František Kotrč byl krejčím a narodil se 29. června 1820. Jeho první manželkou byla Marie roz. Semrádová, s níž měl děti: Josefa, Františka, Vincence, Annu, se druhou manželkou Barborou, roz. Štibralovou, měl dceru Františku.

R. 1852 František Kotrč jako mistr krejčovský obdržel právo měšťanské a zaplatil vyrovnávací poplatek 26 zl. stř. a získal domek do neomezení svého vlastnictví. Obdržel povolení k přístavbě 7. července 1853, vystavěl po pravé straně domku chlívek, dřevník, špížní komoru a komůrku na nářadí podle plánu zednického mistra Josefa Buriana. Původní domek měl síň, kuchyni, vlevo světnici. K přístavbě zaplatil 30 kr. chudinskému fondu.

František Kotrč zemřel 11. dubna 1876 a dědicem stal se nezletilý syn Josef Kotrč, který obdržel po otci šatstvo, prádlo, krejčovské nářadí, nábytek, dobytek, dům č. 33 se zahrádkou v odhadní ceně 772 zl., pole v ceně 430 zl. 31 kr., 160 zl., 80 kr. a 60 zl. Bratru Františkovi měl vyplatiti 300 zl., sestře Anně 430 zl. a výbavu. Vdova Barbora měla tu výměnek.

R. 1911 byl Josef Kotrč listonošem. V roce 1921 přikoupil kousek luční parcely k rozšíření zahrádky za 62 zl. 60 hal. Od svěřenské pozůstalosti Leopolda hr. z Küenburku zastoupené Eleonorou z Küenb. jako mateřskou poručnicí a JUDr. Ervínem bar. Nádherným v Chotovinách, spoluporučníkem dědice nezletilého Jiřího hr. z Küenburgu.

Dne 9. února 1931 Josef Kotrč postoupil domek se zahradou a polmi dceři Františce a jejímu manželi Antonínu Svatkovi, zedníku, ve 30 000 k. Synu Janu Kotrčovi, štáb. rotmistru v Rožňavě na Slovensku, připadl podíl 8000 zbytek sráží si nastupující Svatek za náklady na domek vydané. Postupující otec J. Kotrč měl tu výměnek, který byl r. 1932 vymazán.

Ústní podání

Mužský krejčí František Kotrč pocházel ze Staré Vožice a byl zkušeným a dovedným řemeslník, míval proto dostatek práce. Byl prý velké postavy a rád si zažertoval, nosil černý „Kaiserrok“ a cylindr na hlavě, dle tehdejší módy. Jednou přišel odněkud ze vsi, kam práci odváděl, všecek promrzlý, i dal si horké žehličky pod nohy, aby se zahrál, což stalo se mu osudným: jeho dva chlapci onemocněli jakousi vyrážkou na těle. Na radu jednoho občana vykoupal je ve vodě, do níž přidaná tekutina, jaké hrnčíři používali (klejt). Účinek byl však hrozný: nešťastní hoši dostali otravu krve a zemřeli. Zavolán byl sice lékař, ale nemohl již hochy zachránit. Byl to známý lékař Fischer, který spatřiv chlapce spustil lámanou češtinou na nešťastného otce: „Sakrmentský táto, byl kluky zabít, šádná pomoc, budete bejt zavžít do arestu.“ Na to bouchl dveřmi a odešel. Nešťastný otec i onen neprozřetelný rádce (hrnčíř) byli pohnáni k zodpovídání. (V dřívějších dobách stalo se mnoho neštěstí rozličným „domácím léčením“.) R. 1787 na kolínském panství selka namazala 9letého hocha rtuťovou mastí a strčila na prkně do pece, takže dítě třetího dne zemřelo. Syn Josefa Kotrče Jan účastnil se jako vojín světové války, byl několikrát raněn a již pokládán za mrtvého, leč přece se uzdravil, všecky útrapy přestál a vrátil se po 8 letech na vojně strávených domů.

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které podle něj vydalo knihu. I vy se prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku můžete seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).