Zakrátko musel NS řešit podobný případ. Tentokrát šlo o V. S., který 11. října 2012 v 1.45 hodiny řídil v Praze Ford Puma. Při kontrole policie zjistila, že má blokován řidičský průkaz rozhodnutím Magistrátu města ČeskéBudějovice ze 4. listopadu  2009, když dosáhl 12 bodů. Řidičský průkaz mu zadržela 16. května 2011 hlídka  policie a Magistrát hl. m. mu 4. října 2011 vyslovil mimo jiné zákaz řízení motorových vozidel na jeden rok. Protože si po odpykání tohoto trestu řidičský průkaz nevyzvedl, nemá platné řidičské oprávnění, konstatoval magistrát.

V. S. byl obžalován za maření výkonu úředního rozhodnutí.

Obvodní soud pro Prahu 4 věc postoupil městskému úřadu jako příslušnému k projednání přestupku a stížnost státního zástupce zamítl městský soud. K dovolání nejvyššího státního zástupce NS v červenci 2013 věc vrátil prvnímu stupni. Nesouhlasil s právním názorem, že věc nemůže být přestupkem. Zaujal právní názor, že takové jednání naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí.

Obvodní soud pak 9. srpna 2013 uznal V. S. vinným a trestním příkazem mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Ministryně spravedlnosti proti tomu podala s odkazem na výše uvedené rozhodnutí kolegia ze září 2013 stížnost.

Nejde o přečin

NS ocitoval znění § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,  § 123c odst. 3 a 123d, odst. 1 zákona o silničním provozu a mimo jiné konstatoval, že byl-li řidič potrestán zákazem řízení za dosažení 12 bodů, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po vykonání trestu.  Podmínkou vrácení je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti a dále předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření.

V dané věci pražské soudy vycházely z názoru, že pokud tzv. vybodovaný řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění rozhodnutím příslušného obecního úřadu, a jemuž již uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, ale zákonné podmínky a předpoklad k vrácení řidičského oprávnění nesplní a přesto usedne do motorového vozidla a toto řídí, dopouští se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, nikoli pouhého přestupku, neboť vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu. Tento názor zastával i NS ještě 19. září 2012.

Velký senát ale konstatoval, že uplynutím doby jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění se řidič nalézá ve stejném postavení jako ten, který vykonal trest zákazu řízení uložený rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci. Jestliže řidič vykonal tuto sankci a řídil motorové vozidlo, aniž prokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, není možné dospět k závěru, že mařil výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.  Po výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel nepředstavuje řízení v době, kdy pozbytí řidičského oprávnění jako důsledek takto uložené sankce stále trvá, výkon činnosti, kterou by mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci.

Po skončení lhůty jednoho roku již nemůže obviněný, který řídí motorové vozidlo, ač jako řidič pozbyl řidičské oprávnění, naplnit skutkovou podstatu přečinu ani za situace, že mu řidičské oprávnění pro nedodržení postupu podle zákona nebylo vráceno.

Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této lhůty, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, jako je tomu v projednávané věci, nespáchá přečin, ale v takovémto jeho jednání je možno spatřovat přestupek. Řídí totiž motorové vozidlo, ač  není držitelem příslušného řidičského oprávnění.

NS proto vyslovil, že trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. S., a věc soudu vrátil. (3 Tz 67/2013)