Zabýváte se ornitologií, řekněte, čím konkrétně?
Zkoumám hnízdní biologii ptáků, v podstatě její jemné aspekty, které nejsou patrné při povrchním zkoumání a je třeba je zjišťovat podrobnějším výzkumem. I za pomoci molekulární biologie. V podstatě jde o projevy různých hnízdních strategií ptačích rodičů a tomu, jak je přizpůsobují svému stavu v době hnízdění a okolním podmínkám, aby se jim podařilo vyvést co největší množství silných mláďat, která přežijí do dalších let.
Co průběh hnízdění ovlivňuje?
Například fyzická kondice rodičů, jestli nejsou nemocní, mají dostatečnou hmotnost nebo nejsou po návratu ze zimoviště příliš vyčerpaní. Vliv může mít samozřejmě také aktuální počasí a potravní nabídka. To jsou dvě věci, které spolu úzce souvisí. Když je zima a prší, hmyzožraví ptáci nemohou najít dostatek potravy, protože hmyz je schovaný. Velkou úlohu hraje i schopnost samce zajistit potravu pro potomky v podobě potravně bohatého a dostatečně velkého teritoria. To je podobné jako u lidí.
Soustředíte se na výzkum jednoho druhu ptáka, nebo se zaměřujete spíše na lokalitu?
V současné době se zabývám pěnicí vlašskou, což je vzácnější druh pěvce, který žije v otevřené krajině a vybírá si zejména křovinaté remízky či pásy křoví. V České republice bychom ji našli hlavně na jižní Moravě, méně již v Podkrušnohoří, nebo v bývalých i současných vojenských prostorech.
Na Táborsku bychom pěnici vlašskou objevili?
Určitě tady někde žít bude, ale nemám úplně přesné informace kde. Odhaduji, že spíš půjde o okrajovou záležitost, kdy bychom zde mohli objevit třeba jen několik roztroušených párů těchto pěvců. Pravděpodobně nepůjde o nějakou velkou populaci. Nejbližší mně známé větší populace jsou u Sedlčan a ve Vojenském újezdu Boletice.
Jak poznáte, že je lokalita vhodným místem pro pěnici?
Chce to bližší zkušenost s jejím biotopem, konkrétně se strukturou křovin a jejich druhovým složením a pak to člověk už pozná na první pohled. Nejčastěji obývají trnité křoviny tvořené šípky, hlohy a trnkami. V běžné kulturní krajině tato pěnice může zahnízdit třeba v křovinách, které lemují cestu. Musí mít ale zase určité aspekty, například křoviny by měly růst po obou stranách cesty a měly by měřit aspoň kolem sta metrů na délku.
Co obnáší práce ornitologa?
Já si myslím, že jde o skutečně zajímavý obor a každý si v něm najde své zaměření. Pokud se člověk chce věnovat ornitologii skutečně naplno, potřebuje na to hodně času, protože hledat některé druhy ptáků v přírodě je skutečně náročné. Jednou z nevýhod je, že zkoumat nelze, když máme čas my, ale musíme se přizpůsobit období, v němž je druh, o který nám jde, aktivní. Třeba pěvci začínají zpívat krátce po rozednění a během dopoledne postupně utichají.
Jak vlastně probíhá průzkum v praxi? Jak se s ptáky pracuje?
Záleží na tom, jak moc se chceme ponořit do výzkumu a co chceme zjistit. Můžeme se zaměřit například na druhovou ochranu. To znamená, že zjistíme, kde konkrétní druh ptáka žije a od toho se pak odvíjí ochrana určitého území nebo jeho zajištění, aby v něm ptáci mohli v klidu hnízdit. Pokud má člověk vědecké zaměření, musí při zkoumání hnízdní biologie hnízda vyhledat a chytnout od nich rodiče. Všichni chycení jedinci se hned v terénu měří a odebírají se jim vzorky pro pozdější laboratorní genetické analýzy rodičovství. Bez toho už to dneska při studiu hnízdní biologie moc nejde.
