VYBERTE SI REGION

Hlady vyzáblí a žlutí lidé prosili o trochu jídla. To mělo cenu zlata

Tábor - Seriál Táborského deníku vás bere na 189. vycházku dějinami Tábora. 

10.1.2016
SDÍLEJ:

Táborské uličky.Autor: Josef Musil

Když se v říjnu 1769 dražily pozemky Josefa Palečka z Milevska, aby se z nich zaplatila jeho nesplacená kauce vůči táborskému pivovaru, vypadalo to, že situace táborského pivovarnictví se už stabilizuje. I nepovolný krajský hejtman Balthasar de Bossi občas v něčem představitelům města povolil. Už je nezavíral do vězení a oni na něj nepodávali stížnosti k nejvyšším instancím.

Dělalo to dojem, že přijdou dobré časy. Ale ten, kdo sledoval počasí, věděl, že po dlouhé roky je to jen taktak, aby nenastala pohroma. Už na podzim 1762 začalo hodně pršet. Od té doby byly roky na vodu nadměrně bohaté, což ale znamenalo, že úroda bude nadměrně chudá.
Hospodáři s obavami pozorovali prameny, které z ničeho nic vyrážely z míst, kde nikdy předtím netekly. Znamenalo to, že země je vodou nacucaná jako houba a už ji v sobě neudrží. Když nové prameny tekly delší dobu, tvořily se mokřiny i tam, kde po léta ležela úrodná půda. A to bylo horší než sucho.
Sucha se tehdejší lidé příliš nebáli. Dřív nebo později zase zapršelo, zem se svlažila a obilí opět vzrostlo. Za sucha bývalo draze, což nebylo nic příjemného, nicméně dalo se to přežít. Lidé věděli, že dřív nebo později zaprší, na polích se urodí a ceny klesnou.

Bída a smrt na každém rohu

Mnohem horší to bylo s vodou. Pokud kvůli nadměrnému mokru shnila už sadba, bylo jasné, že nic nevyroste, i kdyby se pak udělalo hezky. Jakmile se nic neurodí, není co jíst. A to je ještě větší katastrofa než válka. Ve válce může šťastný jedinec uniknout kulce. Ale jak uniknout hladu v zemi bez potravin?
Přesně tohle přišlo. Zjednodušeně řečeno – roku 1770 všechno na polích shnilo kvůli vlhku a následující rok kvůli suchu. Dva roky naprosté neúrody rozpoutaly katastrofu stejnou jako středověký mor. Lidé hladověli a zoufale hledali cokoliv k snědku.

Na jaře 1771 se ceny obilí zvedly oproti cenám před dvěma roky pětinásobně. „Ceny obilí byly z jara měřice žita 3 zlaté, pšenice 2 zl. 30 kr., ovsa 50 kr., ječmene 2 zl. 10 kr., hrachu 2 zl. 40 kr. V červenci i ceny byly v témž pořádku – 6 zl., 5 zl., 4 zl., 3 zl. a 6 zl." Jídlo mělo skutečně cenu zlata. Lidé prodávali všechno, co měli, aby se mohli za přemrštěné ceny aspoň maličko nasytit a hlavně dát jíst svým dětem. Jenomže pekaři měli vyhaslé pece. Nebylo z čeho péct. Hladověla města, stejně jako vesnice.

„Mnozí v městě nejen věci zbytečné, ale i nevyhnutelně potřebné, ba šaty s těla až do košile prodávali, aby na chleba nakoupiti mohli, jehož někdy ani u pekařů nebylo," píše se v klášterní kronice. Zubožení lidé se potulovali krajem. Prázdný žaludek stíral sociální rozdíly, protože všichni ho měli stejně prázdný. Jedinou hodnotu mělo sousto jídla. Lidé věřili, že ve městech nějaké jídlo snad ještě je a že jim osvícení měšťané dají aspoň trošku najíst.

„Jsouce bez peněz i bez chleba k fortně klášterní se nahrnuli, a tam nezřídka do sta lidí klečíce sepjatýma rukama s žalostným nářkem, vyzáblí, žlutí, měšťan i neusedlý, starý i mladý, otec s dětmi almužny stále žádali. Rozdáváno bylo denně 4 až 9 bochníků chleba a zbytky jídel."

Musel to být strašný pohled, jak ti lidé trpěli. Jenomže když nic k jídlu opravdu nebylo, lidé se odhodlali k tomu nejzoufalejšímu – jíst i to, co není k jídlu. „Počali živiti se hořkými lupeny, kopřivami, travou a mřeli po městech, na venkově i po silnicích z hladu i nemoci," zaznamenal klášterní kronikář.

Josef Musil

Autor: Redakce

10.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Poslední rozloučení

Přehled smutečních rozloučení v obřadních síních a kostelech v okrese. 

ANKETA: Dejte hlas miminku narozenému v květnu

Táborsko - A pokračujeme. Teď v anketě o Nejbáječnější miminko hledáme favorita z května.  I ten postoupí do závěrečného finále. 

Zbytečná smrt medvěda majitele táborské zoo mrzí

Tábor - Média o víkendu vydala zprávu o smutném konci medvěda z táborské zoologické zahrady. Majetkově ale patřil do bojnické, kde ho ani ne po měsíci zastřelili. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.