VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dům na Starém Městě by si zasloužil milovníka historie

Tábor – Krásný dům s psaníčkovou fasádou a bohatou historií zatím hledá majitele. Opět. Z neznámých důvodů totiž v domě příliš dlouho nevydrží.

18.7.2012
SDÍLEJ:

Č. P. 153 se nachází v Provaznické ulici. Patří k architektonickým klenotům města. Foto: David Peltán

„Koupil jsem ho před dvěma lety v dražbě. Tábor mám rád a na Táborsko často jezdím. Dům byl na vývěsce s fotkou a moc se mi líbil. Ze zvědavosti jsem na dražbu šel, ale nikdo moc nepřihazoval, a tak jsem ho koupil," popisuje současný majitel Daniel Frajt z Prahy.

Po koupi ho však čekal nelehký úkol. Prodrat se tunami odpadků. „Předchozí majitel měl dluhy, a tak mu dům zabavili. Když jsem ho přebíral, jedna místnost byla vyhořelá, v domě byla odpojená voda i elektřina a hlavně, byl od sklepa po půdu absolutně zanesený vším možným. Mezi nashromážděnými věcmi byly jen útlé uličky. Vyklidit to dalo nesmírnou práci a stálo to mnoho peněz," vypráví Frajt, který nemovité kulturní památce vrátil čistotu a krásu. Teď je na prodej.

„Je nyní v dobrém stavu, jen využití asi bude těžší. Na komerční účely jsou tam příliš malé místnosti. Pod domem jsou dvě patra sklepů, byla by tam krásná vinotéka, ale chodby jsou příliš úzké. Spíš je dům vhodný k bydlení, ale já sem bydlet nepůjdu, proto ho prodávám. Ještě zvažuji pronájem. Uvidím, na prodej nijak nespěchám," říká majitel, který nemovitost nabízí od podzimu. „Hledám ale člověka, který si dům zamiluje a bude k němu mít nějaký vztah," dodává Daniel Frajt.

První zmínka o domě č. p. 153, starém 37, josefínském III pochází dle údaje v knize Karla Thira Staré domy a rodiny Táborské z roku 1544. V té době ho Václav Kotečník z Domaslavi, jinak řečený Vaňek Svrabovský, prodal soukeníkovi Pavlu Zálužskému za 144 kop grošů míšenských. Ten ho v roce 1578 postoupil za 300 kop synovi Viktorinovi.

Známý léčitel

Odkazem ho o čtyři roky později získala vdova Anežka s dětmi. O rok později se provdala za učitele Tomáše Řešátka (faráře Rosaciusa z Bělče).

Roku 1604 dům i s maštalí prodala Anežka s dcerou Annou a šmukýřem (zdobil brašny, klobouky a jiné předměty) Abelem Rolandem sousedům od naproti Lidmile Závišce za 300 kop. Ta však o rok později ovdověla a vzala si Martina Tichista Bohdaneckého. Oba novomanželé byli učiteli na táborských školách. Dům následně postoupila Alžbětě Jonášce z č. p.19, která jej v roce 1614 prodala za 240 kop řezníkovi Václavu Mečíři.

Mečíř měl dceru Alžbětu, ženu císařského rychtáře Václava Protivinského, která objekt zdědila. Prodala ho v roce 1633 i se zahradou

Antonínovskou (č.191) za 300 kop lazebníku Melicharu Forsterovi. Zajímavostí je, že jeho manželkou byla dcera zmíněného Abela Rolanda.

Zemřela brzy v roce 1650.

Forster byl známý po celém kraji Bechyňském jako vynikající léčitel. Díky dobré práci nabyl cenný majetek, z něhož mu hodně ubrala švédská vojska v roce 1648. Zemřel o 26 let později než jeho žena coby téměř osmdesátník. Dům zdědil syn Daniel Forster.

V roce 1706 domu shořela střecha. Obec Fosterovi pomohla s opravami, poskytla mu 2000 šindelí a hřebíků. Mladý Forster tehdy studoval na alumnátu, vzdělávacím ústavu pro studenty bez prostředků, nejčastěji kněžském. Otec Daniel Foster zemřel v roce 1713, o pět let později i jeho syn. Nastala rošáda s prodejem a odkazem domu. Vdova Lidmila měla majetek rozdělit mezi čtyři děti syna Václava. V roce 1718 žádal, aby se dům s protější maštalkou prošacoval a prodal punčocháři Ondřeji Šteflovi, respektive jeho synovi Karlu, za 170 zlatých. Karel dům otci vyměnil v roce 1724 za jiný, a Ondřej Štefl ho obratem prodal svému zeťovi, hrnčíři Josefu Longovi za 200 zlatých.

