Blížící se zimní období trápí ochránce zvířat, kteří se starají o opuštěné a zatoulané psy a kočky. Patří mezi ně i Tereza Cmíralová, která v Nové Vsi nedaleko Chýnova provozuje pod hlavičkou spolku Cibela mikroazyl pro živočichy v nouzi.

„Zaměřujeme se především na zvířata, která by v útulku neměla šanci najít nový domov. A to ať už z důvodu, že jsou příliš stará nebo naopak, že jsou ještě příliš mladá, případně bez jakýchkoliv sociálních návyků," přibližuje bohulibou činnost spolku Cibela Tereza Cmíralová.

Zvířata v tomto mikroazylu zůstávají v průměru půl až tři čtvrtě roku. Během této doby probíhá jejich léčení a výcvik. „Těžší práce bývá se zvířaty, která prožila něco zlého a psychicky je to poznamenalo. Pejsci často trpí separační úzkostí, bojí se cizích lidí, jsou nedůvěřiví," vyjmenovává některé ze zvířecích problémů Tereza Cmíralová.

Jako příklad uvádí příběh psí slečny Ajky, která žila v polorozbořeném domě uzavřená na malém prostoru. „Když k nám přijela, nemohli jsme ji dostat z přepravky. Zalezla úplně na její konec a odmítala jakoukoliv komunikaci. Umístili jsme ji proto do koupelny, kde měla klid a soukromí a pouze ji chodili krmit. Po čtrnácti dnech si nechala sáhnout na tlapku, dalších několik dní trvalo, než jsme ji mohli pohladit. Nastal ale problém, že se začala příliš fixovat jen na mě," líčí příběh Ajky Tereza Cmíralová.

Na Ajku se byly podívat desítky lidí, ale k nikomu nenašla důvěru, až jednoho dne nastala nikým nečekaná změna.

Ajka si totiž svého nového pána našla sama. „Už jsme skoro nevěřili, že se to podaří, ale stalo se. Když k nám její budoucí nový majitel přijel, a to vůbec nejel pro konkrétního psa, ale jen se podívat, Ajka najednou opustila svůj úkryt a dobrovolně s ním šla na procházku. Při další návštěvě se nechala pohladit a bylo rozhodnuto," vzpomíná si na jeden z nejsložitějších příběhů, který měl ale dobrý konec, Tereza Cmíralová.

Ve zvířecím mikroazylu může najednou pobývat maximálně kolem čtyř až pěti zvířat. „Tento počet je tak nízký právě proto, abychom se jim mohli důkladně věnovat a připravit je během co nejkratší doby na odchod do nového domova. Většinu z příchozích zvířátek je potřeba vyléčit z nemocí, které si přináší ze své nelehké pouti životem, dát jim kvalitní stravu a začít s adaptací a výcvikem," vysvětluje Tereza a přiznává, že při následném loučení ji občas ukápne i nějaká ta slza. „Někdy je těch slz i víc, ale uklidňuje mě vědomí, že nyní už na naše „drobečky" čeká jen hezký život."

Autor: René Flášar