Mít „depku“ patří k dobrému tónu současnosti. Lidé tímto slovem označují únavu z přepracovanosti, rozčarování z nenaplněných očekávání anebo běžnou rozmrzelost. Když takové řeči zaslechne Vít Sýkora, shovívavě se usměje. Život mu ztrpčují skutečné deprese. Čtenář jeho poezie nemusí být nadán mimořádnou empatií, aby pochopil, která báseň byla napsána v tíživém stavu a která při následném uvolnění.
„Až teď jsem si všiml, že jsem si básně vzniklé v depresi psal do sešitu s černými deskami,“ říká Vít při listování svou tvorbou.
„Nejspíš to bylo podvědomé, protože básně si zapisuji do různých sešitů. Všechny je mám zapsané rukou; myslím si, že to k poezii patří, aspoň k té mojí. Rád se nechávám překvapovat okamžitými nápady. Proto mám nejprve své básně napsány na účtenkách, útržcích papíru a všem, co je zrovna po ruce. Pak v klidu báseň přepíši a dolaďuji. Někdy i několik měsíců. Navíc přísluším ke generační vlně, kterou ještě ve škole minuly počítače. Inspiruje mě hlavně příroda Vysočiny v okamžicích proměn mezi jednotlivými ročními obdobími. Pracuji jako zahradník, a dokud to půjde, budu se i nadále s výpočetní technikou míjet.“
Svou tvorbu Vít charakterizuje jako přírodní lyriku, mírně říznutou hospodou a šílenstvím. „Jaký typ duše, takový typ poezie. Já jsem na vlně takového básnictví, jaké představuje František Gellner či J. H. Krchovský, a hlavně mě oslovuje přirozená poezie textů některých rockových písní. Záměrně využívám hovorovou češtinu a jednoduchá přirovnání, protože si myslím, že právě tak vyzní moje poezie nejpřesvědčivěji.“
Veřejnost se mohla s poezií Víta Sýkory seznámit především v letech 1997 a 1998. Tehdy tvořil básnické duo s Jiřím Kirschnerem z Roudnice nad Labem, přednášel své básně na veřejných čteních a publikoval v časopise Psí víno. Předtím i poté psal jenom „do šuplíku“. Letos si dal tvůrčí přestávku.
„Hodně času mi zabírá zaměstnání, a tak si inspirace vzala dovolenou. Teď ale cítím, že klid blížícího se zimního období znovu nastartuje moje básnění. Tentokrát se už ale chystám svou tvorbu prezentovat na veřejnosti. Výtvarnice Barbora Vágnerová Klejnová začíná na motivy mých novějších básní malovat obrazy. Na chystané výstavě budou obrazy vystaveny vedle básní tak, aby vizuálně tvořily samostatná díla, která se vzájemně inspirují,“ prozrazuje své nejbližší tvůrčí plány Vít Sýkora.