Účastníci se setkali na místě, kde se právě buduje přírodní zahrada. Nejdříve se konala krátká exkurze do historie. Návštěvníci se také dozvěděli, že pokud zahradu obdělávají ekologicky a udržitelným způsobem, můžou požádat o zahradní plaketu a zapojit se do sítě přírodních zahrad.

Udělení plakety je dvoustupňové. Zahrada, která splňuje základní kritéria a dále jsou v ní prvky přírodní zahrady a obhospodařování charakteristické pro přírodní zahrady, obdrží základní plaketu, takzvaného malého ježečka. Pokud se Vaše zahrada časem stane zvlášť krásnou a pozoruhodnou a je možné ji prezentovat široké veřejnosti, lze požádat o plaketu ukázková přírodní zahrada, takzvaný velký ježeček. Majitel takové zahrady se musí umět o znalosti přírodního zahradničení podělit a šířit je dál, případně se také zapojit do nového fenoménu současné doby – zahradní turistiky.

Již v roce 1870 anglický zahradník William Robinson ve své knize Divoké Zahrady odsoudil zahrady se záhony letniček ze zámořských kolonií a rovněž i úzkostlivě udržované a pravidelně sečené trávníky. Tento módní styl označil jako marnotratný. Vzdělaný botanik a skvělý zahradník Robinson již tehdy pochopil, že devastací životního prostředí stoupá potřeba chránit přírodu a vrátit se k ní. Pionýrem moderní přírodní zahrady (Naturgarden) se stal rodák z Berlína – Karel Foerster (1874-1970). Přírodní zahrada v jeho pojetí je životní styl, vyjádřený touhou po návratu k přírodě. Společným znakem uvedeného přístupu je zákaz používání umělých hnojiv, pesticidů a rašeliny. Pěstují se domácí odrůdy rostlin vhodné pro dané stanoviště. Koloběh živin, zabezpečený kompostováním a organickým hnojením, zajišťuje ekologickou stabilitu. Prevenci proti chorobám a škůdcům zajišťuje biodiverzita.