VYBERTE SI REGION

Mrzne. Někomu pomůže termoprádlo, jinému huňatý kožich

Jižní Čechy - Redaktoři Deníku zjišťovali, jak se kde vypořádají s mrazy, které na jih Čech dorazily. 

19.1.2016
SDÍLEJ:

Rocky se dočkal, ten sníh a mráz miluje. Autor: Alena Šatrová

Když fouká vítr, je to krušný

Dolní Dvořiště – Čepici má vlastní, protože služební je mu malá, lezou mu z ní uši. Na sobě bundu, termotriko, další triko, mikinu, zimní kombinézu a reflexní letní bundu. „V březnu nám dorazí zateplený kanady. Prej," říká 36letý policista Václav Novák. Do nedělní půlnoci zbývá hodina a půl, na hraničním přechodu v Dolním Dvořišti drobně sněží, čtyři stupně pod nulou. Osm mužů, kteří kontrolují auta jedoucí z Rakouska, čeká mrazivá noc, před třetí ráno sleze rtuť teploměru skoro k devíti pod nulou.

Dva reflektory přivázané ke sloupům ozařují prostranství naproti zubní ordinaci, bývalé policejní služebně. Schovat se není moc kde: služební auto nesmí nastartovat, aby si zatopili, mají to zakázané, vůz stojí opodál zapadaný sněhem.
„Zatím je klid, kamiony začínají jezdit v deset. Střídáme se po dvou hodinách, abychom tu nemrzli celou noc," říká Václav Novák, který je u policie 
15 let a dnes slouží s kolegou Petrem Herbergerem, oba patří 
k cizinecké.

Největší zima je na nohy, tu tlumí termoponožky. Ani jeden z nich si ale nestěžuje. Kdyby foukal ledový vítr, bylo by jim hůř, to pak bolí hlava.
„Tohle ještě jde. Kolikrát když pršelo a byli jsme na Halámkách, tak jsme stáli v dešti, a to bylo horší. Aspoň tady stojíme a nechodíme nikde v kalužích. Když jede pošťačka a lidi neprohrnou, tak proti ní je to zlatý. Nejhorší bych viděl déšť 
a hustý sněžení," říká 38letý Petr Herberger.

Beranice je dobrá

Mohli by si postavit malý služební stan, ale ten ve větru moc nevydrží. Dá se jen doběhnout na služebnu pro čaj.
Pro Nováka znamená kontrola hranic kvůli uprchlíkům návrat. „Poslední šichtu jsem sloužil 20. prosince 2007 a na den přesně po osmi letech nás sem naveleli zpátky," říká. Za měsíc se mu narodí syn, hospodu ale zamlouvat nebude, nechává to otevřené. „On si myslí, že bude v porodnici, jenže bude na přechodu," vtipkuje Herberger.

Ve 23.00 je střídá dvojice 
z Trhových Svinů. Radek Baštýř a Miroslav Rojdl zde slouží jednou dvakrát za měsíc, přicházejí v policejních beranicích. „Ta je dobrá, neprofoukne. My jsme líp vybaveni," smějí se na kolegy a vítají se s námi: „Není vám zima? Dneska je to dobrý, když fouká vítr, tak je to krušný…"
Za chvíli je čeká zpestření. Zastavují auto, jež veze české reprezentanty v historickém lyžování. Chlapi v krojích jedou z mistrovství světa v rakouském Leogangu, kde v královské kategorii dřevěných lyží bez hran obsadili první tři místa. „Chcete vidět medaile? Všechno jsme jim to tam vyžrali," smějí se muži z Nového Města nad Metují, Dobrušky 
i Rychnova nad Kněžnou.

Ve 23.15 kontrolují kamion, který veze separát kuřecího masa. „Dost velká zima," prohodí 37letý Radek Baštýř, když vleze dovnitř. Provoz potom slábne: zatímco od půl jedenácté do čtvrt na dvanáct zastaví policie 36 aut, během další hodiny jen dvanáct. Téměř mrtvo je pak od půlnoci do tří. Některé náklaďáky navíc nechává policie projet. „Když je kamion zaplombovaný, tak jim věříme, to by musela být plomba poškozená," vysvětlují.

