Jak jste přišel k úrazu?
Stalo se mi to před dvěma týdny na úvodním závodě mistrovství Evropy v Itálii v Ottobianu, kde jsem startoval poprvé na továrním motocyklu TM. Povedla se mi výborně kvalifikace, ve které jsem byl druhý za pětinásobným mistrem světa Francouzem Chareyrem. To bylo super. V první jízdě jsem obsadil druhé místo, s čímž jsem byl také maximálně spokojen.

Osudnou se vám stala druhá jízda?
Ano. Bojoval jsem opět o druhé místo s Němcem Schmidtem. Bylo to docela drsné. Když jsem ho předjížděl, tak do mě kopl. V terénní části pak v zatáčce přidal plyn a podkopl mi přední vidlici. Normálně mě nabral. Noha mi zůstala mezi našimi motorkami, takže mi z boku rozdrtil hlezenní kost a palec.

To je poměrně vážné zranění. Na jak dlouho máte nucenou pauzu od závodění?
Lékaři říkali čtyři měsíce, já to vidím tak na měsíc, maximálně měsíc a půl. Rehabilituji spolu s freestylovým závodníkem Liborem Podmolem. Beru veškeré injekce a prášky, co se dá. Jsem nějakých patnáct dní po operaci a už nohu celkem napnu. S tím jsem spokojen a věřím, že léčba půjde rychle dopředu.

Takhle poraněná noha musí pořádně bolet?
Bolí to dost a pořád. To je pravda. Beru prášky a skoro nespím. Od operace jsem se pořádně nevyspal.

Připraven jste byl na letošní sezonu dobře?
Výborně. Šest let jsem usiloval o tovární motorky a jsem z nich nadšen. A když už je mám, tak mě někdo sestřelí. To ale k závodům bohužel asi patří.

Podával jste na německého soupeře protest?
Stojí za mnou i Autoklub a posíláme odvolání na evropskou i světovou motocyklovou federaci. Rozhodčí při závodě totiž konstatovali, že se jednalo o normální souboj. My si však rozhodně myslíme, že nebyl.

Kromě jakési morální satisfakce vám ale protest asi moc nevyřeší. Je to tak?
To asi ano. Jde spíše o budoucnost. Aby mladí kluci, které trénuji, viděli, že takovéhle věci by se stávat neměly. A aby znali, jak to vyřešit. Protože jestli se může něco takového stávat, tak si pak mohu vzít před motorku bagrovou lžíci, všechny sejmout a vyhrát. Proto to také chci vyřešit.

Uteče vám kvůli zranění hodně závodů, nebo budete mít ještě šanci bodovou ztrátu dohnat?
Letos se jede nejdříve mistrovství Evropy a až pak začne mistrovství světa. To bych rád stihl, i když je to samozřejmě zatím ve hvězdách. Lékaři řekli jasně, že na motorku budu moci až po létě. Nechci nic uspěchat, ale pokud budu cítit, že už je noha dobrá, tak bych rád světový šampionát absolvoval. A také supermoto národů. Ale jak už jsem řekl, nohy mám jen jedny a nerad bych to nějak uchvátal. Musím také počkat, až se zahojí palec, který jsem měl na šest kousků. Beru to tak, jak to je.

Myšlenky na případný úplný konec kariéry vás nepřepadly?
To vůbec. Věřím, že se blížím k vrcholu své kariéry a zranění mě nemůže zastavit.

Na první závod domácího šampionátu jste se vypravil i s berlemi. Nedalo vám to, abyste nenasál závodní atmosféru?
Volali mi kluci, jestli přijedu a neporadím jim s různými věcmi. Supermotem žiji a také se tím živím. Nedalo mi to a do Písku jsem se vypravil.

Na Hradiště dorazilo na úvodní závod sezony celkem padesát devět jezdců. Není to málo?
Kolem šedesáti závodníků je určitý standard našeho mistrovství. Trošku se ale bojím, aby na posledním závodě nebylo třeba jen čtyřicet jezdců. Sám nevím, proč je tak málo pilotů.