Sergej Č.měl v tu dobu za sebou dlouhý kus těžkého života. Tehdy před Vánocemi 2007 nedodržel rychlost, při předjíždění přejel plnou čáru a v protisměru způsobil srážku s automobilem. Dvě spolucestující v obou autech utrpěly smrtelná zranění, další byli zraněni těžce.

Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny požádalo dopisem 19. dubna 2012 o vydání tohoto obviněného k trestnímu stíhání na Ukrajině. Sergej Č. po zadržení v ČR řekl, že s vydáním nesouhlasí, neboť se na Ukrajině cítí ohrožen na životě. V minulosti tam totiž prý svědčil proti pachatelům, kteří na základě jeho výpovědi byli odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody.

Krajský soud 29. května 2012 rozhodl, že vydání je přípustné. Vrchní soud v Praze stížnost obviněného zamítl. Ministr spravedlnosti předložil věc Nejvyššímu soudu ČR k přezkoumání tohoto rozhodnutí z hlediska závazků ČR ze smluv o lidských právech. K posouzení situace je podle ministra nezbytné vycházet hlavně ze zpráv mezivládních a nevládních organizací. Soudu ministr vytkl, že si nevyžádal vyjádření ukrajinských orgánů, zda jmenovaný byl skutečně utajovaným svědkem v procesu proti skupině osob, které se dopouštěly bankovních podvodů a byly odsouzeny, jak tvrdí. Prý také nereagoval na námitku obviněného, že při jeho uvěznění na Ukrajině by ho nic neochránilo před pomstou rodin těchto odsouzených.

Soudy prý neposoudily dostatečnost záruk poskytnutých Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny a soudcem příslušného okresního soudu, neporovnaly je se zprávami o stavu lidských práv na Ukrajině, které si nevyžádaly. Ministerstvo spravedlnosti si proto opatřilo zprávy z veřejně přístupných zdrojů a podle ministra z nich vyplývá, že záruky poskytnuté Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny jsou spíše nedostatečnými.

Ujištění, že jmenovaný nebude na Ukrajině vystaven krutému či nelidskému zacházen apod., byla poskytnuta okresním soudcem, nikoliv ministerstvem spravedlnosti, přičemž je podle českého ministra otázkou, do jaké míry je tento orgán oprávněn poskytnout taková ujištění. Ministr spravedlnosti navrhl věc vrátit krajskému soudu a NS návrhu vyhověl.

Druhé kolo

Předseda budějovického senátu tedy naformuloval požadavky záruk, ale z ukrajinské strany dostal opakovaně jen obecná ujištění o dodržování práv v této zemi „v souladu s ústavou a zákony Ukrajiny". Aktuální zpráva Amnesty International (AI) naopak hovoří o téměř hororových poměrech v podmínkách válečného konfliktu. Soud poté rozhodl, že vydání Sergeje Č. k trestnímu stíhání na Ukrajinu je nepřípustné.

Ministr spravedlnosti ČR poté předložil loni 10. listopadu 2015 věc Nejvyššímu soudu (NS) k přezkoumání. Míní, že krajský soud posuzoval stav dodržování lidských práv na Ukrajině pouze v obecné rovině. Odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, že obecně špatná situace v dožadujícím státu zpravidla nepostačuje ke konstatování porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Každý případ tak musí být posuzován individuálně. Vydávaná osoba musí v naprosté většině případů doložit zvláštní rizikové faktory, které by odůvodňovaly skutečnou hrozbu. Z vyhodnocení osobních poměrů Sergeje Č. však podle ministra žádná důvodná obava z porušení základních práv v případě jeho vydání nevyplývá.

Výše zmiňované zprávy podle ministra uvádějí, že stav dodržování lidských práv na Ukrajině je převážně neuspokojivý. Pokud by ale byl skutečně tak špatný, pak by tomu měl odpovídat i postoj ostatních států, zejména států Evropské unie při posuzování žádostí o vydání na Ukrajinu. Z rozhodovací praxe soudů však podle ministra vyplývá, že se nestaví k vydávání na Ukrajinu a priori negativně.

Trestní řízení proti jmenovanému je vedeno v oblasti efektivně ovládané ukrajinskou vládou, která je dostatečně vzdálena od východní části země zmítané ozbrojenými útoky. Proto aktuální politická situace na Ukrajině nemůže být podle ministra dostatečným důvodem pro vyslovení nepřípustnosti vydání jmenovaného.

Má-li podle ministra soud nadále pochybnosti o tom, zda by řízení v takovém státě odpovídalo zásadám Úmluvy, pak je namístě vyžádání záruk ze strany dotčeného státu, které pochybnosti rozptýlí.

