Uložením ústavního ochranného léčení Janu Heidingerovi uzavřel krajský soud zatím nepravomocně případ únorové vraždy manželů Malhockých.

Dle znalců byl Heidinger totiž nepříčetný. Státní zástupce proto přes konstatování, že spáchání činu mu bylo bez pochybností prokázáno, jeho trestní stíhání zastavil.
Zákon totiž říká: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“

A Heidinger čin spáchal ve stavu nepříčetnosti. Protože jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, soud mu uložil ústavní ochranné léčení.

K uloženému ochrannému léčení trestní zákoník říká:
„Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta.“

Heidinger tedy nebyl za spáchaný čin odsouzen. Neovlivní to pak dědické řízení po matce, kterou zavraždil?
Občanský zákoník říká: „Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy.“

Laicky se zdá, že pojem „úmyslného“ trestného činu logicky předpokládá úmysl ve smyslu projevu vůle, a v Heidingerově případě lze o „vůli“ chorobou zatemněného mozku jistě sotva mluvit. Dědický soud je vázán „rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl trestný čin spáchán a kdo je jeho pachatelem“, a tady odsuzující rozsudek absentuje.

Na dědickém oddělení soudu však odkazují na komentář v Občanském zákoníku. Dle něj není rozhodující, jestli dědic byl nebo mohl být za takový čin trestně stíhán či odsouzen, rozhodující je, že se jednání dopustil. Pokud otázka, zda se dědic dopustil trestného činu proti zůstaviteli či jeho rodině, nemohla být řešena v trestním řízení, například v důsledku amnestie, promlčení či nedostatku trestní odpovědnosti, posoudí soud v řízení o dědictví sám, zda jednání dědice namířené proti uvedeným osobám naplnilo znaky skutkové podstaty některého úmyslného trestného činu.

Soudní praxe i dědického oddělení krajského soudu zastává názor, že nikdo nemůže profitovat z trestného činu, byť za něj nebyl odsouzen.
Dědictví po Malhockých už začal projednávat notář, kterého podle rozvrhu práce ustanovil soud.