Třicátého března 1420 husité z Hradiště, z nějž se později stalo město Tábor, vypálili Sezimovo Ústí. Ti, kteří házeli hořící pochodně na dřevěná stavení, v nich ale předtím sami bydleli a de facto zapalovali své vlastní domy. Bylo to z taktických důvodů, aby se v Ústí nemohli usadit nepřátelé husitů, kteří by zaútočili na Hradiště. Až potud se jedná o nezpochybnitelná fakta, která jsme zmínili v předchozím díle tohoto seriálu.

Táborský profesor Martin Kolář (žil v letech 1836 až 1898) zdůrazňuje dějinnou paralelu: V roce 1420 zapálili Ústečané vlastní město a přešli na Hradiště. Ale přibližně o sto padesát let dříve zapálili své město obyvatelé Hradiště a přesunuli se do Sezimova Ústí. Historie s vypáleným a obsazeným městem se tedy v roce 1420 opakovala, ale zcela opačně.

Zatímco o události z roku 1420 lze do jisté míry říci, že nebýt vypáleného Ústí, nebylo by silného Hradiště a později Tábora, událost přesně opačná ze 13. století znamenala, že nebýt zničeného Hradiště, nebylo by Sezimova Ústí ve smyslu významné obce své doby. Ústí totiž už předtím existovalo, avšak jeho význam nebyl zdaleka takový, jako když se v něm usídlili bývalí obyvatelé Hradiště. A zrovna tak existovalo Hradiště v roce 1420, než ho obsadili husité z Ústí, jenže zdaleka nemělo takový význam jako Tábor, v nějž se pak proměnilo.
Záležitost se zničeným Hradištěm ve 13. století je zajímavá už toho důvodu, že se o ní ví pouze tolik, aby se dalo říct, že se něco opravdu stalo, ale přesnou historickou pravdu dávno zahladily dlouhé věky zapomnění. Z tak důkladně provětrané kaše se už nedají vylovit přesvědčivá fakta a očistit k původnímu lesku.

Pro historika Martina Koláře představovaly mlhavé dějiny i podnět k otevření dveří do ateliéru vlastní fantazie, kterou domalovával fakta a činil je tím přitažlivějšími i pochopitelnějšími pro své posluchače a čtenáře. Ostatně byl to profesor, a proto věděl, co obnáší udržet pozornost studentů.
Oproti němu si současní historikové podobné snění o dějinách nemohou dovolit. Jejich přístup je tím nesporně solidnější, leč v dlaních jim pak nezbývá než pouhá hrst informací, k nimž pro jistotu připojují znejišťující slůvka „možná", „snad", „pravděpodobně" a podobně.
Tak tedy ještě jednou: Město Tábor od předjaří roku 1420 rostlo na základech města Hradiště. Co se o Hradišti dočteme nyní?

Stručně a po lopatě tohle: V oblasti působili Vítkovci; předpokládalo se, že u Sezimova Ústí se nacházejí velká ložiska stříbra; král Přemysl Otakar II. potřeboval naplnit královskou pokladnu a k tomu by se mu hodilo právě to stříbro. Na kopci, kde je dneska táborské Staré Město, měli nějaké sídlo dva vazalové Vítkovců (píše se také „klienti Vítkovců" nebo „manové Vítkovců") a jmenovali se Konrád a Hněvko, rovněž se uvádí tvar Hněvek a k němu se někdy připojuje „de Radisch". Konrád a Hněvko prostě přímo Vítkovci nebyli, ale dělali pro ně. U toho jejich sídla se rozkládala nějaká osada a celé to bylo opevněné. Přesněji – snad to bylo celé opevněné.

A teď Přemysl Otakar II., král železný a zlatý: Potřeboval v oblasti získat vliv a k tomu bylo nutné mít v kraji opevněný strategický bod. Kopec nad Lužnicí byl ideální, jen odtud dostat Vítkovce. Podle jedné verze než by mu Vítkovci sídlo postoupili, raději ho sami vypálili. Podle druhé, pravděpodobnější, Přemysl opevněné sídlo opravdu dobyl a od roku 1272 tam budoval město Hradiště. Mělo rozlohu 17 hektarů a vévodil mu kamenný hrad. Brzy se zjistilo, že pod zemí není tolik stříbra, kolik se očekávalo. Přesto král Přemysl nechal pokračovat v budování města. Jenže místo královského Hradiště nad Lužnicí se dočkal rozvalin.

Stalo se to za války mezi Přemyslem a Vítkovci v letech 1277 a 1278. O ní se mnoho neví, a proto člověka nepřekvapí, že nastává krčení rameny při otázce: Jak bylo zničeno Hradiště? Opět existují dvě verze. Podle jedné se Vítkovci zmocnili budovaného města už v roce 1276, Přemysl ho pak dobyl zpět, ale z města po takovém počínání zbyly jen trosky. Navíc Vítkovcům obsadil i Sezimovo Ústí a Jindřichův Hradec. Anebo Hradiště zničili sami Vítkovci jako odvetu Přemyslovi za to, že jim obsadil Ústí a Hradec.

Uf, oficiální nejisté informace máme za sebou. Příště už konečně dáme slovo Martinu Kolářovi, aby vylíčil, jak Hradiště pěkně hořelo.

Josef Musil