To znamená, že chyceného ptáka máte fyzicky u sebe a manipulujete s ním?
Přesně tak. Většinou se ptáci chytají do nárazových neboli mlžných sítí, což jsou speciální sítě z jemné síťoviny uzpůsobené na odchyt ptáků. Při bezvětří pták při čelním pohledu nemá možnost síť vidět. Navíc jsou konstruované tak, aby se pták chytil a nemohl ze sítě vyskočit a zároveň se nezranil. Chytat ptáky lze i do různých sklopných pastí. Ty jsou umístěné třeba na hnízdě. Nebo se do nich dává nějaká potrava, třeba moučný červ. Když ho pták jde sníst, nebo se vrací na hnízdo, tak zároveň zavadí o drát a tím za sebou zaklopí vchod. Všechno to jsou bezpečné vyzkoušené metody, při kterých se ptákům nic nestane. K chytání na hnízdě nedochází samozřejmě jen tak samoúčelně, ale v rámci výzkumu hnízdní biologie třeba u kachen.
Kteří ptáci se dají do mlžných sítí chytat?
Prakticky většina druhů. Sítě mají různé parametry, aby se do nich mohli chytit menší i větší ptáci. Jen pro zajímavost, na pěvce je určená síť o velikosti ok šestnáct milimetrů, na větší dravce pak třeba šest centimetrů. Ti by síť určenou hlavně na pěvce mohli snadno nárazem roztrhat.
Lze ptáky chytat i jiným způsobem než jen do sítí a sklopných pastí?
Existují druhy, na které se dá jít i jinak. Třeba chřástala polního, což je pták, který velikostí těla a zbarvením připomíná štíhlou koroptev, můžeme nalákat napodobením jeho hlasu pomocí hřebene na česání. Chřástal pak vysokou trávou klidně přijde až k nám na dosah a můžeme ho chytit i do čepice.
Jak je to možné? To není vůbec plachý?
Stačí, když ve své lokalitě slyší hlas soka napodobený právě hřebenem. To se pak odváží do velké blízkosti člověka.
A vy jste ho takto už zkoušel chytat?
Jednou jsem to zkoušel, ale bez úspěchu.
Určitě máte prozkoumaných spoustu lokalit na Táborsku. Které ptáky tady můžeme nejčastěji slyšet nebo vidět, případně kde?
Záleží na tom, o jaké druhy nám jde. Pokud chceme slyšet ty vzácnější, musíme najít jejich konkrétní lokalitu. Spousta českých druhů ptáků třeba ani na Táborsku nehnízdí, a když ano, tak v malých počtech. Člověk musí mít vhodná místa v hnízdní sezóně buď dobře prochozená, nebo na ně narazí náhodou. Dobře se dají třeba pozorovat vodní ptáci, ti se slétávají na rybníky a těch je na Táborsku poměrně dost. Další druhy třeba vyhledávají plochy, které nejsou intenzivně obhospodařované, to znamená, že leží ladem. Pro českou krajinu jsou bohužel typické smrkové lesy a rozsáhlé lány a tam moc ptačích druhů nenajdeme. Také pro rostliny, hmyz a další organizmy platí, že je lepší, když je krajina rozrůzněná . Tedy tvořená mozaikou remízků, luk a menších polí a lesů různých typů. V nich je zvířat vždycky více a stoupá i šance, že objevíme vzácnější druhy.
V současné době chodíte hledat sovy. Ty jsou ale aktivní v noci, když je tma. Jak práce vypadá?
Pro ornitologa to znamená, že je může hledat jenom sluchem. Případně se dají dohledávat za světla jejich hnízdiště a nocoviště, to ale musíme mít vytypovaná místa, odkud se ozývají. Jedinou sovou, za kterou můžeme vyrazit ve dne, je kulíšek nejmenší.
Čím se dají vyprovokovat, aby se ozvaly? Máte na to nějakou pomůcku?
Ozvat se může třeba poté, když v lese přehrajeme nahrávku hlasu. Od toho se už ale upustilo. Sovy jsou lovci a příliš si nevybírají, co uloví. Občas se stane, že menší druh sovy se ozval ve chvíli, kdy byla nablízku větší sova a ta tu menší prostě ulovila. A reproduktorem můžeme tento malý druh vydráždit k houkání v nevhodnou dobu, kdy by se sám neozval a pak může být právě někým uloven. Sovy se teď hledají buď jen poslechem přímo v terénu, nebo umísťováním hlasových záznamníků na vytypovaných místech. Vyhoukávání reproduktorem se ale naopak hodí třeba právě po kulíšky, tedy pro sovy, které jsou aktivní ve dne, hlavně za soumraku a při úsvitu, kdy jim nehrozí ulovení jinou sovou.
Jaký byl váš největší ornitologický úspěch?
Člověk je vždycky nadšený, když objeví zajímavý či vzácný druh na místě, kde to absolutně nečeká. Narazí na hnízdiště ptáka, který se u nás běžně nevyskytuje , nebo ho naopak na určitém místě čeká a opravdu ho pak najde chyceného v síti. To je pak velká radost. Právě nečekaně se mi jednou podařilo chytit ledňáčka.
Na letním táboře jste chytal ptáky i na ukázku skautům. Co je zajímalo?
Myslím si, že nejvíce nadšení byli z toho, že lze ptáka chytnout do ruky a pozorovat jeho zbarvení zblízka i to, jak se chová. Třeba když byl pták útočný, držení v ruce se bránil a kloval do ní. To sklidilo úspěch zejména, když toto klovnutí bylo pro mě obzvlášť bolestivé jako třeba od dlaska, který má v zobáku velkou sílu, protože se živí třeba i louskáním jader z pecek ovoce.
Proč se ptáci vlastně kroužkují?
Potřebujeme zjistit, kde se které druhy pohybují a dají se tak vysledovat i jejich tahové neboli migrační cesty na zimoviště. Pro nás je kroužkování ptáků důležité i ve smyslu sledování populací jednotlivých druhů, jestli přibývají nebo naopak ubývají, jaká je návratnost jedinců ze zimovišť atd.
Jak ornitolog pozná, že někdo chytil nebo zaznamenal ptáka, který měl jeho kroužek?
Vzhledem k tomu, že všichni ornitologové musí pravidelně odesílat data o ptácích, které okroužkovali, na kroužkovací stanici, tak jsou tam tyto údaje uložené. Každý stát má svou národní kroužkovací centrálu. V České republice je při Národním muzeu v Praze. Stejně tak se do ní posílají hlášení o znovu chycených ptácích. Získané informace se tedy sdílejí mezi státy a můžu tak zpětně zjistit, že ptáka, kterého jsem okroužkoval třeba v květnu na jižní Moravě, chytl někdo jiný v září v jižní Francii.
Je samotný kroužek něčím zajímavý?
Ano, najdeme na něm označení národní kroužkovací centrály, aby se odlišilo, v jakém státě byl pták okroužkovaný. My tam máme napsáno N, muzeum Praha. Pak z něj lze přečíst i konkrétní typ kroužku, kterým se označuje jeho velikost a pak taky pro každý kroužek unikátní šestimístné pořadové číslo.
Můžete prozradit, existuje nějaký pták, kterého byste chtěl chytit?
Určitě, minulý rok jsem se pokoušel přilákat dudka chocholatého, ale úplně se mi to nepodařilo. Reagoval na nahrávku a létal mi jen okolo sítě. Tehdy nebyly ideální podmínky. Vítr cloumal se sítí a pták to viděl.
Čím je pro vás tak důležitý?
Tento dudek je u nás hodně vzácný. Žijí u nás jen desítky párů. Je to takový můj ornitologický rozmar, že bych ho chtěl vidět jednou pěkně z blízka.
Miroslav Bažant
• narodil se v roce 1986 v Táboře. Momentálně je ve 3. ročníku doktorského studia Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Volný čas věnuje skautingu, je členem táborského císařského regimentu, který ukazuje boje habsburského vojska za třicetileté války, a také šermuje.