Na parapetu pod stříškou ubytovny kasina, vedle níž policisté hlídkují, leží velká baterka. Tu tam dali pro případ, že se jim vybijí malé, jimiž svítí do aut. V nich dvojice Baštýř – Rojdl během služeb dosud žádného uprchlíka nenašla. Začíná víc sněžit. „Sníh nám nevadí. Když je člověk předpřipraven, tak není překvapen. Sice vypadáme jak medvědi na konci zimy, ale je nám teplo," glosuje Baštýř. Na mráz se opravdu nachystali: rukavice má jeden z nich vlastní lyžařské – služební jsou kožené a zdaleka tolik nezahřejí. Jediný, kdo mrzne, je fotoreportérka Deníku. „Mně je teď největší zima," hlásí. 

Po půl dvanácté zastaví dvě auta na delší dobu. V jednom sedí Tunisan s rakouským povolením k pobytu, v druhém Kosovan žijící v Česku. Policisté projdou i český bus s lyžařským zájezdem. Potom zase klid. „Slyšíte, jak ten kanál žbluňká rytmicky?" glosuje do ticha fotografka.
Chvílí před půlnocí se zvedá vítr. Policejní dvojice to ale bere s nadhledem. „Kdyby nám byla hodně velká zima, tak vezmeme koště, hrablo 
a protáhneme celý ten prostřední pruh," říká Baštýř.

Je 0.10, devětadvacetiletý Miroslav Rojdl poprvé zívá. Ani ale nedozívne a přijíždí rakouský kamion. Konverzace po otevření návěsu je stručná: „Gut." „Gut?" „Gut." Třináct minut po půlnoci mi mrznou nohy, teplým ponožkám navzdory. Je čas jet. „Blesk už to taky zalomil," naznačí fotografka. Na rozloučenou jí ještě policisté radí: „Tak příště, až sem přijedete, zateplený kabát, ušanku na hlavu a pořádný rukavice."  VÁCLAV KOBLENC

Rybáři nenechají ryby udusit

Jindřichohradecko – Ačkoliv svítí slunce a obloha je bez mráčku, rtuť teploměru padá během dopoledne k mínus deseti. Ladislav Štercl z Rybářství Kardašova Řečice si obouvá vysoké holínky a opatrně sestupuje po hrázi rybníka Fejfar zkontrolovat jedno z čeřidel, které v uplynulých dnech rybáři instalovali na téměř čtyřech desítkách rybníků. Po kluzkém sněhu se pohybuje krůček za krůčkem vědom si toho, že koupel by dnes asi nebyla to pravé.

„Rozmrazovače musíme kontrolovat prakticky denně. Když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli lidské nenechavosti. I když už je to dnes lepší, tak se nám často stává, že nám někdo ukradne přívodní kabel. Ve sběrně pak dostane pár korun na pivo a vůbec si neuvědomí, že může ohrozit celou rybí obsádku a způsobit statisícové škody," podotýká Ladislav Štercl.

S rozmrazováním ledového příkrovu, který brání okysličování vody a zadržuje nežádoucí plyny, začali kardašovořečičtí rybáři už minulý týden. „Pokud jsou očekávané mrazy, tak začínáme vždy s předstihem. Jinak totiž může dojít k tomu, že rybník sice zamrzne, ale led je příliš tenký a nedá se na něj dostat. Potom jsou k vidění takové ty různé kaskadérské kousky a musíme se po ledě přitahovat na lodi. Pravidelně se nám přitom někdo vykoupe, ale nic vážného se naštěstí nikdy nestalo," vysvětlil výrobní ředitel Rybářství Kardašova Řečice, kterému teď dělá vrásky na čele ještě jiná věc.
„Vždycky raději čekáme s otevíráním ledu až na poslední chvíli. Pokud k tomu totiž přistoupíme, je to jako kdybychom pozvali na hostinu vydry a dokořán před nimi otevřeli spíž," říká a ukazuje na krvavou pozůstatek vydří hostiny na bílém sněhu. Z urostlého lysce zbyl jen kus ocasu a otisky tlapek jasně dokumentují, kdo si tuto svačinku dopřál. MILAN SOLDÁN

Lev si raději hoví ve vyhřáté ubikaci, tygr si užívá zimy

Tábor – Zvířata z táborské zoologické zahrady se dělí na dvě skupiny: jedna zimu nesnáší, druhá si v ní libuje. Obyvatelé zahrady, jejichž domovem jsou tropy, teď museli z Tábora odcestovat za lepšími podmínkami. Tady by zimu nepřežili.

