V prosinci 2009 vydal její děkan rozhodnutí o ukončení jeho studia s odůvodněním, že nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu podle Studijního a zkušebního řádu, konkrétně nezískal ve čtyřech po sobě jdoucích semestrech alespoň 80 kreditů, ale pouze 53, a dále ani po druhém zapsání nezískal kredity za povinné předměty: „Exegeze NZ 2, Filosofická etika, Všeobecný přehled a orientace v církevních dějinách 1, Všeobecná teologická etika 1, Dějiny a vývoj pastorální teologie, Fundamentální pastorální teologie, Ctnosti - etika mezilidských vztahů, Všeobecná teologická etika 2" (vyjmenováno na ukázku hloubky studia na této fakultě).

Toto rozhodnutí bylo univerzitou opakovaně přezkoumáváno, přičemž rektor je shledal v souladu se zákonem a v roce 2010 je dvakrát potvrdil.

Na základě správní žaloby pana L. V. tyto verdikty krajský správní soud zrušil. Univerzita v červenci 2013 rozhodnutí děkana znovu potvrdila, student ji opět zažaloval a soud v březnu 2014 jeho žalobu zamítl. Jeho rozhodnutí napadl L. V. kasační stížností a Nejvyšší správní soud (NSS) věc vrátil budějovické instanci, aby se mimo jiné zabývala námitkou vlivu změny studijních předmětů na zákonnost rozhodnutí rektora, tím, zda předměty, jejichž neabsolvování se stěžovatel měl údajně dopustit, byly skutečně vyučovány, resp. zda nebyly zrušeny či odepsány. Krajský soud měl rovněž posoudit případný vliv změny studijního plánu na objektivní možnost stěžovatele v pokračování ve studiu a věnovat se i všem dalším žalobním námitkám.

Prvoinstanční soud poté žalobu letos 4. června opět zamítl. Dospěl k závěru, že důvody pro ukončení studia stěžovatele byly dány a stěžovateli byly vytvořeny podmínky pro řádné absolvování studia. L. V. znovu podal kasační stížnost, k níž NSS poznamenává, že „je poměrně obsáhlá, obtížně srozumitelná a nepřehledná, proto bylo značně náročné z jejího obsahu vůbec identifikovat jednotlivé stížní námitky stěžovatele".

Škodili mu?

Krajský soud se podle ní nevypořádal se všemi jeho námitkami. Mimo jiné uvádí, že rektor měl rozhodnutí vydat do 30 dnů, a pokud jej nevydal, vydat je již nemohl. Měl šetřit práva stěžovatele nabytá v dobré víře a měl provést test proporcionality a poměřovat stěžovateli způsobenou újmu. Míní, že ze strany rektora dochází k libovůli v rozhodnutí, když vychází z jiných důvodů pro ukončení studia než děkan, ač jeho rozhodnutí potvrzuje. Zmiňuje, že po dvouletém přerušení studia a jeho opětovném nástupu do akademického roku 2008/2009 byl změněn studijní program, což způsobilo mj. kolize předmětů. Ze strany žalované nebyla poskytnuta stěžovateli žádná součinnost k řešení vzniklých komplikací s plněním studijních povinností, žádná komunikace neexistovala. Obor Pastorační asistence pokračoval v bakalářské formě, ale za jiných studijních podmínek.

Namítá, že nejsou naplněny podmínky pro ukončení jeho studia. Shledává rozpory v dokladech o jeho studiu.

Poukazuje na již jednou uplatněné námitky podjatosti vůči rozhodujícímu senátu krajského soudu pro podezření na zájem ve věci a přímou spolupráci s univerzitou. Požaduje, aby věc posoudil znalec z oboru školství.

NSS dospěl k závěru, že krajský soud dostál povinnosti své rozhodnutí řádně odůvodnit a dostatečným způsobem se vypořádal se všemi žalobními námitkami obsaženými v rozsáhlé žalobě. Rozhodnutí rektora netrpí nedostatky, které by jej činily nepřezkoumatelným. Z jeho odůvodnění je patrné, že se rektor zabýval všemi důvody ukončení studia stěžovatele. Tyto důvody jsou doloženy a popsány v přílohách napadeného rozhodnutí. Námitkou stěžovatele k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí rektora i děkana se dostatečně zabýval také krajský soud a NSS s ním souhlasí v tom, že nejde o rozhodnutí nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů ani pro nesrozumitelnost. K procesní námitce stěžovatele o údajné prekluzi lhůty pro přezkumné rozhodování rektora o rozhodnutí děkana soud konstatoval, že žádný právní předpis takovou zákonnou lhůtu nestanoví. K tvrzení libovůle rektora, který sám rozhoduje o ukončení studia studenta, NSS řekl, že zákon o vysokých školách zakládal rektorovi vysoké školy pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech studentů. Pokud měl stěžovatel za to, že údaje v informačním systému studijní agendy školy jsou rozporné s údaji v jeho indexu, měl ve vlastním zájmu index předložit, což ale přes výzvy studijního oddělení neučinil. Možné chyby ve vedení evidence zápisu předmětů a známek bylo možné takto opravovat, k čemuž ovšem byla nezbytná aktivita samotného studenta.

NSS se vypořádal i s dalšími námitkami L. V. a jeho stížnost odmítl jako nedůvodnou. (5 As 140/2015)