Mohla by mít přezdívku Paní neviditelná. Zatímco některé její kolegyně dávají jeden rozhovor za druhým, o ní je ticho. Když slavila na zdejší scéně čtvrtstoletí, vyšlo o ní v novinách 41 slov. Patří k ní ale spíše slovo věrná. Do Jihočeského divadla přišla v roce 1978 a zůstala dodnes. „Budějovice jsou srdeční záležitost a po Praze neteskním,“ říká Jaroslava Červenková. Teď si připomíná 35 let v jihočeském angažmá.

Vaší první rolí v Jihočeském divadle (JD) byla v listopadu 1978 ošetřovatelka z Tramvaje do stanice Touha. Vybaví se vám?
To byla hrozná čurda, navíc záskok. Jediné, co si pamatuji, že jsem málem prošvihla jednu generálku, protože vlak měl strašné zpoždění.

Jak vám zněl první potlesk?
Moc si ho nevybavuji. Spíš si vzpomínám na smutnou situaci. Můj dědeček, mámin táta, byl v rodině jediný, kdo mi fandil, že budu dělat toto povolání. Držel mi palce a v den premiéry Lakomce mi zemřel. Premiéru jsem 'hrála pro něho'.

Herečka Jaroslava Červenková působí 35 let v Jihočeském divadle.Na stránkách divadla zmiňujete jako první ze srdečních rolí Margueritu z Dámy s kaméliemi, rok 1995. Proč právě ji?
Máte zlomové body. Do třiceti jsem hodně hrála nanynky 
a štětky. Když se mi narodila dcera, zhubla jsem a začala hrát naivky, což mě nebavilo. Marguerita byla zajímavá už tím, že režíroval Evžen Sokolovský. Jeho předposlední režie, poslední nedodělal, zemřel. My jsme se ho šíleně báli, předcházela ho pověst, že je ras, že na lidi řve a strašně je uráží.

Byly to fámy?
Nebyly. Ale protože už byl starý, křehký pán, zřejmě už nemocný, tak šetřil síly, i když byl velmi vitální. Potkala jsem se s velikánem českého divadla. Neuvěřitelně vtipný a chytrý pán, citoval nám pasáže z románů a z her. Režíroval nás citátem, na každou situaci měl nějaký. Co nám o sobě u vína navyprávěl, i tragické věci ze svého života! S Romanem Nevěčným jsme ho milovali. Úžasné setkání s rolí, titulem, režisérem i partnerem.

Ve stejném roce 1996 přišla Emilia Marty ve Věci Makropulos. Tu jste alternovala s Věrou Hlaváčkovou.
Pikantní bylo, že Milan Fridrich se nemohl rozhodnout, která z nás bude hrát premiéru. Věra lépe zvládala vysmátou hvězdu a mě bavil konec, kde se opije a všechny pozuráží. Vymyslel pak ptákovinu, že přijdeme na premiéru obě a diváci si vyberou, která z nás má hrát. To jsme se vzbouřily. Nakonec jsem ji hrála já, ale asi proto, že jsem byla služebně starší.

Herečka Jaroslava Červenková jako Emilie Marty ve věci Makropulos, 1996.
V roce 2001 mělo premiéru fekální drama Prezidentky. Pro vás Erna, za kterou máte Jihočeskou Thálii. Váhala jste, zda roli přijmout. Kvůli obscénním fantaziím?
To ne. Titul byl tak zásadně jiný a kontroverzní, že Martin nám napřed zavolal, abychom mu řekly, jestli bychom do toho šly. Všechny tři jsme váhaly, jediná já jsem nakonec kývla, další dvě kolegyně odmítly (Bibiana Šimonová a Daniela Bambasová – pozn.red.).

Co vás přesvědčilo?
Zaprvé Martin a zadruhé to byla krásná role. Vím, že dodnes jsou diváci i kolegové, kteří nemají vulgarity na jevišti rádi. Mně nevadí. Mně se do toho chtělo jako do něčeho trochu šokujícího, experimenty mě vždy bavily. Představení jsme milovali, někteří diváci přišli i několikrát, byli nadšení, řvali a tleskali. Málokdy jsme zažili takovou odezvu. Jedno 
z nejpovedenějších Martinových představení. Dodnes z něj citujeme pasáže, protože se dají aplikovat na cokoli. Velice těžká, ale nádherná práce.

Začátek tisíciletí vám přál, 
k důležitým rolím patří i Maja, hra o sedmi ženách a jednom muži.
Ta figura se mi moc líbila, ale mám ji spojenou s něčím podobným jako v Lakomci. 
Se smrtí Petra Hanuse. Byla jsem jedním z mála jeho důvěrníků. Již v té době měl za sebou pár hospitalizací. Když jsme zkoušeli Maju, trošičku jsme se s panem Krobotem sekli, tam mi vulgarity vadily, připadaly mi násilné a bohužel spoustu lidí odradily. Péťa se v tom asi necítil dobře. Když jsme ji měli oprašovat, chtěl se sejít. V neděli najednou přišla fatální SMS: promiň, už nepřijdu. Maju mám bohužel spojenou s tím, že mi odešel životní souputník. Maja měla tragický konec – spáchá sebevraždu. Mně stejným způsobem odešel kamarád.

Po sametové revoluci jste se hodně věnovala dabingu. Prý jste nadabovala i erotický film?
To byla snad největší sranda, jakou jsme zažili, protože hekat a do toho vložit větu… Třeba 
s Davidem Novotným to nešlo – ten si pokaždé vymyslel takovou ptákovinu, že jsme padli. Navíc hekání vypadá jako holotropní dýchání, takže se nám většinou po pěti minutách začalo dělat špatně (smích). Bylo to velmi zábavné a nejlépe placené: zablbli jsme si a ještě jsme dostali docela slušné peníze.

CELÝ rozhovor přinese páteční tištěný Deník