„O tubě koluje spousta předsudků. Například, že se na ni dá jen toporně basovat v dechovce,“ rozpovídal se Tomáš Goll. „To už ale vyvrátili moji předřečníci. Já doplním, že sólová hra se může pojmout jako skvělá meditace. Tón se dá tvořit i velmi potichoučku, něžně a hodně hluboko. K tomu se ale hráč musí dokonale uvolnit a splynout se svým nástrojem. Nejhlubší rejstřík se ozývá v krásných relaxačních tónech v úrovni kontraoktávy. Takové tóny znějí tajemně, ale zároveň kulatě a měkoučce. Lahodí uším a příjemně prostupují celým tělem.“
Další předsudek je, že tak obrovský nástroj je velmi obtížné „ufouknout“. Tubista však vrtí záporně hlavou: „Ke hře na tubu je zapotřebí míň dechu než na příčnou flétnu. I proto na tubu tak rád hraju. Je velice příjemná na dýchání a při správné hře se nenamáhají plíce. Dokonce jsem viděl hráče, který hrál s rovnátky na zubech. Při standardním hraní se tón netvoří silou, ale uvolněnými rty.“
Mezi tubisty koluje legenda o jednom bezzubém jihočeském tubistovi, který hrál s pomocí krabičky od cigaret. „Slyšel jsem ten příběh,“ potvrzuje Tomáš Goll. „Jeden starý hráč prý těsně před vystoupením zjistil, že si doma zapomněl umělý chrup. Všiml si prázdné krabičky od cigaret, sundal z ní celofán, sroloval ji a zasunul za horní ret. Tím si ho vlastně vyztužil a mohl o něj opřít nátrubek. Prý s tou krabičkou v puse odehrál celou zábavu. Neviděl jsem to na vlastní oči, ale technicky to možné je.“
Hra na tubu je výjimečná také tím, že hráč musí do nástroje foukat vždy s malým předstihem. „Trubice tuby v rozvinutém tvaru měří pět až šest metrů a než vzduch proletí od nátrubku do ozvučníku, chviličku to trvá. Tubisté říkají, že ‚tón strkají dopředu‘. Nasazují ne při mávnutí dirigentovy ruky, ale v okamžiku, kdy se chystá mávnout. Není to žádná věda, hráč si tuhle schopnost vypěstuje přirozeně. Tuba je prostě zajímavý, jedinečný nástroj a tubistů není nikdy dost,“ vyzývá Tomáš Goll.
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditPřemýšlíte, jak příjemně relaxovat? Hrajte na tubu!
SEZIMOVO ÚSTÍ - Tentokrát mi slova dvou hostů našich rubrik dlouho vrtala hlavou. Tubistům na Táborsku schází dorost, říkali mladí tubisté Vladislav Suda a Jiří Goll. Ale proč vlastně? Pustil jsem si jazzové nahrávky, v nichž basovou linku obstarává tuba a žasl jsem. Hráči předvádějí hotové divy a v některých pasážích dokonce do svého nástroje zpívají, čímž se jim ozývají dva tóny současně. A tak jsem se rozhodl, že dám tubě ještě trochu prostoru. Zaslouží si ho. K povídání o zajímavostech hry na tento nástroj jsem pozval Tomáše Golla především kvůli tomu, že díky němu se ke hře na tubu rozhodl i jeho syn Jiří.
Tomáš Goll hraje na tubu od sedmé třídy a říká, že bude hrát tak dlouho, dokud ji udrží v rukou.
|
Foto: Josef Musil