě zastavuji lidi na ulici. Pět oslovených, pět odpovědí – Komora.
Při vstupu do ička vidím, že židle, kde má sedět rádce, je prázdná. Začínám litovat. „Kolega si jen odskočil, vydržte chvilku," žádá mě paní, jejíž pracovní náplní je poskytování informací cestujícím po dráze. Dlouhou chvíli si krátím prohlížením mapek a dalších materiálů na pultu a usuzuji, že v Táboře je lepší být cyklistou než bruslařem.

Ani po čtvrt hodině kolega nedorazil a mírně nervózní už začíná být i paní u počítače. „Když já nevím, kde má ty seznamy uložené," omlouvá se a převrací papíry v policích. Dám mu ještě pět minut a odcházím, říkám si v duchu. Jako bych ho tím ale přivolala. „Na in-line brusle je potřeba hladší povrch a ten tady nemáme. Snad jen tu Komoru mohu doporučit," krčí rameny a podává mi mapy s vyznačenými cyklostezkami.

Že je v Táboře pro bruslení jen Komora, jsem věděla. Krátkým testem jsem ale zjistila, že i starší občané dokáží turistu bezpečně nasměrovat na správný ovál.

Kudy na ovál

Ovál na odpočinkové zóně Komora najdete na Sídlišti nad Lužnicí, po obvodu měří téměř kilometr. Skoro až do cíle vás doveze městský autobus číslo 10, do kterého nastoupíte na nádraží. Autem je třeba se z centra vydat na České Budějovice a z hlavní odbočit na sídliště do Světlogorské ulice. Na bruslích odtud můžete jet i cestou kolem řeky, s mírnými překážkami dojedete až k výletní restauraci Harrachovka.

Lucie Janečková