VYBERTE SI REGION

Hospodářská krize Tábor nepoložila. Místní zaměstnala stavba kasáren

Tábor – Vlastivědné procházky táborskou historií, které pořádá Husitské muzeum, pokračují i nadále v novém roce. Tentokrát se sobotníci vypravili spolu s průvodkyněmi Lenkou a Jitkou Vandrovcovými na Pražské Předměstí. Dámy průvodkyně tu divákům pověděly o tom, jak ve dvacátých a třicátých letech minulého století pomalu vznikaly táborské kasárny.

17.1.2016
SDÍLEJ:

sobotníci v kasárnáchFoto: Kateřina Šímová

„Po vzniku republiky bylo pro každé české město velmi prestižní získat stálou vojenskou posádku a ani Tábor nebyl výjimkou. Štěstí se na něj usmálo už 13. prosince 1922, kdy ministerstvo národní obrany schválilo, že ji umístí i v Táboře," přiblížila tehdejší situaci v republice Lenka Vandrovcová. Tak jednoduché to ale nebylo, protože trvalo dlouhých deset let, než vojáci do Tábora přišli.

Pražské vs. Ústecké

Zástupci Tábora a ministerstva národní obrany poté začali jednat o tom, kde kasárny v Táboře přesně umístit. Rozhodovali se mezi dvěma oblastmi – Pražským Předměstím, na rozhraní Tábora a Klokot, a Ústeckým Předměstím. „Ústecké Předměstí ale nakonec vyhodnotili jako nevhodné, protože by tu muselo dojít na náklady města k mnoha terénním úpravám," vysvětlila historička, proč nakonec „Pražák" zvítězil.

V lednu 1924 ministerstvo národní obrany konečně rozhodlo, že do Tábora nastoupí stálá posádka 3. praporu pěšího pluku č. 48 a 303. těžký dělostřelecký pluk. „Další tři roky se ale nemohli dohodnout, kde přesně kasárny vyrostou. Lidem se to přestalo líbit a dokonce se bouřili, až to vypadalo, že ze stavby by mohlo i sejít. Nakonec ale 18. ledna 1930 sepsal Tábor s ministerstvem smlouvu o výstavbě kasáren Jana Žižky," uvedla Lenka Vandrovcová.

Se stavbou se tedy začalo na rozmezí Pražského Předměstí a Klokot u Písecké silnice, kde ještě na konci 20. let byla jen pole hospodářů i zemědělské školy a sokolské cvičiště.

Výstavba celého komplexu kasáren na bezmála pěti hektarech půdy si vyžádala na tehdejší dobu poměrně značný balík peněz. Město si proto oněch 16 milionů tehdejších československých korun muselo vypůjčit od místních finančních domů – spořitelny a občanské záložny.

Tři roky až do roku 1933 se v Táboře stavělo, a to i po příchodu posádky. „Během té doby vyrostly obytné domy pro důstojníky a rotmistry, obytná budova mužstva, budova velitelství pluku, kuchyně, skladiště oděvů a výstroje, automobilové dílny, skladiště mírového automateriálu, stáje a skladiště polních kuchyní, plynová komora a několik dalších příručních skladišť. Dnes ještě stále stojí jedna ze dvou budov mužstva a velitelství, které vznikly už během první fáze výstavby. Dílny, skladiště, plynovou komoru ani stáje už tu dnes ale nenajdete," podotkla.

Jak je obecně známo, v roce 1929 začala ve světě hospodářská krize, která se postupně dostávala i do Evropy. Díky kasárnám se ale v Táboře výrazně snížila nezaměstnanost. „Radní si totiž vymohli, aby se do stavby zapojily zejména místní firmy. Tábor měl tak v tu dobu jen tři stovky nezaměstnaných," zdůraznila Jitka Vandrovcová.

Příchod dělostřelců

V září 1932 se Táborští své armády konečně dočkali. Třistapátý dělostřelecký pluk z Českých Budějovic nakonec vystřídal avizovaný 303. dělostřelecký pluk a 22. a 23. října už jej Táborští vítali se vší parádou. „Dvaadvacátého října město pluku předalo v gotickém sálu radnice prapor, na který spolky připevnily různé stuhy s hesly, například K obraně vlasti nebo Vlasti ku cti. Druhý den prošla jedna četa pluku s vojenskou hudbou celým městem," objasnili historičky jejich příchod.

