Na tisícovku se v porodnici nevyšplhali

Za loňský rok si táborská porodnice připsala na konto dalších 980 novorozeňat. Rekord z roku 2009 sice pokořený nebyl, ale nebylo k němu příliš daleko. Kdyby v říjnu nebyla porodnice na týden zavřená, mohlo se číslo k tisícovce přiblížit.

„Rodilo se mi tu výborně, sestřičky i doktoři jsou moc hodní a všechno jsem měla bez komplikací. Také vybavení pokojů je tady výborné,“ hodnotí svůj první zážitek s porodnicí sedmadvacetiletá Lucie Čeřenská z Tábora. Její holčička Liliana se ve statistice narozených dětí promítne až po skončení letošního roku. Narodila se tento týden.
Do porodnice maminka nastoupila v pondělí po obědě, ale dcera přišla na svět až v úterý. „Porodní bolesti mi pomohla zvládnout hlavně sprcha s teplou vodou, ale jinak se zkrátka musí vydržet,“ říká novopečená matka.

Jak dodává vrchní sestra z porodnice Jana Nutilová, snaží se maminkám maximálně splnit jejich přání, týkající se porodu.
„Když mají fyziologický porod, snažíme se jim vyhovět ve všem, co mají napsané ve svém porodním plánu. Například, že chce konzultovat každé svoje vyšetření i podání léku, uvádí v něm i koho si přeje u porodu, jedním z požadavků bývá i to, aby tatínek mohl doprovázet dítě na každé jeho vyšetření,“ vysvětluje vrchní sestra.

Tento plán si rodičky mohou vytvořit samy, ale pomáhají jim i tak zvané duly, což jsou speciálně vyškolené ženy, které rodičkám pomáhají s průběhem těhotenství, porodem i obdobím šestinedělí, a to především po psychické stránce.

„Plán nám rozhodně práci nekomplikuje, pokud si maminka nepostaví hlavu, není problém vyjít jí vstříc,“ dodala Nutilová s tím, že maminky do Tábora ale nejezdí s nesplnitelnými přáními. Pokud chtějí rodit v podřepu, mohou, ale drtivé většině rodiček vyhovuje moderní polohovací lůžko na sále.
Za loňský rok je ve statistice zapsáno celkem 971 porodů, při nichž se narodilo 980 dětí, devětkrát tedy přišla na svět dvojčata. Za poslední čtyři léta byl ale na počet dvojčat nejplodnější rok 2007, kdy jich na svět přišlo dvanáct.

Z měsíců byl loni na sále největší fofr v únoru, kdy se narodilo 97 dětí. Nejméně si na konto připsal říjen s 59 dětmi.
Na porodnici ale neprožívají pouze radostné okamžiky z narození nového človíčka. Jsou i chvíle, kdy mamince musejí oznámit tu nejsmutnější zprávu.
„Není to příjemné a vždycky s rodiči cítíme a snažíme se jim to vysvětlit. Loni jsme museli oznámit dvě úmrtí, kdy maminky přijely již s mrtvým plodem,“ dodala vrchní Jana Nutilová.

U holčiček jsou rodiče nápaditější, volí víc zvláštních jmen. U kluků exotiky ubývá

Táborsko – V rodných listech se poslední dobou stále objevují trvalky hitparády jmen narozených dětí. Nejoblíbenějšími jsou již dlouho Tereza a Jakub. Táborsko se za minulý rok nedokázalo z této šedi vymanit.

Na první místa tedy usedla přesně tato jména. Rodiče jimi obdařili celkem 25 holčiček a 33 kloučků.
V těsném závěsu za Jakubem se drží Jan, kterých se v táborské porodnici narodilo třicet, a David.
Trio nejoblíbenějších jmen pro dívky pak po Tereze doplňují Adéla a Natálie.
Zatímco z palety jmen chlapeckých si rodiče vystačili s 86 variacemi, u malých slečen byli nápaditější a z nabídky využili 121 jmen.
Mezi pléjádu exoticky znějících jmen se stále ještě dostávají ryze čeští Pepíci, Fandové, Tondové, Václavové či Marušky s Aničkami a Eliškami. A drží se statečně. Například před třiceti lety velmi moderní Tomáš se loni v Táboře narodil šestnáctkrát, často užívané jméno starších generací – Antonín, dostalo patnáct kluků.

Klasika se stále více dostává do popředí oblíbenosti, a tak není divu, že se narodilo celkem 16 Aniček nebo sedm Marušek, ale jen jedna Andrea či Nicole.
Přesto se konečný výčet jmen užitých za rok 2010 exotikou hemží. Miminka, která se v táborské nemocnici narodila, si tak do života odnášela například jména Nela Antonie, Gréta, Izabela, či Ráchel. Chlapci Benjamin, Samuel nebo Bartoloměj Josef.

