Nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).

Čís. nové 12, staré 234, josefinské 207 (Podhradní mlýn)
Není písemných dokladů o tom, ale možno domnívati se, že ku hradu Vožici v dávné době náležel také mlýn. Takové mlýny bývaly obyčejně v podhradí, kde zpravidla rybník, potok, nebo řeka hrad obklopovaly. Který z mlýnů vožických potřebám hradu sloužil, o tom nemáme zpráv. Písemné zprávy z novější doby (1548–1603) sice o mlýnech se zmiňují, aniž by je však výslovně jmenovaly.

Teprve r. 1606 připomínají se mlýny: vožický, šelmberský a záborní. Že již v 16. století mlýn podhradní zde stál, vysvítá ze zprávy, ve které praví se, že r. 1603 Jáchym Španovský z Lisova prodal dům s polem a zahradou na vobřích, „jak jdou k podhradnímu mlejnu“. Během doby bylo tohoto mlýna k jiným účelům používáno.

V urbáři J. B. Fünfkirchera je zmínka o „sládkovi na Pohradním“, jinde připomíná se Jiřík Podhradník a r. 1620 má chalupu „na chmelnici“ Jiřík Podhradní. Když kvetlo v okolí vožickém dolování na stříbro, byl starý mlýn změněn v puchernu, kde se ruda roztloukala a prala.

Nový mlýn

Vedle ní postaven později mlýn nový. V soupisu z r. 1774–5 označena budova jako pucherna (v orig. Puch- Mühl). Hluboká strana cesty k mlýnu prozrazuje hojné její používání již od pradávna. Roku 1744 dne 1. dubna František Josef z Küenlgu na žádost Jana Milky udělil mu dědičné právo na nově vystavěný mlýn Podhradní s 2 složeními, 4 stopami, s příslušenstvím a pozemky za 400 zl. rýn.

Roku 1785 dne 7. března uzavřena byla smlouva mezi hospodářským úřadem vožickým a Františkem Rajským a jeho synem Františkem (z nichž jeden neb druhý hospodářem býti může) z Pacova: „prodává hospodářský úřad při městu pod Hradem existující puchýrny, bejvalý mlejn i s chaloupkou, která z chléva uděláná jest, tak, jak nyní se vynachází, Františku Rajskýmu, kdežto on jedno složení, 3 stoupy a pilu (na kterej pro vrchosti 6 špalků ročně zřezatí povinen) sobě vystavěti může, za 800 zl. rýn.

K tomu se mu přidá: pole nad haltýřem, louka pod rybníkem s Janovskou komorou, na které však valcha ruce vrchnosti stavěti se bude, i s hrází Janovské komory, též hráz puchýrenského rybníka a s tím gruntem, který pod strouhou mezi splavem a mlejnem jest, i ten pod panským polem, mez až k rybníku, z které 1 zl. ročně platiti povinen.

Ku stavbě dostane mimo dubové dříví 500 kusů cihel a 12 měr vápna, 600 kusů šindele, 1 bouček, také mlýnské kameny se mu z Prahy přivézt nechají.
Povinen bude v tom mlejně prádelnu rudy a stoupy, které na horním kole jsou, na náklad vrchnosti na dolní kolo přeložit a takové k ruce vrchnosti zachovati a když by se ruda puchovati měla v pádu malé vody, sám nemlíti, za krerýžto čas, když on mlít bude, žádnej nájem ze mlejna odváděti nemá, kdežto bude moci skrze práci při puchování nějaké obživení míti.

Mimo puchování on kupující celé stavení k své pohodlnosti užívati a svršek v správě držeti bude, ledaže by nad prádelnou trámy přehníti měly, které jemu bez platu k správě z vrchnostenského lesa se dají. Jak brzy se mlynář přistěhuje, tak jemu pucherník (v org. Puchsteiger) povoliti a do Řemíšova neb jinam se ostěhovati musí.

Předkupní právo

Kdyby vrchnost skrze puchování ten mlejn kasírovati musela, tedy se mu těch 800 zl. a ostatní výlohy vrátí. Vrchnosti zanechává se právo předkupu.
Valcha zůstává k vrchnostenskému používání, jak až posavaďe byla. Mlíti musí pro čeleď dvora vožického bez měřiného (zdarma), když voda bude.
Laudemium při prodeji činí 3 ½ kr. Roční činže (ourok) 25 zl. Tak zní smlouva. Také v josefinském katastru r. 1785 zapsán František Rajský jako majitel mlýna, jako mlynář živící se „od řemesla a polí“. Jeho byt sestával ze světnice, kuchyně, komory, mimo to byla tu stáj. Činže z toho odhadnuta na 8 zl. Bylo to tedy stavení skrovné.

Richard Hrdlička