VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hanoj vyměnila za Dražice, podniká a vychovává syna

Dražice - Žena naruby

22.6.2011
SDÍLEJ:

Vietnamka Phuong Hoang Minh se synem, kterému všichni říkají Toníček, podniká a žije v Dražicích.Foto: Alena Řezáčová

Do Čech přiletěla z vietnamkého Hanoje a dnes podniká v Dražicích. Říká si Jana, učí se česky mluvit, vařit a vychovávat syna.
Celým svým jménem se jmenuje Phuong Hoang Minh (26 let). České Jana si zvolila proto, aby se lépe sžila s českými spoluobčany. Jejímu manželovi Duong Vo Quangovi česky říkají Martin. Synovi Khanh Vo Hoang Gia zase neřeknou jinak než Toníček. Je mu dva a půl roku a v obchodě mámy a táty vítá zákazníky roztomilým ahój.

Rozhovor s Janou nebyl snadný, protože česky se sice mluvit snaží, ale pořád to ještě není ono. Navíc jsou Jana, její manžel a i kamarád velmi časově zaneprázdnění. Ve svém obchodě tráví totiž celý den, od rána do noci, a to včetně víkendů a svátků. Lidé je hodnotí jako velice vstřícné a milé obchodníky.

Kdy jste se do České republiky vydali a proč?
Přiletěli jsme z vietnamského hlavního města Hanoje v roce 2006, chtěli jsme tu podnikat. Dlouho jsme na cestu museli šetřit a ta cesta letadlem byla také hrozně dlouhá.

Koho máte ve Vietnamu?
Rodiče a jednu sestru. Ale ta s námi letět nechtěla a ani sem jít nechce. Má matka v Hanoji podniká, rovněž v obchodě. Vlastně jsem sem letěla s manželem, jeho rodiče také zůstali ve Vietnamu.

Váš syn se tedy narodil v Čechách?
Ano, je mu dva a půl roku. Narodil se v Praze, teď žije s námi tady v Dražicích. Mluvím na něj vietnamsky, ale snažím se i česky. Je to pro mě řeč složitá, takže to moc nejde. Chtěla bych, aby zvládl oba jazyky. Aby mluvil česky i vietnamsky.

Proč? Vždyť vietnamština už není jeho rodným jazykem?
Bohužel děti našeho kamaráda z Teplic, které se tu narodily, už mluví jen česky, vietnamsky skoro vůbec, a to mi vadí. Je to problém. Měly by umět i jazyk svých rodičů.

Jak jste přišli na to, že chcete podnikat zrovna v Dražicích? Zase to není tak velká obec.
Do Dražic jsme přišli v roce 2009, že je tu volný obchod, jsme zjistili na internetu. Obchod má výhodnou polohu u silnice, tak jsme se rozhodli, že to zkusíme právě tady. Pomáhá nám ještě jeden kamarád, ale není to náš příbuzný. Už tady za mnou byla moje maminka, aby viděla syna a poznala místo, kde žijeme. Líbilo se jí tady.

Hodláte tu zůstat, nebo jen chcete vydělat peníze a vrátit se zpátky do Vietnamu?
Zatím určitě chceme žít tady, vrátit se nechceme. Za nějakou dobu bude náš syn chodit v Dražicích do školy, takže náš domov je tady. A časem bychom si rádi pořídili i druhé dítě.

Znáte i jiná česká města? Měli jste vůbec možnost se někam podívat?
Bohužel známe jen Prahu a Tábor. Do Prahy jezdíme pro zboží, do Tábora občas nakupovat. Jinam jsme se zatím nepodívali, máme velice málo času. A mimo území České republiky jsme také nebyli. To opravdu nejde.

Jak se dorozumíváte s místními lidmi? Umíte třeba česky počítat?
Čeština je pro nás velký problém. Ale musím se snažit mluvit česky už kvůli synovi. Odposlouchávám řeč od lidí, kteří přijdou nakoupit. Nebo z rozhlasu a televize. Počítat česky neumím, zboží je označeno cenovkami a pokladna mi ukáže, kolik mám vrátit. Je to velice složité žít v cizí zemi, jejíž řeč příliš neovládáte. Ale já se skutečně snažím naučit se vaši řeč. Možná pro syna, až bude mezi dětmi, to bude snazší. On se hodně kouká na pohádky v televizi, moc se mu líbí Pat a Mat. To pak chce mít panáčky na triku. Má takovou knížku a pořád si jí všude s sebou nosí a každému ukazuje, že je tam Pat a Mat. To se mu asi dobře vyslovuje.

A co třeba česká jídla? Už jste zkusila něco z naší české kuchyně uvařit?
Vařím hlavně vietnamská jídla z rýže a zeleniny. Máme rádi polévky. Ale už jsem zkusila i špagety, guláš a řízky. To nám také moc chutná. Omáčky neumím.

