Dačice: první kostka cukru na světě

To byl i případ Juliany Radové, která však jednoho srpnového dne roku 1841 svůj boj s homolí prohrála a ošklivě se poradila na prstu. Naštěstí pro ni i budoucí generace byla manželkou tehdejšího ředitele dačického cukrovaru Jakuba Kryštofa Rada, švýcarského rodáka.

Když se tedy na něj obrátila se slovy: „Jacob, mach damit etwas, Du bist doch ein Direktor!" nezůstala její prosba nevyslyšena. Ještě téhož roku vynalezl její muž první lis na kostkový cukr, který se jen v lehce zmodernizované verzi používá na celém světě dodnes.

V roce 1843 byl Jakubu Kryštofu Radovi přiznán C.a K. dvorní patent a výroba se mohla rozjet naplno.

Brzy se začal kostkový cukr dovážet do Vídně, kde se těšil značné popularitě. Tam se mu také začalo říkat čajový cukr podle typických bedniček, ve kterých byl dodáván, a které nápadně připomínaly balení, v němž se tehdy prodával čínský čaj. Zhruba půlkilogramové balení obsahující 250 kostek stávalo 50 krejcarů. O patent brzy projevily zájem i další země a kostkový cukr se záhy začal vyrábět i v Prusku, Sasku, Švýcarsku a Velké Británii.

Sláva dačické rafinerie však neměla mít dlouhého trvání. Špatné hospodářské výsledky cukrovaru způsobila zejména jeho nevýhodná poloha. Byl příliš vzdálen od oblastí, kde se pěstovala cukrovka a náklady na dopravu značně prodražovaly výrobu. V roce 1852 tak rafinerie definitivně končí svůj provoz. O deset let později byla srovnána se zemí i budova cukrovaru a na jejím místě vystavěn divadelní a taneční sál, který slouží svému účelu dodnes.

Dačičtí však na Jakuba Rada nezapomněli a v roce 1983 vzdali jeho vynálezu hold odhalením pomníčku ve tvaru kostky cukru.

Zítra: Otava – nejbohatší zlatonosná řeka.