Stará švestka smutně hledí nad rozpadající se domeček v centru Malšic. Stavení to má nejspíš spočítané. Zbudou z něj jen ruiny.

Za zrezivělými plechovými vraty, vedle zdobené vodní pumpy, k zemi klesá dům číslo popisné 96. Ten patří Miladě Svobodové z Tábora. „Stavení jsme ponechali dceři, ale ta má rodinné problémy a zatím zde nic nestaví ani neopravuje. Bydlí jinde. Dům tak padá a asi se bude muset zbourat. Kamenní ve zdech je hodně mokré. Myslím, že na tom už se nic opravit nedá. Až na to bude dcera mít, něco s ním udělá,“ říká Milada Plášilová, která má postaveno vedle. Budově tak zřejmě nepomůže už ani štítek „Pojištěno u banky Slavie“.

Stavení s otevřeným dvorem a stodolou je staré asi 150 let. Kdysi tam bydlel jistý František Tesař – listonoš, který chodil povodí Lužnice. Ve mlýně u Doubků vždy dostával oběd. „V roce 1960 žádal obecní úřad o povolení k přestavby verandy, vratových sloupů a oken. Ty si vyměňoval sám a koupil je na volném trhu. Je tu kolek v hodnotě deseti korun,“ usmívá se starostka Malšic Miloslava Šebková při čtení ze stavebních záznamů. V roce 1977 byl dům připojen na obecní kanalizaci a v roce 1981 opravili majitelé komín. O tři roky později dědictví prodala Vlasta Vyhnanovská z Prahy Plášilovým.
Ty však od začátku bojovali s velkou vlhkostí. „Bylo tam takové vlhko, že nám věčně plesnivěly boty. Nakonec jsme se rozhodli pro odchod z domu a postavili si jiný hned vedle,“ popisuje Plášilová. S manželem dům přenechali dceři v roce 1987.

DAVID PELTÁN