Co děláte, když máte volno?
Chodíme hlavně se synem na procházky, snažíme se mu věnovat všechen náš volný čas. Jdeme třeba na pískoviště a prolézačky, on si tam hraje s ostatními dětmi. Rozhodli jsme s manželem, že budeme hledat paní na hlídání, protože času máme málo a syn potřebuje, aby s ním někdo byl a učil ho česky. Zatím se o výchovu syna s manželem střídáme, ale jak roste, už to není tak snadné. Chce stále, aby se mu někdo věnoval. A na to my máme málo času.

Jak vás vnímají místní lidé, jak s nimi vycházíte?
Dobře, myslím, že nás mezi sebe vzali normálně. Ale minulý týden ve čtvrtek před devátou hodinou večer k nám do obchodu vtrhl maskovaný muž a chtěl peníze. Byla jsem tu sama, hrozně jsme se bála, protože měl v ruce nůž. Řekla jsem mu, že žádné peníze nemám a podařilo se mi zavolat do obchodu manžela. Nakonec ten zloděj utekl a od té doby už jsme v obchodě vždycky dva. Jestli jsem volala policii? Ne, protože utekl a asi by ho stejně nenašli.

Říkala jste, že místní jsou na vás hodní. Znáte tu některé lidi?
Ano, je tu pár místních, se kterými se přátelíme. Jsou tu milí lidé. Slavíme i zdejší svátky jako například Den matek, Den dětí i Nový rok. To se nám opravdu moc líbí. Lidé jsou veselí a přátelští.

U nás je téměř národním zvykem sbírání hub a tady jich roste hodně. Zkusili jste sbírat houby?
Mám kamaráda, který je dobře zná a sbírá je. Pak nám je upraví a donese jako dárek. Já ale dělám jiné houby, takové jako doma ve Vietnamu.

Vietnam je vaše rodná zem. Nestýská se vám po ní?
Ano, ale zatím se tam vrátit nechceme. Jezdíme tam tak jednou za rok, když našetříme peníze. Máme tam oba s manželem rodiče a já i sestru. Já jsem spokojená tady. Prodáváme, pak se večer sejdeme, najíme se a sledujeme televizi. Nám tady ke štěstí nic nechybí.

Co jste dělala ve Vietnamu? Také podnikala?
Ne, to až tady. Tam jsem studovala dva roky vysokou školu se zaměřením na počítače. Pak jsem se vdala a s manželem jsme se rozhodli, že půjdeme podnikat do České republiky. Už to zkusilo mnoho lidí od nás a některým se tu žije opravdu dobře. Pak se nám narodil syn a už jsme věděli, že tu asi zůstaneme.

Stýkáte se s dalšími lidmi z vaší komunity?
Málo. Většinou jen při nákupech zboží v Praze nebo s kamarády z Teplic.

Proč jste si vybrala české jméno Jana?
Líbilo se mi a manželovi se líbilo Martin. No a synovi jsme začali říkat česky Toníček. A také na to slyší. Už nám tak říkají i místní a nám to nevadí. My tu s nimi žijeme rádi.

Co je váš největší sen, co byste si přála v životě dokázat?
Aby se nám tu žilo dobře a hlavně, aby tady žil spokojeně náš syn a jednou i jeho rodina.

Phuong Hoang Minh a Duong Vo Quang jsou manželé.
Vychovávají syna Khanh Vo Hoang Gia, kterému jsou téměř tři roky.
Z Vietnamu odletěli v roce 2006 do Prahy, aby mohli v České republice podnikat.
V roce 2009 se přestěhovali do Dražic u Tábora, kde provozují svoji večerku – obchod s potravinami. Pracují střídavě s kamarádem každý den včetně víkendů od 7 do 21 hodin večer.
Jejich snem je, aby jejich syn, kterému říkají česky Toníček, vystudoval a měl se lépe než oni.

ALENA ŘEZÁČOVÁ

22.6.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dostali jsme 32 kabelek z muzea.

Husitské muzeum přispělo do sbírky

Jednotka SDH Netolice od 2:10 hodin odklízela polomy spojené s bouřkou, která přešla přes okolí. Obě cisterny se vrátily v 6 hodin na základnu.
12

Turisté mají po bouřce omezený pohyb po Šumavě

OBRAZEM: Radimovický korblík nabídl ochutnávku piv

Radimovice u Želče - Obec nedaleko Tábora se stala už posedmé centrem milovníků pěnivého moku.

Otevření Švehlova mostu konečně ulevilo Čelkovicím

Tábor - V noci z pátku na sobotu byl otevřen Švehlův most. Uvítali to hlavně obyvatelé Čelkovic, přes něž vedla objízdná trasa.

Vandal poničil pět automobilů

Tábor - V sobotu krátce po šesté hodině ráno byla městská policie upozorněna na vandala, který v Jeronýmově ulici poškozoval zaparkovaná vozidla a kopal do odpadových nádob.

Nedělní mše ukončí páté Bechyňské doteky

Bechyně – V lázeňské městě doznívá druhý den Bechyňských doteků, které na náměstí dovedly stovky lidí za muzikou, stánky i pohádkou pro nejmenší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení