Strojař Martin Halama (48) je jedním ze tří dobrovolných kostelníků, který slouží i jako akolyta, neboli pomocník faráře. Akolyta jako laik má například pověření podávat svaté přijímání nebo sloužit bohoslužbu slova. Coby  kostelník se tedy smí pohybovat v místech, která běžnému věřícímu zůstávají neviditelná. My jsme s ním dokonce otevřeli i farářův šatník. Nikoli ten soukromý na faře, kde bydlí, ale ten služební s ornáty.

Ornáty se mezi faráři dědí

Bechyňský farář má rozhodně z čeho vybírat, střih pláště je sice stále stejný, ale každý je ušitý z jiného materiálu nebo alespoň v odlišné barvě. K dispozici má dokonce i jeden teplejší na zimu.
„Každý se používá pro jinou příležitost, proto jsou v různých liturgických barvách. Pro svátek svatého mučedníka se používá ornát červený, pro běžnou mši si kněz obléká zelený, pro mariánské svátky zase modrý. To jsou ale ornáty, které tu jsou už z předešlých let," vyvrací Martin Halama domněnku, že by si snad farář pořizoval tak bohatou garderobu.

Většinu ornátů se štolami totiž dědí po svých předchůdcích a až ho nadřízený vyšle zase do jiné farnosti, sbalí si jen pár vlastních kousků a ostatní „erární" zůstanou pro nástupce. Šatní skříň ale není dominantou sakristie, která je v Bechyni přízemím věže kostela svatého Matěje na náměstí. Tou je velký, tmavý sekretář se spoustou dvířek a šuplat. V horním jsou naskládaná vzorně vyžehlená bílá oltářní plátna. „To je purifikatorium, neboli plátno, které se dává přes kalich a pan farář s ním čistí bohoslužebné nádoby," vysvětluje kostelník.

Ostatky svatého Matěje v oltáři

V sakristii jsou uchovávány i liturgické knihy, ošacení ministrantů, což je černá klerika s vrchní bílou rochetou, pak také hostie od řádových sester z Bílé Vody, které kostelník faráři pro mši připraví do obětní misky, a mešní, přírodní nepřislazované víno. To s kapkou vody nalije kněz před obětováním do pozlaceného kalicha. Obyčejnou vodu připraví akolyta i do skleněné konvičky, z níž ji pak faráři nalije před obřadem na ruce, aby si je omyl. Všechny tyto nezbytnosti se seřadí na takzvaný abakus. Příruční stolek poblíž oltáře.

Oltář si dokáže představit každý, kdo vstoupí do kostela. Zezadu ho ale znají jen zasvěcení. Ti pak také vědí, že za závěsem jeho vnitřní útroby skrývají vzácnou relikvii: ostatek svatého, jemuž je kostel zasvěcený. V tomto oltáři jsme ostatek svatého Matěje ale nenašli.

Ještě před druhým vatikánským koncilem sloužil kněz mši zády k lidu, tedy čelem k hlavnímu oltáři, který má dnes naopak za zády. Tento původní oltář vždy nejvíc upoutá oči příchozího, je bohatě zdobený, rozměrný, hodně pozlacený. I jemu jsme mohli nahlédnout za záda: za zlatou krásou vpředu stojí dřevěný regál na uchování váz a květináčů.

Když dnes bechyňský farář promlouvá k věřícím, po levé ruce má takzvanou oratoř. „To je vlastně místo, které dříve využívali měšťané a nahoře pak sedávalo panstvo. Dodnes ji pár věřících z Bechyně využívá," představuje nám Martin Halama další zákoutí kostela na bechyňském náměstí, v němž stojí jen pár obyčejných dřevěných židlí.

Bechyňské zázraky uzdravení

Martin Halama je faráři k ruce i v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie, který slouží od jara do podzimu pro nedělní mše, křížové cesty, májové pobožnosti a některé křty, svatby a pohřby. Je spojován s nejedním zázrakem uzdravení. Jde proto o kdysi významné poutní místo. Když před lety Martina Halamu rozbolel loket, zkoušel si ho sám vyléčit. Neúspěšně. O zdejších zázracích sice věděl, ale dlouho si netroufal žádat o pomoc. Až po čase poprosil Pannu Marii bechyňskou, zda by se za něj nepřimluvila. Za pár dní bolest zmizela. Když se následující rok ozvalo zápěstí, už na nic nečekal a znovu poprosil. I v tomto případě byl vyslyšen…

Bechyňský klášter je na zázraky bohatý a dokonce prý za jeho zdmi došlo i ke vzkříšení mrtvých. „Známý mi ukázal knihu z roku 1746, kde byl popisován případ, kdy roční dcerka Mariána, dítě jednoho místního měšťana, těžce onemocněla. Otec hned nechal sloužit mši a všemožně se snažil, aby se uzdravila. Přesto zemřela. On se u ní ale ještě přes hodinu modlil, pak na ni položil obrázek Panny Marie bechyňské a odešel. Když už se chystal pohřeb, holčička otevřela oči a byla živá a zdravá," popisuje Martin Halama.

V ambitech bývalého kláštera stojí dodnes řada nádherně vyřezávaných zpovědnic, v nichž se hříšníci zpovídali z prohřešků a přes kněze Bohu slibovali polepšení. „Krásné vyřezávání mělo možná člověka lákat ke zpovědi. Čtyři jsou z důvodu, že sem přicházely velké skupiny poutníků a aby je kněží všechny zvládli, jsou zpovědnice dvojité, takže když jedna zpověď končila, mohl být z druhé strany připraven další kajícník," vysvětluje.

Vzácností zdejšího kláštera jsou také před dvěma lety objevené fresky na zdi, které překrývaly pozdější nátěry a poté také velké obrazy. Restaurátor pomalu odkrývá jejich podobu. Už nyní Martin Halama ví, že jednou z vyobrazených postav je svatá Veronika. Obě ženy ze zdi jakoby stráží hrobky pod kamennou podlahou. Jedna hrobka patří řádovým bratrům františkánů, kteří zde působili, druhá je odpočinkem bývalých vlastníků bechyňského panství pánů ze Šternberka.