Bylo sympatické pozorovat, jak statečně žák bojoval s trémou. Dokonce svými postřehy a úvahami mladého kněze překvapoval. Dalo by se tak mluvit o setkání dvou autorit. Mladého duchovního a talentovaného žáka, který rozhovor vedl a patřilo mu i závěrečné slovo.

Tři nejdůležitější svátky pro křesťany jsou Vánoce, Velikonoce a takzvané Letnice, říkám to správně?
Ano, i když to pořadí není takhle přímo. Jako první slavíme Velikonoce.

Co tedy ty Letnice znamenají?
Padesát dní po Velikonocích si připomínáme takzvané seslání Ducha svatého. Ve chvíli, kdy apoštolové byli ve večeřadle spolu s Pannou Marií tak říkáme, že na ně byl vylit Duch svatý.

Chodí hodně lidí do kostela, aby se propojili s Duchem svatým a očistili se od hříchu?
Je otázka, jestli mluvíme o lidech, kteří pravidelně chodí do kostela, nebo o těch, kteří přijdou jen na půlnoční mši, když se budeme držet Vánoc. Ale pravdou je, že křesťané jsou kulturní lidé a kultura má v kostele určitě své místo. Hodně uměleckých děl má křesťanskou povahu. Člověk měl odjakživa potřebu věci smyslově uchopovat. Přáli si je mít na očích. Proto je třeba zajímavý vznik betlému.

Můj děda je betlémář. Má výstavu svých šestadvaceti betlémů v malšické knihovně. Hodně lidí si plete jesličky s betlémem. Vím od dědy, že jesličky jsou jakýsi domek, kde jsou Ježíšek, Panna Marie, volek a kravička. K betlému patří andělíčci, potom pastýři, kteří se jdou podívat na malého Ježíška. Nosí mu dary tři králové, které na cestu navedla kometa.

Máš pravdu. Nejsem určitě takový odborník jako tvůj dědeček.

A co můžete ještě k betlémům dodat?
Svatý František chtěl nějak vyjádřit radost z narození Pána Ježíše. Aby tento okamžik byl znovu viditelný, tak někdy ve třináctém století vymyslel betlém. Místo máme popsané v Bibli. Můžeme tak mluvit o stáji nebo o chlévě.

Nebo o jeskyni?
Přesně, někdy je to tak připodobněné. Josef se v té chvíli hodně trápil. Musel se postarat o rodící ženu a společně s ní šel na místo, které není pro narození malého dítěte příhodné. Z toho důvodu, že nebylo v městě Betlémě místo. To se snažil svatý František zachytit. Jestli tomu říkáme jesličky nebo betlém, to je asi otázkou etymologie slov. Pro mě je to užší prostředí, kam Pán Ježíš byl přímo uložen. Ať už jde o nějaký žlab nebo krmítko pro zvířata. Betlém jako takový má několik postav, které zdomácněly třeba i vlivem české kultury. Známe je díky Bibli. Pastýři o narození věděli, protože jim to řekl anděl ve snu. Potom se také vžilo, že dary přinesli další lidé. Například muzikanti, kteří se přišli ze zvědavosti podívat. Stromeček jako symbol Vánoc pochází až z pozdější doby. U nás z devatenáctého až dvacátého století, a to se ještě spíš objevoval na společenských místech, než aby ho lidé měli doma jako betlémy. Prozraď, z jakého roku má děda nejstarší betlém?

Děda se věnuje betlémům přes padesát let. Má spíš novější, třeba s národopisnými motivy. Řekněte, proč jsou Vánoce důležité i pro nekřesťany?
Je to čas, který se týká celého lidstva. Od narození Krista počítáme náš letopočet. I když je trochu nepřesné, že se Pán Ježíš narodil v roce nula. Ať už vycházíme z Bible nebo historických knih, které vznikly v souvislosti s narozením Krista, s počítáním obyvatelstva nebo s astronomickými jevy. Přišlo se na nejpravděpodobnější rok, který vychází na šest let před Kristem, tedy před rokem nula. Je zajímavé, že se snad podařilo přesně určit i den. Tím je pětadvacátý prosinec. Také se jedná o období zimního slunovratu.

Vím, spadá do těch tří dnů před Vánocemi. Proč tedy slavíme Vánoce už čtyřiadvacátého prosince?
Ze světa víme, že svátek má různé podoby. V křesťanském prostředí je určitě vrcholem mše svatá. Když je v ideálním případě skutečně o půlnoci, tak právě začíná den narození Krista. Protože z něho máme takovou radost a jsme nedočkaví, tak začínáme slavit už dříve. Doba vánoční trvá až do neděle po třech králích. Třeba v Praze jsou vidět opřené stromky o kontejnery brzo po Štědrém dnu. Přitom Vánoce začínají správně dvacátého pátého prosince. Pro tu dobu je například typické zpívání koled. Adventní doba má úplně jiný charakter přípravy a zpívají se jiné písně, mezi které patří roráty. Na ty se dříve chodilo do kostela časně ráno, což si spousta lidí ze starší generace pamatuje a v dnešní době se to zase stává populární.

Půlnoční mše od Jakuba Ryby je úžasná. Chápu, proč Vánoce oslovují i nevěřící lidi, kteří si staví betlémy a chodí na půlnoční. Je to také tou úžasnou atmosférou, kdy je rodina pohromadě. To chce asi zažít každý člověk.

Asi to vyplývá z té povahy svátků, jak už bylo řečeno. Také adventní věnec zapalujeme, když nejsme sami. Vše směřuje ke společnému slavení. U večeře, u stromečku, pak v kruhu většího společenství, kdy se sejde celá vesnice nebo město. Lidi k tomu možná vede nostalgie nebo kulturní zážitek. V kostele zaznívají písně, které zlidověly. Vnímáme hodnoty dobra, lásky, pokoje a klidu, které jsou součástí večera, byť v méně křesťanském prostředí, typickém pro dnešní svět.

Nejde spíš o nějaký folklór než o náboženství?
Jako folklór se dají vnímat spíš nákupní horečky a další věci, u kterých se vytrácí význam přípravy před Vánocemi. Dáváme přeci dárky na znamení toho, že nám Bůh dal ten největší dar. V Betlémě narozeného Ježíše Krista, který je historicky doložitelnou postavou. Chceme si zviditelnit boží přítomnost v našich životech, a protože víme, že Bůh je dobro s velkým D, tak i my sami chceme dělat dobro a toužíme ho nějak zhmotnit. Myslím, že je potřeba dávat si věci z lásky. Máme o Vánocích mimořádnou příležitost to projevit. A nemusí jít o nic velkolepého a úchvatného.

Lidi by to nedokázali jinak, nebo v jiném období v roce?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, jestli by to dokázali. I takhle je to těžké. Navíc všichni lidé nejsou o Vánocích šťastní. Spousty z nich má na Vánoce špatné vzpomínky. Zažili v ten den něco špatného, jsou opuštění, strádají, protože jim nikdo neprojevuje lásku. Jsou ubíjeni vědomím, že ostatní lásku prožívají. Tyhle dny se nemá válčit, protože se lidé snaží o dobro a zpřítomňují ho v okamžik narození Krista.

Přesto, nemyslíte, že spousta lidí přijímá Vánoce, aniž by věřili v Boha a biblický příběh? V tomhle se u nich víra a náboženství s Vánocemi asi rozchází.
Myslím, že to nemůžeme nějak generalizovat nebo paušalizovat. Mnoho křesťanů také neprožívá Vánoce tak, jak bychom správně měli. Hodně nevěřících zase naopak vnímá Vánoce velice duchovně. Vnímají citlivě všechny okolnosti. Je tedy také otázkou, která je určitě zajímavá, co tyto lidi fakticky vede k tomu jít do kostela. Jestli to je kultura, tradice, dělá jim dobře, když jsou v takovém prostředí, kde můžou zažít kousek přítomnosti Boží? Těžko říct.

Abych řekl pravdu, když jsem byl menší, bylo skvělé vidět první svíčku na adventním věnci. Věděl jsem tak, že zbývají tři týdny do chvíle, kdy dostanu dárky. Jak jsem starší, tak si uvědomuji, že o dárky ani nejde. Je mi patnáct a už vlastně nevím, co si mám přát. Líbí se mi, když jdu po ulici 9. května a vidím, jak je krásně nazdobená. Mám vážně rád atmosféru Vánoc. Když běží v televizi reklama na Coca – Colu, tak mi dojde, že Vánoce jsou už tady.

Je zajímavé sledovat převracení hodnot a komerční charakter Vánoc.

Souhlasím.

Přijde mi to ale jako škoda. Je to trochu až specifikum České republiky. Dá se v uvozovkách říct, že v jiných křesťanských zemích to až takhle přehnané není.

Jako menší jsem určitě všechno nechápal. Teď si vážím toho, že se rodina sejde u jednoho stolu, je mír a pohoda.

I když je skupina lidí, kteří považují Vánoce za období hektičnosti a mají pocit, že musí všechno zvládnout. Netuším, proč jim stojí za to věnovat tolik tohoto úsilí kvůli jednomu večeru a ještě si přivolávají takovýmto způsobem stres. Duchovní otázky, jak lidé věci prožívají, jsou velmi těžké. Nikdo z nás nevidí, co se v nich děje. Jsou to velice intimní chvíle, které člověk sám těžko dokáže popisovat. Mnohdy jsou spojeny s prostými emotivními vjemy. Stačí, když na Štědrý den večer začne sněžit. Rád říkám, že o každých Vánocích se v nás má znovu narodit Kristus, má se v nás narodit dobro.

Veřejnost si připomíná narození Krista svým způsobem a křesťanství v tom hraje svou úlohu. Místo setkání s Bohem, s láskou a pohodou, to je přece ideální prostředí, aby vznikalo něco dobrého, nebo minimálně to, co nám neubližuje.

Dříve jsem nechápal duchovní hodnoty Vánoc, šlo mi jen o ty materiální, ale věřil jsem na Ježíška. Při Štědrém dnu se muselo vyběhnout do nejvyššího patra a čekat, až dole zazvoní zvonek. Byl jsem hodně natěšený. Teď mám jiný vlastní pohled. Vánoce jsou o atmosféře, o kultuře, o chvílích, kdy se rodina sejde. Nejde jen o dárky, o komerci. Lidi by se měli uklidnit a hekticky nenakupovat. Neměli by být ve stresu. Jako mladší jsem chodil často do kostela. Pohlcovala mě jeho atmosféra. Uvědomoval jsem si, že se s námi něco děje, co nemůžeme snadno vysvětlit. Postupně se ale měním. Jsem pokřtěný a neříkám, že by víra a náboženství pro mě nehrály žádnou roli, ale významnější pro mě je chvíle, kdy se nacházím v rodinném kruhu.

Martin Donát