Ministr připomněl, že dle pokynů NS si Krajský soud v Českých Budějovicích vyžádal od Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny dodatečné záruky, že vydávaná osoba nebude trestně stíhána či odsouzena pro jiné skutky, spáchané před jejím vydáním, než pro které byla vydána. Dále si vyžádal záruky, že vydávaná osoba nebude podrobena mučení a nelidskému zacházení, že zločin, který měla vydávaná osoba spáchat, není a nebude posuzován jako politický či vojenský zločin a jeho trestní stíhání není motivováno politickým přesvědčením, národností, rasou nebo náboženstvím. Dále že v průběhu trestního stíhání a v případě odsouzení i v průběhu výkonu trestu bude vyžádané osobě umožněno písemně kontaktovat Zastupitelský úřad ČR na Ukrajině a zástupci tohoto zastupitelského úřadu bude umožněn osobní kontakt s vyžadovanou osobou. Zastupitelský úřad České republiky na Ukrajině bude v průběhu trestního stíhání i případného výkonu trestu informován o stížnostech vyžádané osoby. Vydávaná osoba dále nebude umístěna v zařízení provozovaném Ministerstvem vnitra Ukrajiny a v případě odsouzení k trestu odnětí svobody bude umístěna v cele s prostorem a vybavením za podmínek, které budou odpovídat platným právním předpisům Ukrajiny upravujícím výkon tohoto trestu.

V reakci na žádost byl soud Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny odkázán na záruky poskytnuté Voličským okresním soudem a byla mu zaslána zpráva Státní penitenciární služby Ukrajiny. Soud, zcela v souladu s judikaturou, vyhodnotil tuto zprávu jako dokument, který nelze považovat za konkrétní záruku ve vztahu k vyžádané osobě, a shledal, že poskytnutí záruk nebylo dostatečné. Pochybení v postupu soudu nicméně spatřuje ministr v tom, že si soud nevyžádal žádné další záruky, jak chtěl NS ve zrušujícím usnesení.

Krajský soud dle pokynu NS rovněž prověřoval tvrzení vyžádané osoby, že měla vystupovat v jiném trestním řízení jako utajený svědek. Zaslal proto jmenovanému seznam otázek za účelem prověření jeho působení jako utajeného svědka. Jmenovaný v odpovědi uvedl pouze, že není oprávněn uvádět údaje týkající se trestního stíhání jiných osob v cizím státě. Byl soudem předvolán k upřesnění své odpovědi a z protokolu o jeho výslechu vyplývá, že se mělo jednat o bankovní podvody. Neuvedl žádné údaje o trestním řízení, ve kterém měl figurovat jako utajený svědek. Žádné výhrůžky ani nic podobného nikdy neobdržel.

Považoval-li obecný soud informace poskytnuté Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny za nedostatečně konkrétní, mohl si vyžádat jejich doplnění a případně opakovaně požádat ukrajinské orgány o poskytnutí záruk, uvedl ministr a navrhl věc krajskému soudu vrátit k doplnění dokazování, včetně důkladného posouzení přípustnosti vydání z hlediska možného rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech.

Trocha politiky?

NS námitky ministra shledal opodstatněnými.

Konstatoval, že po předchozím zrušovacím usnesení v roce 2012 se krajský soud snažil splnit v něm uvedené pokyny. To se mu však zcela nepodařilo. Podstata jeho pochybení spočívá zejména v nedostatečné individualizaci případu. Důsledně opatřené zprávy o situaci na Ukrajině hodnotil pouze z obecného hlediska.
V těchto státech, k nimž patří i Ukrajina, lze podle NS do jisté míry určitý minimální standard ochrany lidských práv očekávat. Ukrajina je smluvní stranou mezinárodních úmluv, které nejen předpokládají určitý standard ochrany, ale obsahují i funkční mechanismy kontroly jejich dodržování.

Obviněný je stíhán pro obecný trestný čin spáchaný v dopravě. Sám uvádí, že se aktivně neúčastní veřejného života, není nikde politicky činný. V takových případech je nutno postupovat citlivě. Zjednodušeně řečeno soud měl dříve, než vyslovil, že vydání Sergeje Č. na Ukrajinu je nepřípustné, důsledně zvážit, zda nedostatky v nabídnutých zárukách jsou v této konkrétní věci natolik závažné, aby vylučovaly možnost vydání, popř. zda by se nedaly vhodným způsobem odstranit. Je si třeba uvědomit, že v zásadě platí smluvní povinnost vyžádaného vydat. Soud mohl požádat ministerstvo spravedlnosti ČR o součinnost v tom smyslu, že by oslovilo ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny s vysvětlením, jakou důležitost pro rozhodnutí o vydání mají vyžadované záruky a že jejich neposkytnutí ohrožuje vydání vyžádané osoby.

Rozhodnutí dále uvádí, že v současné politické situaci a podpoře zájmů Ukrajiny ze strany všech států Evropy by nebylo vhodné, aby pro nedůsledný postup ukrajinských orgánů bylo odmítnuto vydání jejího občana k trestnímu stíhání pro obecně kriminální trestný čin.

Proto NS napadené usnesení zrušil a krajskému soudu uložil, aby si za součinnosti ministerstva spravedlnosti ČR vyžádal další záruky z ukrajinské strany, které by mu umožnily rozhodnout o přípustnosti vydání. (11 Tcu 112/2015)