„Mimo zahradu jsou nyní papoušci, kapybara a tamarín žlutoruký. Zvířata původem z Afriky vyžadují teplé zázemí, to jsme museli zajistit lvům, surikatám nebo všem opicím, které tady chováme. Nemohu ale říct, že by lev nevystrčil ani nos z vyhřívané ubikace. Už se narodil v zoologické zahradě, takže se otužuje a zvykl si. Když napadne sníh, je to pro něj událost, ale celý den venku být nemůže, to by nevydržel," vysvětluje při procházce zahradou zoolog Ondřej Kott s tím, že v ubikaci má pětiletý Simba 15 stupňů a ještě si hoví na „matračce". Ošetřovatelé také pravidelně sledují funkčnost nezamrzajících napáječek, aby zvířatům ani v zimě nechyběla voda.

Simbu tedy nevidíme, zato tygr Rocky si sníh užívá. Spolu s arktickými vlky, jejichž domovem jsou tvrdé podmínky severu Kanady a Grónska, se na něj těšil. S mohutným kožichem se tak klidně může vyvalovat na sněhu jako člověk na pláži. „Jeho domovem je východ Sibiře, kde je během zimy standardně kolem minus dvaceti a méně stupňů, takže tygři jsou na zimu dobře přizpůsobení," dodává zoolog a jmenuje ještě medvědy, kteří si mají zimu proležet v brlohu. V Táboře ještě ani nezabrali, zima jen pozvolna začíná, takže medvědům na aktivitě dosud neubrala. ALENA ŠATROVÁ

Loď Bafal je jako lipenský ledoborec

Horní Planá – Mrazy stěžují práci hornoplánským převozníkům, jejichž loď je spásou pro farmáře, lyžaře i místní, kteří se potřebují dostat na druhou stranu Lipna a pak dál do Rakouska. Díky přívozu totiž ušetří dvaadvacet kilometrů kolem jezera.

Včera si ale převozníci museli přivstat. Lipno totiž pokrývá ledová vrstva a je třeba udržovat koridor pro loď průjezdný.
„Ve čtyři ráno přijdeme na přívoz, pustíme lodě, dáme si kafe, a až se zahřejí motory, jdeme na to, aby v 6.25 hodin bylo vše připraveno a mohla bez problémů vyjet loď, " vysvětloval včera převozník Karel Kukačka. Do rána se totiž jízdní koridor uzavřel dvoucentimetrovým ledem a ten velká převozní loď nezvládá. „Led prorážíme menší lodí zvanou Bafal. To je náš ledoborec," smál se Karel Kukačka. „Díky tomu, že má příď sešikmenou, led rozláme. Kdežto nákladní loď má příď kolmou a tím pádem se o dvou až třícentimetrový led zastaví."

Vše zamrzlo

Během vyprávění převozníci usilovně čistí menší převozní loď, které do rána zamrzlo řízení. Muži také dolují zamrzlou vodu ven z lodi.
„Musíme ten led odsud vybouchat," podotýkají. Ale nijak na počasí nežehrají. „My jsme větrem ošlehaní a prací se zahřejeme," říkají. „Uvítali bychom vítr. Ten by tříšť posunul na jednu stranu – to je lepší, jinak koridor snáz zamrzne."
Převozníci uvidí, jak to bude s mrazy dál. Jestli skutečně přijdou až sedmnáctistupňové, možná budou muset s přepravou lidí přes vodu skončit.
„Ale budeme se to snažit zvládnout, na pátek už předpověď počasí zase hlásí oteplení a déšť," zamýšlel se Karel Kukačka. „Uvidíme, v silných mrazech loď dostává dost zabrat."

Ruce, nohy zebou

Lodníci mají topení v kabince i na lodi, ale protože teplý vzduch fouká vzhůru, připouštějí, že nohy jim mrznou. Na břehu na ně čeká zázemí, kde se mohou ohřát – pokud na to mají čas.
„Toho času ale moc není, protože se lodě neustále musí čistit od ledu a projíždět trasu, aby nezamrzla," pokračoval Karel Kukačka. „Musíme se prostě teple obléct a pořád chodit."
Mimochodem převozníci před chvílí s Bafalem osvobodili dvě potápky roháče, kterým zamrzly nožky do ledu. Bafalem kolem nich rozřízli a rozlámali led, a osvobození roháči mohli ihned vzlétnout. ZUZANA KYSELOVÁ

V Olešné si s mrazy poradí

Olešná –  Nepromokavé rukavice, čepice a termoprádlo. Bez nich se pracovníci firmy Rustera v Olešné na Písecku, kde pěstují zeleninu a bylinky a mají také okrasné dřeviny, v těchto dnech neobejdou.   Podle pracovnice Marie Černé se musí se zimním počasím vypořádat. „Samozřejmě teploty pod nulou nejsou příjemné, ale dá se to zvládnout. Doposud byla zima velmi mírná, až nyní ukazuje svoji pravou tvář. Dříve byly takové teploty už od listopadu a trvaly až do března," hodnotila Marie Černá, kterou jsme zastihli ve skleníku, kde připravovala půdu pro novou sadbu.