Těžcí dělostřelci, kteří do Tábora dorazili, disponovali vůbec tou nejtěžší výzbrojí, kterou armáda měla. „Šlo o škodovácké moždíře ráže 305 milimetrů, které byly zkonstruovány v roce 1910. Dostřel měly přes 13 kilometrů a když je vojsko přepravovalo, vážily téměř 35 tun. Dělo vystřelilo maximálně dvacetkrát za hodinu a obsluhovalo jej 16 mužů," zmínila pro zajímavost Lenka Vandrovcová.

V roce 1938 ale kasárna po demobilizaci osiřela. O zdejší zbraně dostal zájem Wehrmacht, který je chtěl do svého ansámblu. „Peníze za zbraně Československo nikdy nedostalo. Němci děla používali na západní i východní frontě. V České republice byste dnes už údajně nenašli ani jedno toto dělo, ale některá prý mají v Srbsku," uvedla Lenka Vandrovcová.

Prokopa Holého

V září 1935 přišla do Tábora posádka 2. praporu 48. pěšího pluku Jugoslávie. Pluk ale neměl, kde bydlet, tak se vojáci ubytovali u dělostřelců v kasárnách Jana Žižky nebo v osvětovém domě, v dnešní městské knihovně v Jiráskově ulici. „Do konce roku mělo dojít k výstavbě dalších kasáren Prokopa Holého. Vše bylo domluveno s ministerstvem, byla dohodnuta i výpůjčka šesti milionů, která měla na nový areál stačit, ale nakonec došlo ke změně a v březnu roku 1936 se rozhodlo, že do Tábora přijde 52. pluk lehkého mechanizovaného dělostřelectva. Nová kasárna se tak začala stavět 6. dubna 1936. Stavitelé si museli tentokrát pospíšit, protože pluk se měl nastěhovat už za pět měsíců. To se nakonec podařilo a 52. pluk přijel 23. září od Chýnova," uvedla Lenka Vandrovcová.

Troubili Libuši

I tento pluk se Táboru zdařile představil. „Sedmadvacátého října večer trubači 52. pluku troubili fanfáry z opery Libuše od Bedřicha Smetany z věže Děkanského kostela. Táborem se tedy linul známý zvuk z dnešního udílení státních vyznamenání 28. října," vysvětlila Jitka Vandrovcová.

Kvůli příchodu dalšího vojska musela být na čas přerušena stavba budovy velitelství pluku, v níž v současnosti sídlí krajský soud na Píseckém Rozcestí. „Velitelství bylo dokončeno až v roce 1937. Nejrychleji musely být hotové dvě budovy města a dva obytné domy pro důstojníky a rotmistry, které lemují ulici Kpt. Jaroše. Je tedy vidět, jak moc se v té době rozšiřovala v Táboře také bytová zástavba," zdůraznila historička Jitka.

Na Sobotníky se tentokrát přišli podívat i manželé a milovníci české historie Jan a Jana Horovi z Pražského Sídliště. „Přednáška se nám líbila, děvčata jsou šikovná, mají to nastudované," nešetřila chválou Jana Horová.

Autor: Kateřina Šímová

17.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Představujeme nově narozená miminka

Tábor - Díky vstřícnosti táborské porodnice vám představujeme děti, které se narodily v září. 

Tradiční průmysl v Česku skomírá. A uvolňuje místo montovnám

Část stojírenského holdingu Vítkovice, ČKD Praha DIZ, Kovosvit MAS, jeden z následovníků Škody Plzeň Pilsen Steel i výrobce letadel Let Kunovice. To je pět tradičních značek českého průmyslu, které v současnosti čelí existenční krizi. Možná tedy v přímém přenosu sledujeme závěr transformace české ekonomiky zahájený po listopadu 1989. Kdo se včas nepřizpůsobil novým poměrům nebo se dál jednostranně orientoval na východní trhy, dnes zápasí o přežití. Svou roli v ekonomice naopak posilují podniky se zahraničními majiteli, na které často pasuje hanlivý termín montovny.

Česko se stalo montovnou Evropy. Pět dopadů, které to na nás má

Na makroekonomických číslech něco nesedí. Česko vykazuje slušný růst ekonomiky, tažený hlavně průmyslovou výrobou a exportem. Navzdory tomu dál působíme v rámci Evropské unie jako chudí příbuzní s průměrným hrubým příjmem 27 tisíc korun, tedy v přepočtu 1000 eur. Od roku 2008 se nám nedaří dotahovat Německo ani Rakousko. Za slušnými makroekonomickými čísly se totiž skrývá problém na mikroúrovni. Příliš mnoho podniků v Česku plní roli pouhé montovny, zatímco lukrativní výzkum a vývoj i marketing a dodávku zákazníkovi zajišťují zahraniční mateřské koncerny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies