Vzpomínky jdou od konce druhé světové války přes exil až do současna a bydlí v nich i Karel Kryl, Bohumil Hrabal, Václav Havel či Milan Kundera. Jde o 52+1 fejetonů, které psal pro Český rozhlas Plus, nyní je vydalo nakladatelství Novela bohemica a ilustracemi opatřil Miroslav Barták.

V prvním fejetonu vypráví synovi, že jako malý kluk byl vystrašený, uhrovitý samotář, který si nejraději četl ve výklenku u okna. Čtenář se hned dozví, že v 37 letech Karel Hvížďala emigroval do Německa. 
K tomu se mj. váže pasáž, kolik v duši váží vyřezávaná lodička, kterou člověk objeví po letech v exilu.

„Paměť je záludná, protože je citová a kouzelná,“ píše autor, jenž má mozek na gumičce, která vede ke slunci. Jako nejstarší vzpomínku líčí z jara 1944 esesáka v nablýskaných holínkách na pískovišti a tříkolku se zvonkem, z roku 1945 anglická letadla na Vinohradech, pískot bomb a ruské vojáky u nich na zahradě.

Kniha Osmý den týdne, kterou napsal Karel Hvížďala, přináší 53 jeho fejetonů.„Moje dětství bylo jarní,“ stojí na jiném místě. Zjevuje, kde parkují léto a zima, co jsou žlutá rána, jak důležitá je barva Vánoc a s podobnou vůní i to, že blížící se školu mu každoročně oznámily v půli srpna padající hvězdy.

Jasně vidí popraskané charaktery z dvou totalit. Nenápadně a mile oproti tomu působí zmínky o osobnostech. 
S Karlem Krylem společně žádali 30. listopadu 1989 o víza do ČSSR; poctou je fejeton o setkání s Hrabalem Na Hrázi věčnosti. Psaní je to nadčasové, byť se místy mihne nezamýšlená aktualita, třeba tahle: „Pražská kavárna je locus génií, napsal v roce 1923 Karel Čapek.“

Možná největší kouzlo jeví vzpomínky na babičku. Na její sloupkové hodiny – dárek od rytíře Lanny – či na to, že za deště nosila zelenkavou pelerínu. „Hrála dobře na klavír, na šicí stroj a na hvězdy nebeské.“

Karel Hvížďala: Osmý den týdne. 132 stran, Novela bohemica, 2015, doporučená cena 249 korun.