Budova na jihozápadním rohu náměstí patří rodině Kabelkových, která je v domě už skoro staletí, a Jakubu Šindelářovi z Prahy. Dům je prázdný a padá na hlavu kolemjdoucím.

„Dva majitelé totiž žijí trvale v Americe, další je zadlužený a nevíme o něm, poslední je podle všeho snad narkoman a je údajně ve vězení.

Majitele tak neseženete, to už jsme zkoušeli. Je to ztráta času. Teď vyplácíme exekuci a až budeme mít majetkoprávní vztahy vyřešené, dům začneme opravovat," říká Jakub Šindelář. Město tlačí na opravu domu. Bodejť ne, kulturní nemovitá památka stojí na památkově chráněném území Starého Města. Ochrannou ruku nad ní drží Státní památkový úřad pro gotické sklepení a obvodové zdivo, renesanční přízemí, barokní schodištní klenbu a neorenesanční průčelí domu.

„Snoubení architektonických prvků je u těchto domů velice běžné. Pro budoucího majitele, který se rozhodne dům opravovat, doporučujeme nás kontaktovat. Nemusí se ale bát, příliš omezení stavba nemá. Z těch zásadních je třeba zákaz budování příček v místnostech s klenbami," říká Marie Vlčková ze státní památkové péče. Na rozdíl od jiných sousedních domů tento už krásu v návštěvnících lokality nebudí. Snad se ale dočká.

Majitel Jakub Šindelář, který vlastní část domu, už musel opravit komín. Ten byl v havarijním stavu. Chystá se na opravy fasád. „Záměr s domem ještě nemáme. Jasněji bude začátkem nového roku. Řešíme teď vyrovnání a domluva je složitá. Je to krásný dům, který léta jen chřadl. Mohu snad slíbit, že se mu začíná blýskat na lepší časy," dodává Šindelář.

Historii jako obvykle poodhaluje Karel Thir v knize Staré domy a rodiny táborské. Číslo popisné 283 vzniklo podle starého číslování 279 a 280 ze dvou domů – hlavního na západní straně (Špitálská ulice) a přídomčího naproti bývalé židovské škole. Prvním majitelem je postřihač Samuel Táborský, který vlastnil vícero domů. To bylo někdy před rokem 1532, protože právě tohoto roku kus objektu vyhořel a dostal zmíněnou raně renesanční podobu. V roce 1555 prodával Jan Konopě provazníku Pavlovi za 350 kop.

O čtyři roky později ho kupuje náměstek Martin, podle domu zvaný Konopů. Ten jej poté v roce 1587 odkazuje dceři Kateřině, manželce truhláře Jana Patrona. Jeho rodina dům vlastní až do roku 1654, kdy ho dávají svému příbuznému, krejčímu Václavu Beránkovi. V roce 1696 se domu ujímá jeho syn Václav, ten byl v roce 1703 uvězněn na tři dny a noci za to, že střílel po ptácích uhnízděných v komíně. Ve stejném roce pak dům postoupil synu, zedníkovi Jiřímu.

Po jeho smrti v roce 1746 se domu ujali dědicové – vdova Voršila a synové Jiří (radní v Písku), František a Martin. Roku 1777 je dům předělán na vojenský špitál. O dva roky později ho Jiří prodává ševci Karlu Procházkovi a jeho choti Kateřině Beránkové.

V roce 1841 vlastní dům Augus Procházka se ženou Marií rozenou Ctiborovou. V roce 1850 pak půl domu připisuje druhé manželce Kateřině Bártové. Dům se však dostává o devět let později do exekuce. V ní ho kupuje Karel Šafránek, v témž roce ho ale prodává soukeníku Karlu Ctiborovi.

Umučený tajemník

Ctibor dům předělává do dnešní podoby. Přídomčí část objektu byla v roce 1881 zbouraná a namísto ní se rozšířila hlavní budova.
Po dvou letech vzniká v domě obchod a střecha dostala tašky namísto šindelí. V tom samém roce je v objektu zahájena kamnářská živnost s tím, že v regulační peci se bude smět topit až po 20. hodině. V roce 1884 je zaveden do domu vodovod, o čtyři roky později jsou pak spodní okna vyměněna za krámové dveře.

Roku 1923 bydlí v domě Kristýna Mansfeldová a poprvé se zde objevují František a Růžena Kabelkovi. V roce 1935 je budova opět napsaná na Karla Ctibora. Nějakou dobu byla v domě také kasárna zemské obrany.

V roce 1963 došlo k úpravám domu. Truhlářská dílna byla přestavěná na byt, byla nově udělaná střecha. O dva roky později byla opravena fasáda a dům dostal nová okna. To byly zřejmě poslední práce na dnes chátrajícím domě.

Na chatrné fasádě dodnes přežila pamětní deska. Vzpomíná na první táborskou oběť nacismu, tajemníka národního výboru Josefa Rejlka, kterého umučilo ve vězení gestapo. Po revoluci v roce 1989 byl prý v domě chvíli bazar.

David Peltán