To je příklad i klokotského kláštera, ten příchozí dokonce nechal nahlédnout i do kostnice. Lidské ostatky pocházejí z likvidace původního hřbitova a vrší se do několik metrů vysoké hromady.

Z komentované prohlídky si návštěvníci odnášeli poznatky o zobrazeních na zdech i historii a kdo zavítal až do malé kaple, kde měl své místo zdejší kronikář František Rytíř, i nejednu tajuplnou historku. Přenášet život klokotského barokního skvostu na listy velké knihy, začal v roce 2006. To už si ale několik let shromažďoval materiály. Novou kroniku píše zásadně rukopisem, tak jako byly ty předchozí, které se ztratily. „Říká se, že kolem 17. století nějaká kronika existovala, ovšem ta se velkou péčí některých režimů ztratila,“ říká senior nad stránkami textů s fotografiemi.

Zájemci se u Jordánu v Táboře učili používat vycházkové hůlky.
U Jordánu se učili chodit s hůlkami

Pokud se Františka Rytíře někdo zeptal na nejzajímavější období kostela, vytane mu na mysl doba kněze Matulíka, jenž na Klokotech působil do začátku druhé světové války, a také likvidace hřbitova. „Hřbitov kolem kostela začali likvidovat v 60. letech a nehleděli na to, že jde o církevní majetek, ani že je na hřbitově pohřbeno více než čtvrt milionu lidí a vojáků z první světové války. Viděl jsem na vlastní oči, že ten způsob likvidace byl otřesný. Vojáci se skupinou pionýrů povalovali kříže i sochy a rozbíjeli hrobky,“ vzpomíná na svůj osobní zážitek, jenž rovněž svěřil listu kroniky.

V Táboře si program pro návštěvníky připravily tři kostely, v okrese celkem sedmnáct. Některé si připravily i vlastní doprovodný program. V Hlavatcích například zpíval sbor, v Chýnově šli na věž a ochutnávali mešní víno, v soběslavském evangelickém kostele se bavili o umírání, v táborském děkanském návštěvníkům vysvětlili sestavu bohoslužebních rouch a nádob, ve Veselí nad Lužnicí si připomněli sto let stará mariánská zjevení ve Fatimě.

Přírodní zahradu ve Všemyslicích vybudovala Jana Jungová z naprosté planiny.
Slunečník? Kdepak, lepší je ořech

Z nabídky si vybrala si i rodina Slavíčkova z Tábora. „Loni jsme vynechali Klokoty, tak ty jsme letos zařadili jako první a pak jsme přejeli do kostela na náměstí Mikuláše z Husi a teď jdeme do děkanského na koncert,“ popsala krátce před 21. hodinou pouť po svatostáncích maminka Marcela, již doprovázela třináctiletá dcera a manžel. Věřící nejsou, proto do kostela během roku nepřijdou. Noc kostelů vnímají jako užitečnou kulturní akci, která především otvírá českou historii, jež je s církví hodně propojená.