V těchto dnech dosahuje výšky 423,3 metru nad mořem. Občanům se tak opět nabízí pohled na Jordán ve své plné kráse. Naplnění Jordánu je symbolickou tečkou za pracemi souvisejícími s rekonstrukcí jeho hráze a rozsáhlým odbahněním. I když propojovací nit ještě tak úplně přetržená není.
„Do konce května příštího roku bude Jordán ve zkušebním provozu a teprve pak v řádném. Pro každé toto období platí jiný manipulační řád," připomíná Lubor Tomanec, provozní ředitel společnosti ČEVAK, která se o manipulaci s hladinou nově stará.
Vodohospodářská společnost má Jordán na starosti od června, když vyhrála městskou zakázku. „Znamená to návrat k jeho historickému provozování. Kromě posledních dvou desítek let totiž prováděl dohled nad Jordánem a ovládání jeho stavidel hrázný, dnes je to zaměstnanec naší společnosti," dodává Lubor Tomanec.
Upřesnil, že provozování Jordánu a dohled nad ním mají za společnost dva pracovníci. Jeden ho dozoruje, druhý má na starosti obsluhu vodního díla. „To kromě jiného znamená například měření nátoku do Jordánu, kontrolu jeho břehů, bezpečnostního přelivu, stavidel nebo měření průsaků vody. Všechny obchůzky a sledované parametry zapisujeme a archivujeme," přiblížila mluvčí společnosti Jitka Kramářová.
Jak dodala, voda do Jordánu nyní teče po panelovém přejezdu sedimentační hráze v Náchodě, který je asi o 40 centimetrů níže než hráz. Zavřená stavidla Jordánu jsou zhruba 35 centimetrů pod vodou a spodní výpusti i sanační průtok zůstávají uzavřeny.
K regulaci bezpečné výšky hladiny i pod úrovní bezpečnostního přelivu slouží právě spodní výpusti, jejichž vybudování bylo hlavním cílem obnovy Jordánu. Ta nádrž vypustila poprvé od roku 1830, kdy se opravovala hráz. „Pokud přijde z hydrometeorologického ústavu varování před povodněmi nebo táním, lze s předstihem hladinu vody snížit a připravit tak Jordán na záplavovou vlnu," zdůrazňuje Lubor Tomanec funkci nového zařízení.
Jordán z roku 1492 původně sloužil k zásobování města pitnou vodou. K těmto účelům se z něj čerpala ještě na začátku 90. let minulého století. Staveništěm se stal v závěru roku 2011, kdy z něj pomalu mizela voda a vzápětí se už začala razit štola. Do původní stavu se vrátil letos 1. srpna.