Otec sýru Lipno své obrazy tajil a štosoval ve svém ateliéru

Byl znám jako chemik jihočeské Madety, držitel několika patentů a bojovník proti nacismu. Teď  se odhalila jeho zatím neznámá stránka. Obrazárna Špejchar Želeč zahájila výstavu Nepřiznané obrazy. Jejich autorem je  Vlastislav Boháč a svou kvalitou překvapí.
Odkaz malíře, který zemřel letos na jaře, zpřítomnil kurátor výstav Obrazárny Pavel Šmidrkal. Podle jeho slov byl Vlastislav Boháč jako malíř plný vnitřní nedůvěry ke konečnému vyznění obrazu.

„Stále o sobě pochyboval, vystavoval jen pětkrát za život. A obrazy tajil, schovával a štosoval ve svém ateliéru. Odkládal do krabic i díla velice kvalitní, která spatřila světlo světa až po jeho smrti. Proto název Nepřiznané obrazy. Platí ono příslovečné: skromný člověk, velký umělec,“ přibližuje Pavel Šmidrkal osobnost malšického rodáka, který žil i v Českých Budějovicích.

K jeho dílu se pořadatelé dostali velkou náhodou. Když na jaře utajený autor zemřel, přišla o něm zpráva s tím, že jsou 
v pozůstalosti části uniformy, dopisy z Ruska z první světové války a také obrazy.

„Odjížděl jsem z Prahy do Malšic s pocitem, že nějaký amatér si krátil dlouhou chvíli malováním, pozvání jsem ale nechtěl odmítnout a vyčlenil jsem si dvacet minut. Bylo z toho několik hodin a přetrvávající ohromení. Boháč byl mistr krajinomalby, který jakoby vypadl ze zadní stránky čítanky o Mařákových žácích,“ popisuje objev kurátor.

Boháčova pozůstalost je rozsáhlá, ale dominantní je pro něj česká krajina, sady a zahrady, venkovská architektura a výjimečná přímořská krajina, zálivy, přístavy, pláže. V díle se odráží jeho vášeň pro cestování po evropských galeriích, je patrný zejména vliv impresionismu a expresionismu. I přestože byl samoukem, výborně zvládal i figurální malbu.

„Jeho otec, Václav Boháč, byl vyučen štukatérem. I když většinu života prožil jako důstojník v armádě, už v jeho návrzích zdobných omítek a kovaných mříží z doby studia bylo možné vystopovat nadání pro kresbu. Odtud tedy zřejmě talent,“ míní kurátor.

Vlastislav Boháč se narodil v roce 1921 a zemřel letos na jaře ve svém domě v Malšicích na Táborsku, v přítomnosti kněze Aloise Sassmanna. Před odchodem  vzpomínal na svého otce, kterého velmi ctil, a na sestru Věru, která koncem 50. let emigrovala a žila v Izraeli – byla kunsthistorička a než s ní navždy ztratil spojení, posílal jí fotografie svých obrazů a ona mu je hodnotila. Po celém Boháčově domě zůstaly rozvěšené jeho obrazy.

„Byl velmi skromný. Sám sebe nepovažoval za velkého umělce. Když jsem mu nabízel ještě v lednu výstavu v malšické Galerii, odpověděl: Ale kdepak. Moje obrazy nejsou na nějaké vystavování! Kdo jsme ho znali, víme, že to byl svůj člověk a že bylo někdy těžké se 
k němu dostat blíže. Ale v každém případě byl velmi vzdělaný, originální muž se zajímavým životem,“ vzpomněl Alois Sassmann.

Jeho vzdělanost a nadání se projevily v chemickém výzkumu. Ačkoli VŠCHT v Praze kvůli otcově úmrtí nedokončil, chemii se naplno věnoval. Pracoval pro Výzkumný ústav mlékárenský, sídlící v objektu bývalé táborské Madety, a pokusy dělal i doma. Jeho dítětem se stal sýr Lipno. V roce 1964 mu vyšla dvousetstránková publikace Tavené sýry, stal se uznávaným odborníkem mlékárenského průmyslu po celé Evropě. Díky tomu mohl za minulého režimu cestovat a nechávat se inspirovat evropskými krajinami i díly velkých umělců 
v tamních galeriích.

Vlastislav Boháč byl velkým vlastencem po svém otci, který byl za první světové války ruským legionářem a plukovníkem 6. hanáckého pluku. Byl zapojen do odboje ve druhé světové válce, působil v partyzánské jednotce Táborité a po otci mu přezdívali majore. Bojovník proti nacismu, nositel osvědčení Válečný veterán šel v loňském roce i přes těžké zdravotní komplikace volit prezidenta.

„Miloval svou vlast. Říkal, že jít k volbám je občanská povinnost. Ačkoliv jsme o něho 
s mojí manželkou Alenou pečovali poslední tři roky života, s jedinou výjimkou se nikdy nezmínil, že byl v protinacistickém odboji. Bral to jako samozřejmost. Pouze mé ženě jednou prozradil, že unikal pod palbou samopalů a že šlo o život,“ podotkl Alois Sassmann.

Program vernisáže obohatily šansony, protože Vlastislav Boháč maloval také ve Francii. Vzhledem k tomu, že významnou část jeho díla tvořila jihočeská krajina, pořadatelé darovali vybraná díla Nemocnici Tábor i sdružení Communio. „Součástí vernisáže byla i dražba několika obrazů pro staré a potřebné lidi, protože Boháč sám v posledních měsících pomoc potřeboval,  vyplynulo to jako samozřejmost,“ doplnil Pavel Šmidrkal. Pro sdružení Communio se vybralo zhruba deset tisíc korun, tři obrazy v dražbě koupilo Husitské muzeum v Táboře. Výstava potrvá do konce října.

DAVID PELTÁN