Dům jako by nikdo nechtěl. Ani Long ho totiž dlouho nevlastnil. Už v roce 1732 objekt vyměnil za dům č. p.261 kožišníka Josefa Sosny. Od něj ho koupil roku 1743 tkadlec Jan Čech mladší. Prodal ho už v roce 1760 za 250 zlatých Jakubu Knotkovi, který ho koupil synovi Františkovi. Ani v těchto rukou dlouho nebyl, už o sedm let později ho odkoupil za 300 zlatých krejčí Jan Hýbl. V roce 1771 ho však prodal vdově po lazebníkovi Františce Grasselové (dříve Kamereitové), ta ho o dva roky později přepsala na svého neduživého syna Ignáta Kamereita. V roce 1781 si to zřejmě rozmyslela a nemovitost prodala zeťovi za 300 zlatých Jakubu Gasparkovi. Ten dům, jako většinu vlastnictví, pronajímal.

Ukrytá gotika

Dle josefínského čísla – římské číslice III – zde bydlely veskrze židovské rodiny, jako například rodina Marka Guttmana.

Jeho dědicové stavení v roce 1812 prodali Pavlu Hrubšovi pro syna Karla za 695 zlatých šajnů. Rodinnými vztahy se dům dostal až k řezníku Antonínovi Vodňanskému. Následně ho dědili jeho potomci, a to do roku 1859, kdy ho koupil Vojtěch Kvasnička. Nastalo další časté střídání vlastníků. Od roku 1864 ho měl Josef Pilař, po něm Josef Reinish, v roce 1869 Matěj Hejný, Antonie Dufková a v roce 1880 byl majitelem František Köchr. Od roku 1893 vlastnili dům Hartovi, o tři roky později Matěj Procházka.

Po něm pak dům měli od roku 1898 Volemanovi a zajímavostí bylo, že byl loubím přes ulici propojený s domem s číslem popisným 165.

V roce 1919 nechala dům Anna Volemanová celý opravit, přičemž pod omítkou dělníci našli staré malování – rustiky. Ty nechala zrekonstruovat. U vchodu do domu bylo také odkryto gotické kamenné ostění a jemu podobné obloukové u tehdejšího vchodu do sklepa. Vše Volemanová uvedla do původního stavu.

V roce 1935 vlastnila dům č. p.153 Anna Šotková (rozená Volemanová), manželka berního tajemníka Jaroslava Šotka.

Okradli ho o dům?

Objekt je kulturní památkou. Jedním z posledních majitelů před Danielem Frajtem byl Ladislav Vlček, kterého všichni Táborští potkávají téměř každý den, jak cosi sbírá či uklízí. Dům koupil v roce 1989 od Ireny Barvínkové Zoubkové.

„Byla to tehdy ruina. Všichni se shodovali na jejím odstranění. Dům jsem koupil a opravil. Jen do zdí padlo kolem 150 metráků betonu," říká Ladislav Vlček. Vše bylo dobré, než se přihlásil do pochybné milionářské soutěže. Vyhrál, přesto přišel o vše. „Byl to celé podvod, poskytl jsem jim občanský průkaz a oni toho zneužili. Firma nikdy neexistovala, funkcionáři zfalšovali mé údaje a připravili mě o peníze a nakonec i o chalupu. Mám nějaké právníky, ale ti lidé jsou na vysokých postech a stále se něčím omlouvají. Nikoho situace nezajímá," posteskl si Vlček, který o dům přišel v roce 2010.

Proč se v něm tak často střídali majitelé, nikdo neví. Možná v něm straší, možná nevyhovuje malými místnostmi.

David Peltán

Autor: Redakce

18.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dostali jsme 32 kabelek z muzea.

Husitské muzeum přispělo do sbírky

Jednotka SDH Netolice od 2:10 hodin odklízela polomy spojené s bouřkou, která přešla přes okolí. Obě cisterny se vrátily v 6 hodin na základnu.
12

Turisté mají po bouřce omezený pohyb po Šumavě

OBRAZEM: Radimovický korblík nabídl ochutnávku piv

Radimovice u Želče - Obec nedaleko Tábora se stala už posedmé centrem milovníků pěnivého moku.

Otevření Švehlova mostu konečně ulevilo Čelkovicím

Tábor - V noci z pátku na sobotu byl otevřen Švehlův most. Uvítali to hlavně obyvatelé Čelkovic, přes něž vedla objízdná trasa.

Vandal poničil pět automobilů

Tábor - V sobotu krátce po šesté hodině ráno byla městská policie upozorněna na vandala, který v Jeronýmově ulici poškozoval zaparkovaná vozidla a kopal do odpadových nádob.

Nedělní mše ukončí páté Bechyňské doteky

Bechyně – V lázeňské městě doznívá druhý den Bechyňských doteků, které na náměstí dovedly stovky lidí za muzikou, stánky i pohádkou pro nejmenší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení