Bechyňští plní svůj plán vrátit městskému muzeu bývalou slávu a lesk. Pracovnice připravují nové stálé expozice, díky kterým by tento kulturní stánek stejně jako v minulosti opět plnohodnotně fungoval. Návštěvníci se tak od posledního května budou moci těšit nejen na archeologické nálezy, ale i na historii zdejší Krausovy cihelny, vorařství, keramiku či zajímavosti o bechyňských technických památkách.

Vedoucí depozitáře Zuzana Šimonová u budoucí expozice keramiky z dílen odborné školy keramické.„V roce 2012 jsme otevírali expozici s archeologií, středověkem a dějinami hradu. Doplníme ji o několik místností, v nichž jsme předtím pořádali krátkodobé výstavy. Ty přesuneme do přízemí, kde sídlilo Hasičské muzeum," popisuje záměr výtvarnice a správkyně depozitáře Zuzana Šimonová. „Vývoj archeologie na Bechyňsku je překotný, takže budeme průběžně archeologii – pravěk a raný středověk, aktualizovat podle nových nálezů," doplňuje místostarosta zapálený archeolog Jiří Beneš.

Nové výstavní prostory, na jejichž dokončení dostalo v loňském roce muzeum 580 tisíc korun, slibují také poznatky o technických památkách. Mezi nimi rozhodně nebudou chybět most Duha nebo lávka přes Smutnou. Místo dostane i Elinka a věci z osobní pozůstalosti Františka Křižíka, které věnovaly jeho pravnučky. Lidé nahlédnou i do dobové keramické dílny.
„Část místa bude patřit bechyňským hákům a cihelnám. Háky jsou speciální tašky a na řadě budov je v Bechyni najdete dodnes. Tato krytina se vyráběla ručně, hlína se ohýbala do forem. Nikde jinde se nevyráběla," představuje specialitu Zuzana Šimonová s tím, že prohlídku ukončí 20. století a zajímavosti z budování kina či Libušiny ulice.

Skupina nadšenců

„Poněvadž nám je odepřeno dlouho žíti, zůstavme něco, čím bychom potomstvu dokázali, že jsme žili."Snímek zachycuje expozici selské světnice před rokem 1938. Tato místnost byla první stálou výstavou, jíž bechyňské muzeum v roce 2006 po 14 letech obnovilo provoz.
Tímto mottem se řídili bechyňští nadšenci a buditelé, když 22. dubna roku 1911 založili Muzejní spolek. Mezi otci zakladateli stál Karel Plaňanský a profesoři keramické školy Václav Mařan a Eduard Hauptmann. „Uvědomovali si potřebu založit ve městě muzeum, sbírat, zachraňovat a někde ukládat věci, které už v té době začínaly mizet nebo je mají lidé na půdách, a schraňovat nálezy, které byly učiněny někde v okolí Bechyně," objasnil Jiří Beneš myšlenku, která v minulosti vedla ke vzniku místního muzea.

Na vzniku první expozice se svými dary podíleli i příznivci spolku, takže se do Bechyně dostaly exponáty i ze středních Čech a několik dokonce až Mexika. Jenže stále nebylo nálezy kam uložit, protože scházel prostor. Po několika letech se objevil na radnici.

Dali všemu řád

„Nejprve bylo muzeum umístěno ve dvou spodních místnostech radnice, šlo tehdy spíše o takový přístupný depozitář a až v roce 1937 věnoval notář Adolf Zahradník městu budovu, v níž městské muzeum sídlí dodnes. Postupně se tady vystřídala řada vedoucích pracovníků jako byl pan Pospíšil s manželkou nebo výtvarník Ivan Uhlíř," oprášil místostarosta historii.
Jeho exkurz do minulosti doplnila vedoucí muzea Jana Šichová:

V depozitáři Městského muzea v Bechyni se nachází oficiálně přes 7000 sbírkových předmětů, ale fyzicky jich je přes 10 tisíc. Vedoucí muzea Jana Šichová vysvětluje, že například některé soubory fotografií jsou hromadně zapsané pod jedním číslem, a tím číslo naroste. Exponáty v depozitáři chtějí pracovnice představit veřejnosti formou krátkodobých výstav.

„Dříve panovaly snahy vystavit doopravdy vše, co šlo, takže pro současného člověka může tehdejší uspořádání předmětů působit chaoticky. Dnes se snažíme vybírat, co vystavíme oku veřejnosti a jak bude vše koncipované."
Muzeum doznalo největší proměny v šedesátých letech minulého století, kdy začal platit zákon o muzeích a galeriích a všechny předměty se od té doby musely zanést do evidence. Předtím si muzejníci vystačili s kartičkami u předmětu, z něhož se lidé dočetli i kdo byl jeho dárcem. O změnu se zasloužili výše zmínění manželé Pospíšilovi.
Manželé Pospíšilovi tady působili do roku 1987. Nejprve Radovan Pospíšil a od roku 1966 jeho manželka Marie. „V té době byla vytvořena celková evidence všech sbírkových předmětů, nacházejících se v muzeu. Muzeum fungovalo tak, jak má a doopravdy to v něm žilo," ujišťuje Jana Šichová.
V tomto období se sbírkový fond rozrostl především o keramické výrobky místních závodů. V roce 1964 se pak muzeum přeměnilo na prostory keramicko – vlastivědné s názvem Muzeum keramiky. „Měli jsme tady stálou expozici v prvním patře a pořádali tady i krátkodobé výstavy. Vše fungovalo až do roku 1992," upřesňuje Jiří Beneš.

Na obnovu čekali

Město ale nechalo instituci zavřít, protože plánovalo jeho celkovou rekonstrukci. Až do této doby návštěvníci mohli zhlédnout téměř nezměněnou expozici od šedesátých let.
Obnova se ale dlouho nekonala. Až po bezmála deseti letech později se do objektu nastěhovalo Hasičské muzeum, které dnes najdete u autobusového nádraží.
„Něco se opravilo na budově, ale interiéry prvního patra působily spíše jako skladiště. Až od roku 2006 jsme sice pořádali krátkodobé výstavy, ale stálá expozice stále chyběla. Snažili jsme se pořádat výstavy ze sbírek, aby byly tematicky laděné," nastínila správkyně depozitáře Zuzana Šimonová.
Muzeum se představí v obnovené kráse 30. května.