VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Elitní vojenský pilot přistál v bagru a melioroval pole

Bechyně - To album Vladimír Borek (74) uchovává jako nejcennější poklad. Díváme se na fotografie staré čtyřicet let, do tváří tehdy zhruba pětatřicetiletých vojenských pilotů.

20.8.2008
SDÍLEJ:

Bývalý pilot Vladimír BorekFoto: Alena Šatrová

V jeho očích i po tolika letech zahoří plamínky. Nahlas to neřekne, ale cítím, že je pyšný. Jen na sebe ne, ale na to, co s kolegy ve vzduchu dokázali.
Mezi oblaky se vznášel rád. Vlasti i profesi sloužil, dokud o to režim stál. Měnit přesvědčení ale nehodlal. Své svědomí létání neobětoval.
Vyprávět začíná od samého začátku: dozvídám se, kde se narodil, kde a co studoval, jak se připravoval na lety ve stihačkách, jak se po dostavbě letiště přesunul z Českých Budějovic do Bechyně a jak krůček po krůčku vystupoval na špici své profese.
Dokladem umění letky je fotografie, na níž Nikita Sergejevič Chruščov, vysoký sovětský politik, s otevřenou pusou hledí na akrobatické kousky bechyňských pilotů v nadzvukových letadlech. V jednom z nich seděl Vladimír Borek. Ani jeho neminulo vyznamenání za statečnost.
Jistě mohl pomýšlet na vyšší hodnost, než měl. Stačilo málo… „Abych byl oddaný a vstoupil do strany, jako v ní bylo devadesát procent pilotů. Jenže já jsem tu potřebu necítil, i když se tím můj kariérní postup na dlouhou dobu zastavil a ostatní mne přeskakovali. Vysvětloval jsem jim, že se stranickou knížkou určitě lítat líp nebudu.“
„Komunismus s lidskou tváří“ si našel cestu i za plot přísně střeženého letiště. Doba uvolnění sem přivedla Klub angažovaných nestraníků i obnovený Svaz letců, který míval obrovskou tradici, ale po roce 1948 ho komunisté zakázali. „Za bechyňské piloty jsem se zúčastnil i jeho ustavujícího sjezdu, což mi pak bylo ke všemu přičteno.“


Noc na 21. srpen
K posílení kondice se mladí piloti vydali na raftu po Lužnici. Noc na 21. srpen trávili ve známé vodácké hospůdce Lužničance. Příjemné „občerstvování“ ale kolem desáté večer přetrhl příjezd vojáků z Bechyně. Rozkaz zněl: návrat k posádce.
„To jsme ještě nic netušili. Až o něco později jsme z rozhlasu slyšeli o obsazení. Byla to pro nás těžká chvíle, protože při podobných konfliktech vždy první zasahuje letectvo. Jenže my měli vyčkávat.“
Od vysokého důstojníka, zástupce velitele armády, požadoval vysvětlení a pojmenování situace. „Vyzýval jsem ho, ať nám řekne, že jde o okupaci.“ Nedočkal se. Nic se se sice nedělo, ale komunističtí velitelé nezapomněli.
Druhý den ráno se od Hodonic blížily k letišti tanky. Přikázali jim zatarasit přistávací dráhu, přičemž sovětský průzkumový letoun již z výšky zjišťoval terén. „To nebylo nic platné, stejně tanky na dráhu vjely. Pak jsme ale dostali zákaz a asi dva dny nás na letiště nechtěli vůbec pustit.Vymysleli pro nás dokonce honem práci, a sice, že jsme chodili po městě s policajty. Asi měsíc. Během něj se už naše velení začalo s Rusy bratřit, přičemž nastaly první kádrové změny.“
Tuhle vlnu Vladimír Borek ještě ustál. Znovu mohl do kokpitu svého milovaného letounu, znovu létal a cvičil akrobacii. S nástupem normalizace ale nátlak sílil. Komunisté chtěli zpět své neotřesitelné pozice. „Chtěli po nás, těch radikálních, abychom o sobě řekli, že jsme v té době byli pomýlení. Že jsme si nedokázali uvědomit, že stojíme na špatné straně. Od názoru, že šlo o okupaci a přepadení, jsem ale neustoupil. Vždy jsem byl plně při vědomí a odsuzuji to dodnes,“ vypráví veterán.


Civilistou na ulici
Další škraloup mu na kádrovém profilu ulpěl za založení Svazu letců, neboli jeho „snahy o vytvoření odborové organizace v armádě“.
Psal se už rok 1971 a elitní pilot major Borek opět nesměl na letiště. K prvnímu září za ním, jako „za politicky nepřizpůsobivým“, zapadla brána nadobro. „Nikde práce nebyla, každý se nás bál. Dokonce i moje kamarády tak zmanipulovali, že než aby mne potkali, přešli raději na druhý chodník. Aby náhodou někdo neviděl, že mne pozdravili,“ přibližuje dobu strachu a tvrdých postihů.
Nejdřív nastoupil k nádvorní četě v cihelně. Tu tvořili cikáni a on, vystudovaný bojový pilot. Jenže ředitel fabriky dostal strach. Musel o dům dál. Cestou domů v polích viděl, jak bagrista melioruje pole. Zastavil a pomohl mu s rozbitým strojem. Bagrista se jeho politického profilu nebál. „Posadil mne do trabanta a jeli jsme na zemědělský podnik, kde mě okamžitě přijali. Tak začala moje další éra.“
Jako mazač bagrů melioroval pole po okrese dva roky, pak povýšil na strojníka a místo mazače přenechal dalšímu „odsunutému“ pilotovi.
„Po nějaké době mne ale bechyňský pojišťovák Vojta Němců přesvědčil, abych šel k nim a já začal chodit s aktovkou…“
Nikdy ničeho nezalitoval. Pouze lidí, kteří ohnuli hřbet až k zemi.

Autor: Alena Šatrová

20.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dostali jsme 32 kabelek z muzea.

Husitské muzeum přispělo do sbírky

Jednotka SDH Netolice od 2:10 hodin odklízela polomy spojené s bouřkou, která přešla přes okolí. Obě cisterny se vrátily v 6 hodin na základnu.
12

Turisté mají po bouřce omezený pohyb po Šumavě

OBRAZEM: Radimovický korblík nabídl ochutnávku piv

Radimovice u Želče - Obec nedaleko Tábora se stala už posedmé centrem milovníků pěnivého moku.

Otevření Švehlova mostu konečně ulevilo Čelkovicím

Tábor - V noci z pátku na sobotu byl otevřen Švehlův most. Uvítali to hlavně obyvatelé Čelkovic, přes něž vedla objízdná trasa.

Vandal poničil pět automobilů

Tábor - V sobotu krátce po šesté hodině ráno byla městská policie upozorněna na vandala, který v Jeronýmově ulici poškozoval zaparkovaná vozidla a kopal do odpadových nádob.

Nedělní mše ukončí páté Bechyňské doteky

Bechyně – V lázeňské městě doznívá druhý den Bechyňských doteků, které na náměstí dovedly stovky lidí za muzikou, stánky i pohádkou pro nejmenší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení