VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šumava znovu láká nejen svými lesy, ale hlavně lidmi a jejich osudy

Šumava - Inspiraci v ní našli David Jan Žák s románem Návrat Krále Šumavy i vimperský rodák Martin Sichinger, který za dva roky napsal hned dvě knihy.

5.2.2013
SDÍLEJ:

Šumava láká jihočeské spisovatele. V nových románech o ní píší David Jan Žák a Martin Sichinger. Snímek vznikl poblíž Pramenů Vltavy za Kvildou.Foto: Deník/ Václav Pancer

Za několik dnů si připomeneme jedno nenápadné výročí. Uplyne 165 let od narození jednoho ze šumavských spisovatelů, Karla Klostermanna (*13. 2. 1848). V létě pak tomu bude již devadesát let od jeho úmrtí. Nedávno měl 145. výročí úmrtí další Šumavák, Adalbert Stifter. Ačkoli jde jen o půlkulatá jubilea, stojí za to na tyto muže vzpomenout. Proč?

Šumava a osudy lidí, kteří s ní spojili, byť někdy jen nakrátko, své životy, se dostávají opět do hledáčku prozaiků. Koncem loňského roku vyšly dva romány, pojednávající období pro Šumavu méně radostné – čas po skončení druhé světové války a plíživý, leč neodvratný a tvrdý nástup komunistické totality.

O knize Davida Jana Žáka se v těchto novinách psalo opravdu hodně. Jeho Návrat Krále Šumavy si od té doby s chutí přečetlo přes 13 000 čtenářů. A jistě po zásluze: Žákova dosud nejlepší próza sice zaujímá lehce oslavnou perspektivu vůči postavě Josefa Hasila, mnohými současníky problematicky viděné a dosud žijící legendě mezi českými převaděči, přesto je autorovo vyprávění živé a – což je nejpodstatnější – vzhledem k využitým, pečlivě prostudovaným archivním materiálů je příběh uvěřitelný. Čtenář se zakrátko sžije s hrdinou a jeho chování v rámci fikčního světa beze zbytku uvěří, i přesto, že ženským protějškům hlavního protagonisty místy pro jejich neprokreslenost či spíše figurkovitost zdaleka tolik věřit nelze. Autorem knihy je však muž, ne žena – a už vůbec ne vietnamského původu jako Lan Pham Thi.

Mrtví jako lákadlo

Muž napsal i dvě další šumavské knihy: Martin Sichinger, rodák z Vimperka (nebo prostě Winterbergu), věnoval Šumavě a jejím lidem již svou prózu Smrt Krále Šumavy, loni k ní přidal prózu o poválečných poměrech nazvanou příznačně Duchové Šumavy. Kopce a lesy pohraničního masivu tak opakovaně vstupovaly do českých domácností, i když se Sichingerovy knihy derou k srdcím spíš mladších čtenářů (postavy svým zpracováním připomínají víc kluka z plakátu než hrdiny, jimž jejich promluvy věříme).

Sichinger své prózy zalidňuje spíše jmény, která na Šumavě zbyla po lidech, jejichž ducha zde sice občas je možné ucítit, ale je to právě jen onen duch. Živí uvolnili místa mrtvým, aby se tito mrtví stali svými osudy lákadlem pro houfy turistů, kteří šumavské hvozdy každé léto promění v superdálnici, z níž ti, kteří ji kdysi počali budovat s batohem na zádech, zase potichu mizí do míst opuštěných tak, jako byla Šumava kdysi.

Obálka románu Návrat Krále Šumavy od Davida Jana Žáka.

Turisté tak cestou do kopců mohou číst příběh vimperského strážmistra Honzy, příběh plný rojících se pašeráků, převaděčů a tajných. Češi, Němci, vyhnaní a osídlenci, také, jako v každé jen trochu dobré knížce, dobří a padouši. Narozdíl od Smrti Krále Šumavy, kde hraje především dnešní krajina, byť zčásti v historické retrospektivě, pohybujeme se zde mezi válkou a Únorem 48. Politické karty se teprve rozdávají, Šumava je nemocná jen tu a tam. Ačkoli čtenářům může klást obtíže místy nezvládnutý pravopis, text za jedno přečtení určitě stojí. Jednoduchý příběh ze složitých dob, přímočarý text bez intelektuálních ambic, stojící na vyprávění Sichingerových přátel
z jeho rodného kraje, které autor zaznamenal, aniž je příliš přetvářel.

Všechny zmíněné knihy je třeba přivítat. Rudolf Kalčík kdysi oslavoval snahy těch, kteří proti pašování a převádění lidí za svobodou tvrdě zasahovali. Karel Kachyňa svým filmem ale vzdal hold především šumavské přírodě, a také proto je film o Králi Šumavy dodnes působivý, ač jinak ideově zabarven. Šumava za to, aby se o ní psalo, stojí. Na závěr citát, který, kdyby nebyl tak okatě archaický, by klidně mohl hledat uplatnění v románech Martina Sichingera a ještě mnohem snáz v opusu Davida Jana Žáka: „Ohromné, všude na zemi tlející pahejly vydávají výmluvné svědectví o bývalé, na věky zašlé kráse lesní; až ty setlí, až vymře rod starých obyvatelů, kdo vzpomene nádhery a slávy, kdo si představí, jak to tu vypadalo, a jak vládli živlové a hmyz, jak se lopotil člověk, aby zničeno bylo nebetyčné sloupoví tohoto velkolepého chrámu přírody." Autorem je pochopitelně Karel Klostermann.

KAROLÍNA ŠMÍDOVÁ
Autorka je spolupracovnice redakce

Autor: Redakce

5.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vandal poničil pět automobilů

Bechyňské doteky ukončí nedělní mše.
5

Nedělní mše ukončí páté Bechyňské doteky

Za pervitin mu hrozí až 10 let vězení

Tábor - Táborští kriminalisté, specializující se potírání výroby a distribuce drog, překazili živnost dalšímu dealerovi a výrobci pervitinu z Táborska.

OBRAZEM: Noční vichřice odnesla supermarketu půlku střechy

Veselí nad Lužnicí - Vichřice, která udeřila během noci, vyvracela stromy a odnesla i půlku střechy supermarketu Tesco.

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Jižní Čechy - Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani jižní Čechy.

Na co zajít o víkendu do kina

Táborsko - Přinášíme vám víkendový program kin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení