Vačice, která se nesmálaVačice, která se nesmála, je druhá ze tří obrázkových knížek Franka Tashlina. Tak trochu navazuje na slavného Medvěda, který nebyl: je o střetnutí normální bytosti – v tomto případě „normální vačice" – s davem – „normálním davem", chtělo by se říct –, který nejlépe ví, co bude pro vačici nejlepší… Rozhodně líp než ona sama. Ale hlavně je to úžasně vtipné čtení, o kterém si děti myslí, že je pro děti, a dospělí zase, že je pro dospělé.
64 stran, Baobab / Baosvět, 2013, 129 Kč.

Roční obdobíObrazové album Roční období je dílem Blexbolexe, francouzského kreslíře, ilustrátora, grafika a autora desítek obrazových knih pro děti a dospělé. Je to kniha o střídání ročních období, plynoucím čase, o tom, jak lidé žijí v nejrůznějším počasí, jak se mu přizpůsobují.
Baobab / Baosvět, 2013, 399 Kč.

Vačice je největší americký vačnatec. S oblibou se zavěšuje na větev za svůj tlustý ocas a dívá se dolů: Smála se, když svítilo slunce. Smála se, když svítil měsíc. Smála se, když nesvítilo nic. Přesně taková je Vačice, která se nesmála z táborského nakladatelství Baobab. Kdy se ale vlastně přestala smát? Ve chvíli, když potkala jediného tvora na světě schopného a zvláštně nadaného ničit krásu a činit nešťastným: člověka.

Satira amerického kreslíře Franka Tashlina má ostré hroty. Soucit s vačicí visící hlavou dolů ve městě, v kině či v kabaretu pocítí snad hlavně dospělý čtenář. Pokud je mu blízký černý humor, zároveň se zasměje. Nemůže neocenit geniální Tashlinovu myšlenku, která se točí kolem úsměvu nebohé vačice. Ten v příběhu figuruje jako usvědčující důkaz lidské stupidity i jako základní princip kreslířovy hry. Dál už neprozradím nic. Snad jen, že úsměv vačice má něco společného s Exupéryho Nakresli mi beránka. A tak je možné, že ne každý uvidí.

Tashlin byl důkladný pozorovatel, což lze říci i o samotné Vačici. Umění pozorovat je základním rysem i další z aktuálních knih Baobabu: Ročních období od Blexbolexe. Ten ukázal, že slovo je jen relativní skutečností, že slov nemusí být v jedné knize zas tak moc. Jeho dílo je obrazovým albem vždy o jednom slově. Místo slov mluví barvy, tvary, pocity, nálada. Autor pozoroval. To stejné čeká od čtenáře.

Je zajímavé zjistit nové, dávno zažité a přesto často neuvědomované. Třeba, že léto je kulaté. Je to meloun nebo slunečník na pláži z ptačího pohledu. Nebo, jak moc neodbytná je smutná krása podzimního listí, které odráží všecky vrásky duše. Křehkost, proměnlivost, vyprahlost, plnost, svoboda 
i samota. Roční období se dotýká otázky, proč je vlastně žít tak krásné. Proč se nám tak líbí kaštany a voní kouř  páleného listí. A ani nemusíte umět číst.

Po „přečtení" dvou baobabích novinek mám v pár věcech jasno. Chtěl bych umět trpělivě pozorovat. Nebát se samoty. Být ostrý i něžný zároveň. Nezapomínat, že roční období se stále mění. Chtěl bych být vačice: smát se, když nesvítí nic. 
A nepotkávat lidi, kteří mě chtějí „rozesmát".

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik