Objekt vlastní Jarošovi, stejně jako téměř sousední vilu Mariu, které za poslední roky vrátili její původní lesk. Oba objekty nyní prodávají. „V Černém leknínu bydlíme už jen dva a na to je příliš veliký. Být v bytě, jak říkáme 42 plus kk, který je tam však asi třikrát, je moc. Navíc teď máme zdravotní problémy, rozhodli jsme se proto budovy prodat. Ač neradi, strávil jsem tam hodně času a práce," vysvětluje František Jaroš.

Od devadesátých let Černý leknín sloužil jako penzion o šesti pokojích a dvou apartmánech. Ačkoli to tak z ulice nevypadá, celý objekt má šest pater. Ty jsou patrná zejména ze zahrady, protože dvě patra jsou pod úrovní Příběnické ulice. Šesté patro s půdním prostorem připraveným pro galerii potom skrývá střecha.

V penzionu se scházeli vládní činitelé, ubytovaní zde byli například Boney M, kontroverzní a tajemný zpěvák Marilyn Manson, ale i mnozí čeští herci, svatebčané či milenci.

„Všichni byli vždycky v pohodě. Třeba Boney M byli slušní a neskutečně skromní. Vůbec nic speciálního nechtěli," vzpomíná Jaroš, který ještě před zdravotními komplikacemi měl v plánu dát Leknínu novou fasádu.

„Tahle není úplně špatná, ale chtěl jsem dát novou. Hladkou, tónovanou, tak jako to bylo. Už to bohužel nestihnu. Nemůžu," říká a ukazuje přitom na urnu, kterou si nechal na své jméno vyrobit. Střeží ji dvě figurky kostlivců. Ale to je spíš recese.

Prodat takový objekt nebude lehké. Přesto to Kamil Žárský, jednatel realitní společnosti, která má prodej na starost, vidí optimisticky. „Myslím, že zájemci budou z řad těch, kteří budou chtít opustit své město a odjet do klidu. Tábor je krásný, má svou atmosféru, svůj klid a soukromí a věže Temelína jsou ještě daleko. Využití bych do budoucna viděl buď jako detašované pracoviště nějaké firmy, nebo letní sídlo. Leknín je však pro lidi, kteří ocení lokalitu a architekturu," doplnil.

Vilu čísla popisného 695 postavili v letech 1898 a 1899 na tehdy ještě zcela opuštěných lukách pod Kotnovem Václav a František Novákovi, přičemž druhý z nich – toho času architekt v Budapešti - jí dal architektonickou tvář severské renesance.
„V Budapešti od něj mají spoustu domů, tuto vilu si postavil na starý kolena pro sebe. Byla úplně první v těchto místech a pradědeček tak vlastně vilovou čtvrť založil," říká pravnuk stavitele Jiří Kruliš. Plán čtvrti pak dodatečně kolem roku 1902, kdy začínal rozmach čtvrti, upravoval táborský stavitel Karel Rudolf, který dal vzhled kromě jiných nedaleké vile Bellevue.

František Novák při stavbě vily kreativitou nešetřil. Díky svému vzhledu, připomínající malý až pohádkově malebný zámeček, okamžitě zaujme. Při detailnějším pohledu pak architektura rozehrává skutečné drama „ostré" severské renesance. Obdivovat lze vstupní rizalit, štíty. Při všech ostrých geometriích stavby pak harmonii dotváří oblá věž na jihovýchodě budovy – „vzpomínka" na gotiku, jejíž prvky se objevují také na rozích budovy.

A pozadu nezůstává ani interiér. Celou stavbou provází prostorné schodiště prosvětlené kruhovým vitrážovým oknem, objevuje se zde manýristicky stylizovaný nábytek, četné ozdobné štuky, velkoplošné obrazy Jaroslava Vašty a v restauračních prostorech zavítáte do Nebe, Pekla i Ráje. Malbu na stropě i zdech má na svědomí akademický malíř Petr Hampl, který ji zhotovil na přání Františka Jaroše.
Restauraci, salonek a garáže najdete ve spodních patrech domu – nejsou vidět z ulice. V přízemí jsou pokoje a recepce, v dalších patrech následují apartmány, galerie, byty a půdní prostory připravené na galerii.

V roce 1931 přišel do Tábora známý hudební skladatel, žák Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha, člen slovenské filharmonie a poté také filharmonického spolku Bolech Emanuel Maršík, který složil melodickou a technicky precizní operu Černý leknín, již chválil i Richard Strauss.
Maršík se do vily přiženil, vzal si Novákovu dceru Marii. Byl však nejen známým skladatelem, ale také politickým činitelem. Jeho kamarády byli například Edvard Beneš či Milan Rastislav Štefánik. Dochovaná je korespondence s Janem Nerudou i Aloisem Jiráskem.
„Děda tam bydlel, ale většinu času strávil na cestách po světě. Vrátil se tak až později. Mám fotografie, kdy ve vile hrálo i Sukovo kvarteto i se samotným panem Sukem," zmiňuje další osobnost Kruliš.

Za války vilu obývali Němci a po válce snad i nějaký ruský generál. V roce 1952 zabavili objekt komunisti. Nastěhovali do něj školku a pionýry, Krulišovým nechali jednu místnost spíše na letní návštěvy. V 60. letech pak vila bratří Nováků sloužila Okresní vojenské správě. V tuto dobu dostal objekt pořádně zabrat.

„Vrátili nám ho v restituci v roce 1992 a my se ho rozhodli předělat na penzion a galerii, která v té době skutečně fungovala a hostila plno výtvarníků nejen z Tábora. Cítili jsme k tomu domu takovou povinnost. Jenže opravy po vojácích nás stály mnoho a z důvodu zadlužení jsme se proto rozhodli vilu prodat," vysvětlil Jiří Kruliš. V roce 1994 ji koupili manželé Jarošovi.

A jak přišel penzion k tajemnému názvu Černý leknín? „S tím přišel už pan Kruliš a my ho neměnili. Je inspirovaný operou Černý leknín, k níž tu dodnes máme noty," uzavírá Jaroš.

Na rozdíl od nedaleké vily Maria, které dal vzhled fasády František Bílek a jež je v současnosti majetkem Jarošových, není vila bratří Novákových bohužel nijak památkově či architektonicky chráněná.

David Peltán

Máte–li tip na nevyužívanou či čerstvě využívanou budovu – objekt, neváhejte napsat na email: taborsky.reporter@denik.cz, nebo volat na telefonní číslo redakce 381 256 066.