Kvalifikovala se na ni jako pátá z celorakouského finále čtrnácti nejlepších ze soutěžících více než 700 studentů v prvním kole. V praktické části musela mimo jiné určovat standardní gravitační zrychlení a třecí síly ve vztahu k tlaku, měřit spektrum a počítat rychlost pružin. Druhý den v teoretické části pak přímo zazářila.
V sobotu jí začne soustředění v Singapuru. „Je to důležité, protože člověk se týden koncentruje jen na fyziku," říká. Soutěž účastníků z 80 zemí proběhne 16.-24. června v Yogyakartě na Jávě.
„Do budoucna má Katharina už přesné plány," pokračuje list. „Po roční práci jako au-pair v Irsku nebo na Islandu chce studovat – samozřejmě fyziku, a pak se tomuto oboru věnovat buď ve výzkumu, nebo v průmyslu."

„Překládali" válečný deník z kurentu

Bernhard Veitl před sto lety.Zdroj: Deník/repro

27letý historik a germanista Markus Wurzer a 50 studentů Institutu novodobých dějin linecké Keplerovy univerzity mají jedinečnou práci: „Překládají" knížečku, deník, který si psal v kurentu a tužkou mladý Linečan Bernhard Veitl (na snímku), který v roce 1915 narukoval jako saniťák do první světové války, píší OÖN.
Deník plný událostí a dojmů psal čtyři roky, od euforie prvních dnů po vystřízlivění ze zničené krajiny a lidských těl, popisuje list. Univerzitě jej poskytl 82letý autorův syn, lékař Wolfgang. O deníku děti nevěděly, otec se o něm nikdy nezmínil. Wolfgang Veitl jej našel až v roce 1973, kdy tatínek zemřel ve věku 76 let. Měl spisek uložený v nočním stolku. „Zatím co alba s fotografiemi putovaly na půdu, zůstával tento osobní kus příběhu života zřejmě trvale v blízkosti otce, aniž by se o tom některé z jeho tří dětí dozvědělo. Když se nálezce poprvé začetl do rukopisu, byl obsahem překvapen – tatínek nikdy nemluvil o tom, co viděl a musel prožít. Říkal jen, že prožil dvě světové války, že byl raněn a nikdy nepadl do zajetí, ale to bylo všechno," pokračují OÖN.
Posléze Wolfgang Veitl dospěl k závěru, že deník by neměl být spálen a zmizet, a poskytl jej vědě. Po zpracování v Linci bude uložen v Tyrolském archivu fotografického umění a dokumentace v Lienzu.
Že otec uměl s jazykem nakládat, mu bylo jasné, byl velmi sečtělý, a také historik Wurzer to potvrzuje - jazyková úroveň deníku je velmi vysoká, říká. Na autorovi byla zjevná maturita a začátek studia medicíny. Taková kvalita textu je velmi vzácná, proto jsou tyto poznámky významným zdrojem pro vědeckou práci.
OÖN uvádějí, že stejně jako rodina, ani studenti zprvu neuměli číst kurent. Byli ale do „tajného písma" zasvěceni a mohli se seznámit s tím, co mladý muž, sloužící na italské frontě a nasazený i v Dolomitech, na závěr také na Monte San Gabriele, na pověstné frontě Isonzo (Soča). Pro studenty to byla napínavá vědecká práce, jak z knížečky krok za poznávali dějiny. A také emotivní, když například nalistovali stránku, kde bylo písmo rozmazané – znamení toho, že autor nad záznamy plakal…
Pro ilustraci citát: „Mladý svobodný žije, starší ženatý musí padnout… A v jeho náprsní tašce ještě ležela dopisní karta ze včerejška. Jeho manželka se v ní diví, že tak dlouho nepíše, a děti čekají… Dvě nádherné malé holčičky! Prokleti budiž viníci této války!" (zápis ze 3. března 1916 po jedné bitvě)

Norská královna na zapřené

Norská královna Sonja mezi hostiteli.Zdroj: Deník/repro PNP

„Cestovala bez dvorní družiny. To byl pravděpodobně také důvod, proč ji nikdo nepoznal – norská královna Sonja byla čtyři dny hostem v okrese Pasov a mohla kraj zcela nerušeně poznávat," napsala PNP.
„Soukromí a možnost svobodného pohybu bylo jejím největším přáním," říká v listě Franz Kandlbinder, majitel čtyřhvězdičkového wellness-hotelu v Hundsdorfu u Thyrnau, v němž královská rodina čtyři dny bydlela. Dovolenou tu královna trávila se spřáteleným manželským párem, doprovázená dvěma vlastními ochránci a poradcem. Po okrese jezdili hlavně na kolech. Tři dny skupina nasedala kolem desáté a vracela se kolem patnácté, šestnácté hodiny. „Kandlbinder připomíná, že královně bude 4. července osmdesát. Je prý moc krásně fit, očividně takto jezdí často," cituje PNP hoteliéra. Na výletech hosty doprovovázeli ještě dva muži zemské kriminálky, kteří byli královně přiděleni pro dobu jejího pobytu v Německu.
Sonja snídala v jídelně s ostatními hosty, personál jí jen vyhradil trochu separátnější místo. Dvakrát v hotelu také večeřela, à la carte, a pak poseděla na baru. Jediné, čeho se na cestě nevzdala, byl její titul. „Oslovovali jsme ji Vaše královská výsosti," uvedl Kandlbinder.
Že královská návštěva přijela právě k nim do Hundsdorfu, si hoteliér vysvětluje tím, že její poradce u nich byl loni jako host, a pravděpodobně je královně doporučil. Doufá, že pozitivně dopadli i u Sonji. „Imponovalo jí, že jsme ji nechali v klidu," míní a dodává, že poslední den se s ní personál směl vyfotografovat. „Její poradce řekl, že to privátně nikdy nedělá. To nás šíleně potěšilo…"
A prý to vypadá dobře, že královna zase někdy přijede – vzala si s sebou do Norska balík prospektů…
Na snímku je královna Sonja mezi hoteliéry Franzem a Heidi Kandlbinderovými.