Sotva by manžele Kolibíkovy napadlo, že by po padesáti letech měli dokazovat právo na pozemek v Sezimově Ústí, na němž si v 60. letech postavili dům. Jenže stejně se o něj hlásí také město, které je coby vlastník vedeno v katastru nemovitostí, takže  ho má zahrnutý i v obecním majetku. Manželé Kolíbikovi tomu nechtějí uvěřit, a proto se nyní i soudně brání částce, kterou jim město za užívání vyměřilo.

„Že jsme pozemek od paní Tůmové tenkrát koupili, máme podepsané, jen to nebylo zaknihované na geodézii," říkají manželé Jozef a Božena Kolibíkovi, kteří zatím nechtějí přistoupit ani na navrhovanou směnu pozemků, neboť by přišli o kus louky k chovu zvířat. Páteční jednání soudu se ale nezabývalo určením vlastnictví, tuto žalobu by museli podat Kolibíkovi, protože oni musejí svůj nárok dokázat.

Soudkyně Michaela Bílá se zabývala žalobou na bezdůvodné obohacení, kterou podalo město. „Dlouho jsme se snažili celou věc vyřešit, aby se vztah narovnal, ale bezúplatně pozemek na Kolibíkovy převést nemůžeme. Navrhovali jsme směnu, odmítli ji, tak jsme podali žalobu na obohacení, které odmítají také," dodává k případu starosta města Martin Doležal.

Dle znalce by měli Kolibíkovi za užívání půdy zaplatit přes 30 tisíc, radnice ale částku snížila na čtrnáct. „Jak jsme se mohli obohatit, když se o pozemek staráme 
a máme všechna povolení ke stavbě domu," argumentují manželé. Vracejí se tak do doby poloviny 60. let, kdy od tehdejší majitelky louku za šest tisíc koupili a začali stavět. Dostali stavební povolení i povolení na připojení k vodě a kanalizaci. Desítky let tak neměli pochybnosti, že by pozemek pod jejich domem a přilehlá zahrada patřily někomu jinému. V dobré víře ho užívali a starali se o něj.

Advokátka manželů Gabriela Polesná argumentuje, že v době před 50 lety nebyl zápis do pozemkové knihy o prodeji nutný. Stačila podle ní jen dohoda mezi prodávajícím a kupujícím. „Po padesáti letech ji už nemají, ale z jiných dokladů je průkazné, že jim pozemek majitelka prodala. Chybí tedy jediný důkaz," uvedla během soudního líčení.

Petra Nedvědová, zastupující město, nesouhlasí. „Toto samo nezakládá vznik vlastnického práva, i tehdy musela platit pravidla," uvedla.
Někde zřejmě musela nastat chyba, když se v roce 1992 dostal pozemek do majetku obce, na niž přešel ze státu. Do hry pak ještě vstoupily restituce na pozemky kolem domu Kolibíkových. Že se netýkaly právě sporného pozemku pod domem, si Jozef Kolibík vysvětluje tím, že byl řádně prodaný a jím nabytý. Starosta zase říká, že pozemku se dědici vzhledem k odúmrti (majitelka zemřela bez závěti, která by určila dědice) vzdali, čímž přešel na stát a potom na obec.
Celý problém vyvstal před pár lety, když si Kolibíkovi chtěli vybudovat bezbariérovou koupelnu. Soudní jednání bude pokračovat na konci března.