„Sama vidíte, že tady je mnohem lépe než venku, hlavně tu nefouká." V zahradnictví mají hlavní sezonu přes jarní a letní měsíce, ale i přes zimu mají plno práce. „Když to počasí dovolí, jsme venku a připravujeme například záhonky pro bylinky. Když je o něco hůře, jako třeba dnes, jsme ve sklenících a fóliovnících. Já nejraději pracuji venku, protože je tu moc hezké prostředí a okolní příroda, kterou tvoří lesy," uzavřela Marie Černá.  KLÁRA ČERNÁ

Mráz nevadí, hlavně ať neprší

České Budějovice – Žádný večer si nenechá v televizi ujít předpověď počasí. S úsměvem říká, že jde o její nejsledovanější pořad. Jestli je vedro, mráz, sněží nebo prší, stejně sice do práce musí, ale počasí její činnost výrazně ovlivňuje. Doručovatelka České pošty Dagmar Kotalíková z Českých Budějovic však tvrdí, že samotný mráz není to nejhorší, co ve své práci může zažít.

Pracovní den na poště v ulici Antonína Barcala pro ní začíná před šestou hodinou ranní. Než vyrazí do terénu, přichází nejpodstatnější část celého dne. Před samotnou roznáškou si musí z šedesáti pytlů vytřídit ty zásilky, které spadají do jejího rajonu. Když má hotovo, do tabulky na nástěnce napíše, kolik její dnešní roznáška váží. V kabelách má připraveno k doručení čtyřicet kilo obálek či jiných zásilek. „Ještě se pořádně obléknu a můžeme vyrazit," zahlásí. Prý to chvíli bude trvat, protože ošacení na sebe plánuje navléci hodně. Už ale pamatuje daleko horší podmínky, než které panovaly ve včerejším dopoledni. „Na mráz se člověk může připravit, horší je to s větrem či deštěm," poukazuje.

Dagmar Kotalíková se svým kolem každý den obrazí dvacetikilometrovou trasu. Začíná na sídlišti Máj, pokračuje na Zavadilku a poté až do Haklových Dvorů. „Nejpodstatnější tak pro mě, abych všude mohla dobře projet," říká.
Zásadně odlišuje mráz 
a takzvanou pocitovou teplotu. „Může být pod nulou, ale bezvětří a k tomu svítit sluníčko a člověku to nevadí. Když ale fouká silný vítr, je to hned něco jiného," říká sympatická žena, která už pamatuje leccos. U pošty pracuje zhruba patnáct let. „Jde o práci s lidmi, což je fajn, ve svém rajonu pak člověk zná všechny dokonale," usmívá se Dagmar Kotalíková. RADEK PAPÁČEK

V safari si zimu užívají

Strakonice – Chovatel zvířat ve strakonickém hradním safari František Lebeda zimu přečkává bez větších problémů. „Zvířata jsou od přírody na zimu připravena, takže ta s ní nemají žádný problém. Poníci se naopak občas velmi rádi válí ve sněhu a zimu si užívají. Práci mi mráz ztěžuje akorát v tom smyslu, že musím zavírat a vypouštět vodu z potrubí, které mám vyvedené ven, aby někde nezamrzla," poznamenal.

Když je hodně velký mráz, může problémy způsobit také zamrzlé napájecí koryto pro zvířata. Ta také ve větší zimě sežerou víc sena. „Chodím krmit dvakrát denně, ráno v půl osmé a večer. Když je špatné počasí, tak se prostě víc obléknu. Ale nijak mi to nevadí. Venku se zvířaty pracuji celý život," dodal.
V zimních měsících Františku Lebedovi také přibývá práce ve formě odklízení sněhu a udržování chodníků. 



Autor: Redakce

19.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Němci debatují o regulaci nenávisti na internetu

Po sérii útoků v Mnichově, Würzburgu, Ansbachu a Reutlingenu německá společnost debatuje o možnosti cenzury sociálních sítí. Budou v budoucnu cenzurovány diskuse na největší sociální síti světa Facebook v celé Unii?

Poslední rozloučení

Přehled smutečních rozloučení v obřadních síních a kostelech v okrese. 

ANKETA: Dejte hlas miminku narozenému v květnu

Táborsko - A pokračujeme. Teď v anketě o Nejbáječnější miminko hledáme favorita z května.  I ten postoupí do závěrečného finále. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.