Autor na díle pracoval dva a půl roku. Zachycuje okamžiky jeho celoživotní práce v kontextu času a událostí. Z každé fotografie se Járovi Novotnému před očima odvíjí její živý příběh.

V ruce držíme jeho devátou publikaci. „Pro mne je devítka dost podstatná. V roce 1939, jedenáct dnů poté, co k nám vtrhli Němci, jsem se narodil, v roce 1969 mě zavřeli, život mi změnil rok 1989,“ zmiňuje jen některé osudové devítky.

A proč o lidech? Odpověď je jednoduchá, bez lidí by se nezrodil fotograf Jára Novotný, jehož práce si cenili po celém světě, zatímco doma byl pouze kovosvitským topičem, jemuž je třeba upřít právo na svobodné tvůrčí vyjádření. U reportážní fotografie v tehdejších Táborských listech, kam po revoluci nastoupil, umělecky trpěl.

Prosadit se na domácí scéně nebylo jednoduché. Nebýt setkání s osvíceným chýnovským starostou Pavlem Eybertem, několik jeho knih by vůbec nevyšlo.

„Podobná náhoda se mi přihodila před více než dvěma lety na jedné vernisáži v muzeu. Oslovil mne jeho ředitel Jakub Smrčka, že by mi chtěl vydat monografii. Zpočátku jsem tomu ani nevěřil, ale když se po čase zeptal, jestli už na ní dělám, pustil jsem se do práce,“ vzpomíná na začátek mravenčí práce, při níž proseděl stovky hodin nad objemným archivem, četl a třídil svoje publikované fejetony, recenze ze zahraničního tisku, skenoval fotky, z nichž některé ukáže vůbec poprvé. Práce ho často budila ze spaní, vyhazoval již vybrané snímky a hledal výmluvnější, hodiny prostál v tiskárně, aby doladil každou stránku.

Již první dvoustrana je plná emocí. Vlevo mladá černovlasá dívka, jež se později stane jeho manželkou, vpravo stařenka ze sousedství, jejíž každá vráska je naplněná životem. Jsou nositelkami začátku a konce jeho volné tvorby.

„Všechny fotky v té knize na sebe navazují, žádná v ní není náhodou a zatímco dějiny upravujeme, ony jsou neměnnou výpovědí. Proto fotky pro mne mají větší cenu než texty a byl jsem ochotný tu jednu konkrétní i půl roku hledat,“ přibližuje koncepci knihy, jež odráží jeho vnímání světa a životní etapy, v nichž se střídá beznaděj i úspěchy, drama s něžnou poetikou mladých ženských těl.

Jára Novotný se narodil obdařen všemi talenty: dobře maloval, hrál na bicí, absolvoval režisérský kurz a založil autorské divadlo, psal scénáře, texty k písničkám, skládal básničky a hlavně fotil. Především obyčejné lidi. Kniha končí snímkem divadelního funusu, Jára je totiž přesvědčen, že na další už mu nezbývá čas…