Tábor Americká kapela Metallica a grafika zdejšího rodáka Františka Peterky jdou k sobě. Alespoň tak to v sále expozice vnímali a cítili deváťáci ze školy Bernarda Bolzana. Poezii tvorby malíře odkrývali jako první při novém programu v Husitském muzeu.

Na každé připravené židli leží desky a podložka. Vedoucí oddělení programů a expozic muzea Kateřina Nimrichtrová žáky nabádá, aby si každý ty své pečlivě hlídal. „Zavřete oči, zapomeňte, že jste ve škole, zapomeňte, že vedle vás někdo sedí a zkuste si představit, že jste v galerii," vyzývá udivené školáky.

Hello bez Adele

Přes první rozpaky přece jen oči zavírají a plní první úkol. Zkoušejí si představit, jakou hudbu by si chtěli pustit a co by mělo dokreslit atmosféru výstavy jednoho z nejplodnějších českých grafiků. „Napsal jsem si Metallicu. Myslím, že se sem skvěle hodí," prozradil Dominik Hloušek, kudy šly jeho myšlenky.

Lektorkám výstavy Lence Zajícové a Kateřině Nimrichtrové se svým tipem nepřiblížil, a tak se z reproduktoru začaly linout tóny instrumentální verze nyní nejčastěji hrané písničky od Adele Hello. V této náladě děti zkouší vymyslet názvy k obrazům se zakrytými popiskami. Hledají společné prvky jednotlivých děl. „Zkuste najít, co je spojuje, proč patří k sobě? Může to být nálada, motiv, technika, detail, nebo klidně jen váš pocit," vysvětluje zadání Kateřina Nimrichtrová. Žáci se potulují galerií, prohlížejí obrazy a zapisují. Výsledky prezentují ostatním.

„Někteří měli opravdu zajímavé asociace a spojovali i zdánlivě neslučitelné. A přitom si to uměli obhájit," hodnotí výkon deváťáků kurátorka Lenka Zajícová.

V další fázi programu jim rozdají puzzle z Peterkových kreseb a žáci zkouší sestavit obraz. V další místnosti galerie pracují s textem. V novinovém článku Táborského deníku z roku 2012 se seznamují s životními peripetiemi jihočeského patriota Františka Peterky.

„Všimněte si, jak precizní a přitom jednoduchá je jeho kresba. K té zkratce, kterou používal na vrcholu své tvorby, se musel propracovat. Nejdřív je nutné dokonale zvládnout techniku. A pak jen tak ledabyle nahodit na papír tři čáry a kouká na vás dokonalé ženské torzo," zasvěcuje Lenka Zajícová do viděného.

A pak se žáci opět začnou brouzdat galerií, aby k ilustraci přiřadili básničku a našli co nejvíc forem uměleckého vyjádření malíře a zapamatovali si opakující se motivy jeho tvorby. Zlatým hřebem jsou živé obrazy. „Myslel jsem, že se jen budeme dívat na obrazy a někdo nám bude k tomu něco říkat. Překvapilo mě, jaká to je zábava, přesto, že mě tenhle druh umění moc nebere," připouští Ondřej Rypáček, který s kamarády sestavil živý obraz u díla nazvaného Trnová koruna.

Místo Peterky pivo

To už nastal čas konečně něco tvořit, a tak skupina sestoupila do podzemí. Děti si zkoušejí linoryt, kresbu tuší, tepání a koláž. Pozadu nezůstala ani učitelka Zora Uhlířová. „Jsem nadšená, poslala bych sem všechny děti z naší školy. Přivítali bychom, kdyby se podobné programy dělaly častěji. Myslím, že něco z toho využiji i ve své výuce," hodnotí program s perem namočeným v bílé tuši v ruce.

Spokojení nakonec odcházejí i deváťáci. „Bylo to fajn. Nejvíc se mi asi líbilo hledání v novinovém článku," shrnula strávený čas v Husitském muzeu Rebeka Vlčanová z Radihoště. Ostatní přikyvují.

Zbývá jen omýt vyrytá lina a ruce od barev. Dvouhodinovka netradiční výtvarky končí. Další galerijní program plánuje muzeum zase až v příštím roce.

„Kdo chce, může si ale zajít třeba na Neporazitelné husity, Boží bojovníky nebo Opevněné město Tábor," nabízí náhradu Kateřina Nimrichtrová s tím, že kdo nestihl Peterku, může  se objednat do programu k výstavě o pivovaru.  Kompletní nabídku lektorský programů najdete na webu Husitského muzea.