„Ráchel jsme nezvolili podle Starého zákona, ale moje kamarádka má kamarádku a ta má dceru Ráchel. Mně se líbí neotřelá jména, ale manželovi spíš ta klasická česká, takže s Ráchel povolil až na poslední chvíli,“ řekla nám maminka tří dcer Zuzana Moosová z Chotovin.
Dnes tříměsíční Ráchel, nebo také Ráchy a Ráchynka, jak jí doma říkají, by se mezi sestrami coby například Alenka či Janička nemusela jednou cítit dobře. Pro strarší dcery rodiče Zuzana a Marek zvolili Sofii a Valérii.

Také Viola má co dělat, aby se jednou posunula na přední místa žebříčku oblíbenosti. Loni toto jméno dostaly jen dvě holčičky, čímž si jméno udržuje originalitu.
Violka Šmejkalová žije v Sezimově Ústí a v pondělí oslaví první rok života. Své neobvyklé jméno ale zatím jako něco výjimečného nevnímá. Pro rodiče bylo důležité najít hezké jméno začínající písmenem V.
„Máme doma šestiletou Vendulku a tříletou Verunku, proto jsme chtěli jméno na V. Libíla se mi i Viktorka, ale těch už je hodně. Holky Violce například říkají Vilíček,“ zdůvodnila výběr maminka Jana. Tvrdě prosazovat si ho nemusela, v rodině na Viole panovala shoda a do výběru jména pro mladší sestřičku se zapojila i obě starší děvčata.

Již i na matrikách jsou na neobvyklá jména zvyklí a vlastně ve výběru mají rodiče téměř neomezenou volbou.
„Nemusí vybírat pouze jména z kalendáře, ale i z knihy paní doktorky Knappové Jak se bude jmenovat. Pokud ale jméno není ani v ní, musí si ho rodiče nechat ověřit znalcem v oboru jmen. Aby třeba nedošlo k tomu, že by holčička dostala chlapecké jméno, nebo by dokonce šlo o název věci,“ vysvětlila postup táborská matrikářka Libuše Malá.

V materiálu, který Miloslava Knappová zveřejnila na www.referaty.lidovky.cz, uvedla: Usměrňování volby jmen není žádnou novodobou záležitostí. Pro katolické země platil od 16. století například Katechismus Romanus, nařizující dávat dětem jména svatých, od 17. století i Ritual Romanum, varující před jmény bájeslovnými, pohanskými, směšnými a neslušnými. Dnes u nás usměrňuje zápis jmen do matriky vyhláška ministerstva vnitra, podle níž není například přípustné, aby dítěti bylo dáno jméno neosobní (tj. označení věcí, dnů apod.) anebo jméno, které se užívá jako příjmení.

Podle čeho vybírali jména svým dětem

Táborský deník oslovil několik respondentů s otázkou, podle čeho vybírali jména pro své potomky.

Dana Kadlecová z Tábora, dcery Daniela a Karolína:
„Já jsem chtěla kluky, takže o jménech pro dívky jsem moc nepřimýšlela. Ty vybíral tatínek Jaroslav a asi se mu líbily právě Daniela a Karolína. Když byly malé, tak jsme jim říkali Dája a Kája.“

Zdena Soukupová, Tábor, dcera Klára:
„Hrozně jsem chtěla Matyldu. Tatínkovi se ale líbilo jméno Klárka, takže když se narodila dcera, pojmenovali jsme ji Klára. Jakmile jsem ji ale uviděla, bylo mi jasné, že je to prostě Matylda.“

Ilona Frouzová, Tábor, děti Vojtěch a Helena:
„Líbila se mi klasická, tradiční česká jména, ale zase aby ho neměl každý, což se mi ale stejně v tom jednom případě nakonec stalo. Moje děti se jmenují Vojtěch a Helena.“

Ema Aganjová, Sezimovo Ústí, děti Lejla a Parvíz:
„Chtěla jsem, aby moje děti měli po otci perská jména. Dát ryze české k perskému příjmení, se mi nechtělo. Hledala jsem v databázi perských jmen, která jsou u nás registrovaná, takže s tím nebyl žádný problém. U syna jde o tradiční jméno, které měl v manželovo rodině jeho strýc. Lejla se nám zkrátka líbila a rychle jsme se na ní shodli. Kdyby se pak nenarodil syn, zřejmě by se druhá dcera jmenovala Zahra.

Eva Kovářová, Tábor, syn Přemysl:
„Tohle jméno chtěl hlavně manžel, protože tak se jmenoval jeho kamarád. Já jsem chtěla víc Jakuba, ale vzhledem k tomu, že tak se jmenoval švagrovo pták, ustoupila jsem. U holčičky chtěl manžel Editu a já Kláru, přišel ale kluk.“