„Hlavním cílem je další zkvalitnění naší práce se zaměřením na ochranu životního prostředí, zdraví a majetku ve spolupráci s hasiči. Nedílnou součástí je i tvorba technických předpisů pro komíny a spalovací procesy,“ prozradil některé body programu president Společenstva kominíků Emil Morávek.
Setkání hodnotil kladně slovenský předseda sdružení Vlastimil Martinko, i když se pozastavil i nad prvními problémy kominictví ve vztahu s předpisy Evropské unie. „Ubývá rajonizace, trh je otevřený, ale všichni své hranice působnosti respektujeme. Problém je předpis, kdy si občan může komín vyčistit sám. Když však dojde k havárii, potřebuje mít doklad o revizi, který vydává kominík či kontrolor. Papír na to však nemá,“ vysvětlil. Zároveň prozradil, co je vlastně to kominické štěstí. „Mezi kominíky a zákazníky byli kdysi tak důvěrné vztahy, že kominíci měli od domů a bytů klíče. To už dnes není. Štěstí, to je především domácí pohoda, teplo a oheň. Proto se říká, že kominíci nosí štěstí.“

Snad nevymřou
Podle předsedy Morávka zájem o vyučení v tomto oboru roste. „Bylo období, kdy nebyl zájem valný. Školu na pražském Jarově navštěvovalo i pouhých pět studentů, letos se jich přihlásilo dokonce 26,“ neskrýval radost. Vyučit se kominíkem je možné i na školách v Olomouci, Brně a dalších. V jižních Čechách se řemeslo nikdy nevyučovalo, vždy se mělo za to, že do Prahy je blízko.
I když komíny mizí a skoro by se chtělo říci, že s nimi i kominíci, uplatnění dnes tito odborníci mají.
„Nevím, kde mi hlava stojí. Práce je skutečně hodně, a to i přesto, že na novém městě jsem dříve obstarával 1000 komínů a dnes je to asi stovka. V současnosti jsou však jiné technologie spalování a i ty do naší správy spadají. Stále pečujeme o plynové kotle, rozvody, komíny, krby a měříme emise,“ poznamenal kominík a sběratel kominických artefaktů Josef Bažant z Tábora. Když do řemesla před 30 lety vstoupil, bylo v Táboře 20 kominíků. Dnes jich je pět.


V České republice dnes kominické řemeslo provozuje zhruba 700 kominíků.

David Peltán